2 fotky 
Představte si, že se jednoho dne probudíte a po bytě se vám budou procházet cizí lidé. Tito lidé vám oznámí, že jste zatčeni. Nikdy se nedozvíte, co jste provedli, a neexistuje způsob, jak se vyhnout nespravedlivému odsouzení. Franz Kafka nám představuje svět plný odcizení, nepochopení a zmaru jako obraz 20. století.
Kniha se rovněž dočkala zpracování ve formě komiksu. Zdroj: Nakladatelství BB/art
Proces bývá označován za jednu z nejvýznamnějších knih 20. století. Nese autobiografické prvky a podává výpověď o stavu společnosti i autorovi samém. V šedivých ulicích anonymního města se rozehrává příběh, který uchvacuje svou mrazivou atmosférou a na první pohled nepostřehnutelnou hloubkou a pravdivostí.
Proces jako nedokončené dílo
Knihu Proces psal Kafka převážně po večerech a dokončil ji roku 1914. Nepřál si ovšem, aby dílo kdy vyšlo. Jeho posledním přáním bylo, aby se všechny jeho spisy spálily. Proces byl vydán až roku 1925, rok po autorově smrti, Kafkovým přítelem Maxem Brodem.
S Brodem se Kafka seznámil během studií a tento překladatel a skladatel se zasloužil o posmrtné vydání většiny Kafkových děl. Brod byl tím, kdo dílo pojmenoval Proces (na základě poznámek z Kafkových deníků) a k samotnému románu přidal fragmenty, které nejsou oficiální součástí románu. Lze předpokládat, že dílo bylo nedokončeno a tyto části nedopsaných kapitol měl Kafka v plánu do knihy zařadit.
Franz Kafka byl německy píšící spisovatel pražského původu. Narodil se roku 1883 do rodiny židovského obchodníka a vyrůstal mezi třemi sestrami, které se později staly oběťmi holokaustu. Přestože psal výhradně německy, domluvil se rovněž česky a francouzsky. Studoval na Německém národním gymnáziu a roku 1906 se stal doktorem práv. Pracoval jako zaměstnanec pojišťovny a publikoval své povídky v různých časopisech. Trpěl tuberkulózou, na kterou roku 1924 zemřel. Mezi jeho významná díla patří Proces, Proměna a Zámek.
Autorův styl je velmi nezvyklý. V knize se vyskytuje málo konkrétních informací a popisů – vládne zmatek a neurčitost, což jenom zvyšuje melancholickou atmosféru celého díla. Stejný dojem získáváme i z jeho dalších děl, například Zámku, kde panuje stejný pocit odloučení a marnosti. I samotná hlavní postava je pojmenována pouze iniciálou K.
Náročný styl a pomalý děj však knize neubírají nic na síle a expresivitě. Obrazotvorné a podmanivé scény, snové a zdánlivě nesmyslné dialogy a postavy pouze jako nástroje autorova tvůrčího vyjádření. Kafkův způsob myšlení a pesimismus, stejně jako jeho cit a osobitost jsou cítit v každém řádku.
Nebezpečný soudní proces
Hlavní postavou knihy je Josef K., prokurista bezejmenné banky. Chodí do práce a žije svým skromným životem, který je čas od času zpestřen návštěvou slečny Elsy. K. je inteligentní, charakterní, i když zvláštní muž, který až příliš připomíná samotného autora.
V den třicátých narozenin se K. probudí, aby zjistil, že v jeho bytě jsou dva muži, kteří mu přišli oznámit, že je zatčen, a sníst mu snídani. Odmítají mu podat více informací a jednají s ním velmi neuctivě. Rozladěný K. jim nejdříve nechce věřit a pořád doufá, že se jedná o nedorozumění.
Když se z donucení i ze zvědavosti dostavuje k soudu, zjišťuje, že soudní budova je rozbořený dům uprostřed chudé části města. Soudu předsedají muži, kteří působí jako všechno, jen ne důvěryhodní soudci a advokáti. K. pojímá podezření, že proces, do kterého byl zatažen, je pouze komedie a nemá cenu se jím zabývat. Všichni kolem něj jej však varují, že má malou šanci soud vyhrát a uniknout trestu.
Nad K. se začínají stahovat mračna.
K. je zatažen do složitého světa byrokracie. Jeho starý podivínský právník mu příliš nepomáhá a odrazuje ho od jeho snah do procesu nějakým způsobem zasáhnout a hájit se. Ženy pohybující se v soudním prostředí, se kterými se K. sblíží, v něj rovněž ztrácí naději a věří, že soud prohraje. K. se v potemnělém kostele setkává s farářem, který je obeznámen s průběhem jeho procesu, a vypráví mu příběh o dveřníkovi stojícím před zákonem, který mu má pomoci pochopit pravou podstatu soudu, zákonu a spravedlnosti.
O rok později, v den jeho 31. narozenin si pro něj opět přichází dva muži. Nic mu nesdělují, pouze ho odtáhnou na kraj města do opuštěného kamenolomu. Děje se tak, jak rozhodl soud – K. je zabit bodnutím do srdce.
Inspirace a kafkaesque
Kniha Proces byla kladně přijata jak kritiky, tak čtenáři a ovlivnila řadu dalších autorů. Jako svou inspiraci uvádějí Franze Kafku například Jean-Paul Sartre, Eugène Ionesco nebo José Saramago. V roce 1962 natočil významný americký režisér Orson Welles film The Trial, který věrně adaptuje Kafkovo dílo. Dalším slavným filmovým zpracováním je film z roku 1933 s Anthony Hopkinsem v hlavní roli.
Kafkův styl později dostal název kafkaesque, termín užívaný pro příběhy, kde hlavní hrdina čelí neurčitému, vyššímu zlu, kterému později podléhá. Proces je těžko uchopitelné dílo nepodléhající době, vypovídající o postavení jedince ve společnosti a nesmyslnosti byrokratického světa, ve kterém žijeme.
Ukázka z příběhu o dveřníkovi stojícím před zákonem
„Před zákonem sedí dveřník. K tomu dveřníku přijde muž z venkova a prosí, aby ho vpustil do zákona. Ale dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit. Muž uvažuje a zeptá se pak, bude-li tedy smět vstoupit později. ,Možná,‘ řekne dveřník, ,teď však ne. Ježto brána k zákonu je otevřena jako vždy, shýbne se muž, aby se podíval branou dovnitř. Když to dveřník zpozoruje, zasměje se a řekne: ,Vábí-li tě to tak, jen se pokus, abys vešel přes můj zákaz. Pamatuj si však: já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveřník. V každé síni však stojí dveřníci, jeden mocnější druhého. Už popatřit na třetího je i nad mé síly.‘ Takových nesnází se muž z venkova nenadál, vždyť zákon má být přístupný komukoli a kdykoli, myslí si, ale když se teď bystřeji podívá na dveřníka v jeho kožichu, na jeho velký špičatý nos, na jeho dlouhé, tenké, černé, tatarské vousy, rozhodne se přece, že raději počká, až dostane dovolení, aby vešel. Dveřník mu dá stoličku a dovolí, aby se posadil stranou od dveří. Tam sedí dny a léta.“
Zdroj: KAFKA, Franz: Proces. Praha: Nakladatelství Franze Kafky 1997
