4 fotky 
Měla by fotografie sloužit ryze estetickým cílům, nebo by měla být prostředkem k dosažení cílů jiných, dejme tomu polických? Má být k ruce něčemu tak nízkému, jako je propaganda? A co když žijete ve světě, kde se veškerý váš majetek vejde na valník?
Rozšiřování rodiny chudobu nijak neusnadňovalo, Zdroj: Leica Gallery
Autoři zastoupení ve výstavě Neúprosné světlo, kterou v těchto dnech uvádí Leica Gallery, měli na tyto otázky jasnou odpověď: Fotografie musí ukazovat skutečnost a být prostředkem sociálních i politických změn ve společnosti.
Zlatá léta první republiky
Většina autorů, jejichž fotografie výstava přináší, působila v době po první světové válce. Tedy v době elegantních účesů, smekání klobouků a swingu. Zlaté časy. Ovšem ne pro každého. Dělnický plat stačil sotva na pořádné jídlo, zvláště v situaci, kdy rodina s pěti dětmi nebyla ničím zvláštním. O tom vás se ostatně přesvědčí nejedna fotografie na výstavě.
Na Slovensku byla za první republiky sociální situace horší než v Čechách. Proto nepřekvapí, že většina autorů, které na Neúprosném světle najdeme, žila a působila na slovenské vesnici. K těm známějším patří například Irena Blühová, Tibor Honty nebo Karol Aufricht.
Josef Kubín byl jedním z mála českých fotografů, kteří se sociální fotografii věnovali.
České fotografy stále lákala spíše estetické rovina chudoby. To však neznamená, že by slovenské snímky byly jen nevzhledné záznamy o lidech v otrhaném oblečení. Žebrák, harmonikář i prodavačka citrónů vás do svého nuzného života okamžitě vtáhnou.
Obrazová smršť
Na výstavě na vás čeká také krátký film Napříč Prahou, který beze slov, jen prostřednictvím rychle se měnících záběrů tepá do majetkových rozdílů obyvatel metropole. Neúprosné světlo tak působí jako smršť obrazů, které se zaměřují na jediný cíl: sociální situaci. To, že se výstava drží ve vytyčených hranicích sociální fotografie 20. a 30. let, ačkoli jejich překročení by nebylo nijak těžké, je jedním z jejích největších plusů.
Úžasná bída
Snímky, které měly původně měnit politiku, se takřka po sto letech staly nedocenitelným dokumentem. Dnešnímu člověku se pohled na dělníky oděné kvůli padesáti stupňovým vedrům jen v bederní roušce zdá jako výlet do jiného světa. O tom, že výstava je dnes více než co jiného dokument, svědčí také reakce návštěvníků v knize hostů. Vesměs začínají slovy jako: „Zajímavý dokument“ nebo „Úžasná bída“.
Zdroj: Leica Gallery
A kdo zdokumentuje úžasnou bídu naší doby? Myslíte, že to není potřeba? A potkali jste už v tramvaji toho žebrajícího harmonikáře? Já zrovna včera. Ale za sto let už tam třeba nebude.
- Neúprosné světlo, sociální fotografie v meziválečném Československu
- Adresa: Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1
- Trvání výstavy: 14. 9. – 28. 10. 2012
- Autoři: Karol Aufricht , Irena Blühová, Karel Hájek, Ján Halász, Tibor Honty, Josef Kubín, Ilja Jozef Marko, Sergej Protopopov, Oldřich Straka, Viliam Tóth, Josef Zeman
- Otevírací doba: pondělí – pátek: 7 – 21 hodin, sobota – neděle – st.svátky: 14 – 20 hodin
- Vstupné: dospělí 70,- Kč, studenti 40,- Kč
