Fotky: Praha dostala bohatou nadílku hudby od festivalu United Islands of Prague 2011

Sobotní program United Islands představoval vyvrcholení osmého ročníku tohoto pražského festivalu, který nabídl bohatý kulturní program pro posluchače všech možných hudebních žánrů. Novinkou však byl i nehudební program v podobě promítání filmů nebo divadelních představení.

Belgická skupina Octurn v klubu Jazzdock, foto: Karel Slabý, Topzine.cz

V jednu hodinu odpoledne zahájil v klubu Jazzdock svůj koncert kytarista Dan Lavoie. Tento sympatický Američan je jedním z mála hráčů na tzv. harp guitar, tedy harfovou kytaru. Už jen pohled na tento dvanáctistrunný nástroj vzbuzoval na mnohých tvářích údiv. Za doprovodu perkusisty Edgara Diaze během svého hodinového setu nabídl několik svých zvláštních písní na pomezí country, blues a etno music.

Ačkoli Dan Lavoie přiznal, že moc nekamarádí s moderními technologiemi, jeho perkusista naopak rád ukázal, že elektronické prvky v hudbě mu nejsou cizí. Předvedl to ve svém sólovém výstupu, kdy své údery na elektronické bicí různě smyčkoval, aby je pak křížil ve znásobené ozvěně. Duo muzikantů na závěr předneslo píseň B.B. Kinga Thrill Is Gone, jejíž autor by se jistě divil, na jaký nástroj byla zahrána. To tedy byl kytarista Dan Lavoie, jeden z mála harfových kytaristů na světě.

Po tomto zvláštním zážitku již lákala podstatně divočejší formace muzikantů návštěvníky festivalu na stage na Kampě. Vystupovala zde totiž skupina Prago Union a jejich raper Kato, kterého lidé asi znají především z dřívějšího působení v hip-hopové skupině Chaozz. Hudebníci Prago Union v loňském roce vydali desku Dezorient Express, kterou rozptýlili obavy, že své produktivní období již mají dávno za sebou. Kato se stále ukazuje jako opravdu geniální textař a kdyby většina hip-hopových textů byla tak vtipná a trefná, jaké je dělá on, asi by lidé k hip-hopové hudbě přistupovali jinak.

Samozřejmě Prago Union nejsou jen čistě hip-hopovým seskupením. Kapela obohacuje svoji hudbu prvky funku, rocku a jinými dalšími styly, s nimiž následně experimentuje jejich DJ Skupla. Vystoupení skupiny si našlo velmi početné publikum, které bouřlivým potleskem odměnilo jejich vskutku výborný koncert. Přeci jen je zázrak, že Kato, vzhledem ke svému divokému stylu života, ještě vůbec žije a dokázal se dokopat k natočení nové desky, která je opravdu poctivě vydřená a texty na ní jsou vynikající.

Klub Jazzdock ovládla belgická skupina Octurn, která svým punkrockovým stylem předvedla jinou tvář současné jazz fusion

Ve čtyři hodiny odpoledne proběhl zřejmě vrcholný koncert jazzové části festivalu United Islands. V klubu Jazzdock se představila belgicko-francouzská sestava muzikantů pod názvem Octurn, a byť vystoupila jen v pětičlenném složení proti původnímu osmičlennému, to, co na pódiu předvedla, se jen těžko popisuje slovy. Skupina hrála velmi složité melodie s poměrně temnými tóny a improvizace jednotlivých členů utvářely ponuře dokonalou atmosféru.

Punk-jazz-rockový styl skupiny připomněl slavnou desku Johna McLaughlina Hearth of Things z roku 1998, která zcela jasně definovala toto pojetí jazz fusion hudby. Když zrovna koncertu nevévodil klávesista Jozef Dumoulin s velmi temně kytarově upraveným zvukem svého fender piána, ovládl jeviště saxofonista Bo Van der Werf, jehož sólové výstupy byly velmi neortodoxně pojaté. Výtečným způsobem frázování zkrátka nikomu v klubu nedal chvíli klidu, pořád bylo na co koukat.

Po této skupině o hodinu později nastoupili čeští zástupci jazzové scény, skupina Infinite Quintet. Přestože kapela hráčskou technikou hudebníků neudělala domácí scéně ostudu, rozhodně její repertoár a vystoupení nebyly něco, co by člověka posadilo na zadek. Ačkoli výkony muzikantů byly bezesporu výborné, kompozice Infinite Quintet působily zbytečně překomponovaně, nepřekvapivě a chvílemi i poněkud těžkopádně a nudně. Tento jev je společný pro mnoho současných českých jazzových kapel, které téměř akademicky perfektním způsobem koncertují s nijak se nevyhraňujícím stylem jazzu oproti zahraničním experimentátorům.

Zábava neprobíhala jen u podií a v klubu, ale mnoho různých atrakcí bylo také rozmístěno po celém nábřeží

Hudba v klubu Jazzdock se však neodehrávala jen uvnitř, ale také se vesele koncertovalo na jeho střeše. Za doprovodu DJe se scházeli nahodilí muzikanti a zapojovali se do chvílemi poměrně zajímavých jamujících sestav. Na nábřeží tak rozhodně nuda nebyla a pokud jste zrovna neměli náladu na hudbu, stačilo se projít kolem vody. Kromě toho, že nábřeží bylo doslova plné stánků s všelijakými laskominami, na ulici probíhala různá vystoupení pouličních umělců, jako například indických tanečnic či klaunů v roztodivných kostýmech. O zábavu v každém případě nouze nebyla.

Poslední část této reportáže se věnuje skupině Jungle Boldie, která vystoupila v klubu Jazzdock v osm hodin večer. Trio ve složení saxofon, bicí a kontrabas ukázalo přesně to, co nedokázali jeho čeští předchůdci. Skupina si svoje vystoupení vyloženě užívala, byla radost sledovat jejich komunikaci a doplňování se. Jejich kompozice byly výborné a přesto nijak těžkopádné, ani vteřina jejich koncertu se nedala považovat za nudnou nebo zbytečnou.

Jungle Boldie tvrdí, že skladba vytvořená během deseti minut může být nejen zábavná, ale také velmi kvalitně složená

Saxofonista Maarten Ornstein například uvedl skladbu Quicksie, o které řekl, že ji složil za deset minut včetně části partů bicích a basy. Toto úžasně rytmické a veselé dílo bylo vynikajícím příkladem toho, že méně je někdy více. Program v Jazzdocku byl vymyšlen s časovými rezervami, takže skupina stihla po svém vystoupení ještě přidat jeden bluesový přídavek, kterým se rozloučila s festivalem United Islands of Prague a jeho diváky.

Ačkoli letošní festival United Islands nedokázal překonat své dřívější ročníky, i tak nabídnul návštěvníkům program bohatý tak, aby potěšil jak náročné, tak i nenáročné posluchače. Díky, United Islands, a doufejme, že se tento zajímavý festival bude konat v Praze i příští rok.