2 fotky 
V roce 1972 vydal František Hrubín básnickou pohádku Kráska a zvíře. Je to poslední sbírka, kterou Hrubín dokončil a která se před jeho očima dostala na veřejnost.
Růže, kterou kupec utrhl Krásce. Zdroj: sxc.hu
Námětem se stala Hrubínovi známá stará francouzská pohádka, do níž vložil kus svého neopakovatelného vidění světa. Naplnění došla pravda i spravedlnost, skutečná krása byla vykoupena skutečnou láskou.
Kráska a zvíře
Příběh vypráví o starém kupci a jeho třech dcerách. Kráska musí snášet své marnivé sestry, kterým vadí jejich chudoba. Ona si však nestěžuje. Když mají možnost zbohatnout, protože se našly otcovy vozy se zbožím, nechce nic jiného, než aby se otec vrátil živý a zdravý. Sestry si přejí hromadu šatů, Krásce stačí růže.
Jak asi vypadal palác, v němž žilo Zvíře? Možná nějak takto.
Kupec stráví noc v paláci, kde se ukryje před bouří. Jakmile však utrhne růži pro Krásku, objeví se Zvíře. Chce kupce za tento čin zabít, ale nakonec mu dává na výběr. Má možnost se zachránit, pokud k němu do paláce přijde jedna z jeho dcer. Kupec to však odmítá a jede se naposledy rozloučit s dcerami. Když to Kráska uslyší, vydává se proti otcově vůli do paláce.
Čtěte také: František a jeho pohádky do postýlky. Pestrá mozaika, která nadchne děti i jejich rodiče
Zvíře se do ní zamiluje a nechává ji žít. Kráska se vyděsí, když v zrcadle spatří jeho tvář. Zvíře vidí, že z něj má děvče strach, proto ji posílá pomocí prstenu k otci. Dívka se z nových šatů převléká do starých a dává je nenasytným hamižným sestrám i se šperky, ty se však v jejich rukou mění v hlínu. Kráska uslyší, jak ji Zvíře volá k sobě, že bez ní zemře. Ona ho také miluje, proto se k němu vrací. Najde ho na zemi na zahradě proměněného do lidské podoby. Její láska ho zachránila. A žili spolu šťastně až do smrti.
Kráska Byl jste na mne vždycky hodný.
Zvíře Změnil jsem se hodně, co jste tady. A snad bych se byl změnil ještě víc. (Chvíli mlčí) Žena, každá žena má moc učinit krásným a milým toho, koho miluje. Zdálo se mi, když jsme spolu za těch dlouhých večerů rozmlouvali, že jste mi nakloněna.
Kráska Těšila jsem se na vás pokaždé.
Zvíře Ale pohled na mou tvář, smím-li vůbec nazvat tu hroznou věc tváří, z vás vyrazil ten cit naráz. (Rychle se k ní obrátí)
Kráska (Ustupuje, zakrývá si oči) Ne! Ne!
Zvíře Děsíte se mě dál. (Chvíli ticho) Jste volná, Krásko.
Kráska (Tiše) Jak tomu mám rozumět?
Zvíře Můžete se vrátit k otci. Nebudu vás zdržovat. Až se zase octnete mezi lidmi, co jsou obdařeni příjemným zevnějškem, zapomenete brzo na hrůzu, které jste dnes vystavena – tváří v tvář obludnému zvířeti. (Vyndá ze záňadří prsten) Vezměte si tenhle prsten. (Podává ho Krásce, ta jej od něho chvějící se rukou bere) Když jím otočíte na prstu kamenem dolů, probudíte se doma. Sbohem, Krásko (Obrátí se a odchází)
Kráska (Udělá za ním krok) Počkejte! A co když zůstanu?
(Zvíře zvedne ruce, pokrčí rameny a odejde)
( HRUBÍN, František: Kráska a zvíře. Praha: Albatros, 1972.)
Text pro jediné divadlo
Text, který Hrubín zanechal, byl určen jednomu jedinému divadlu. Přírodnímu divadlu v krumlovském zámku, v němž tradiční divadelní prostředky, rekvizity i jednání herců nejsou myslitelná bez opravdového přírodního rámce, do něhož je produkce zasazena.
Text Krásky a zvířete se čte mnohem snáz než běžné divadelní hry. Mnoho místa je věnováno vylíčení scenérie, mnoho místa má ráz vysloveně epického vyprávění.
Křehký příběh pro každého
Příběh Krásky a zvířete může někdy svým laděním vzbuzovat až pocit hrůzy. Hrubínův příběh je však křehký. Je to příběh, v němž nechybí humor, v němž písničky zlehčí někdy i tíživé okamžiky děje.
Toto dílko je určeno pro všechny čtenáře bez ohledu na jejich věk. Pohádky tohoto druhu potřebujeme, aby nám bylo dobře na světě.
2 Růžová zahrada ve světle úplňku. (Kráska pobíhá mezi růžemi. Volá)
Kráska Pane, kde jste? Nemučte mě! Ozvěte se! (Najednou se jí zlomí hlas) Miláčku můj! (Vhrne se na ležící tělo zvířete. Objímá ho) Probuď se, miláčku! Já jsem tady… já, tvoje Kráska! Nevadí mi, jak vypadáš! Mám tě ráda… (Líbá ho. Najednou uskočí a vstane. Místo hlavy netvora vidí tvář krásného muže) Bože, to nejste vy!
Zvíře (Vstane) Jsem to já, Krásko. Zvíře je mrtvé. (Kráska zamhouří oči)
Zvíře Já žiju… a budu žít pro vás.
Kráska (Se zamhouřenýma očima) Ano, je to váš hlas.
Zvíře Dál se mě děsíte?
Kráska (Otevře oči) Jste krásný! (Sáhne mu na tvář)
Zvíře (Jako by teprve teď pochopil, sáhne si oběma rukama na tvář, jako by prsty modeloval svou podobu. Po chvíli řekne) Tvá láska udělala ten zázrak!
Kráska (Vezme ho kolem krku) Ano, jsi to ty! Vidím svou lásku ve tvé tváři jako v zrcadle.
( HRUBÍN, František: Kráska a zvíře. Praha: Albatros, 1972.)
Zdroj: HRUBÍN, František: Kráska a zvíře. Praha: Albatros, 1972.
