6 fotek 
Na celý jeden den se prostor milovického letiště proměnil v dějiště dlouho očekávaného svátku metalových fanoušků a také v hostitele vůbec prvního setkání velké thrashmetalové čtyřky. Festival Sonisphere; to jméno zní metalovým světem již nějaký ten pátek a o víkendu rozeznělo také naši malou republiku. A troufám si říci, že akce rozhodně nezklamala, a to jak po stránce hudební, tak organizační.
Spánek a pitný režim - důležité na každém festivalu, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Je pátek, k desáté hodině večerní a já společně se svými přáteli přijíždím na milovické letiště. Už několik kilometrů nás na místo setkání navádějí informační cedule a také dlouhá řada na místo přijíždějících. Auto zaparkujeme na vyhrazeném prostoru pár set metrů od hlavního vstupu, kam nás okamžitě odkážou všudypřítomní pořadatelé. O něco blíže, těsně u asfaltové cesty, pak rozkládáme provizorní stanový tábor a později se ukazuje, že volba byla dobrá, protože příliš dlouze nebloudíme po stanovém městečku (jako ti méně šťastní a více zapomnětliví).
Prostor je skutečně rozlehlý, jak se ukazuje druhý den ráno. Kam jen oko dohlédne, stany, stany a zase jen stany s vlajkami všech možných národností, nejčastěji tedy německými (my Češi si zřejmě nepotrpíme na hrdou vlajkovou prezentaci národa). Mimo nekončícího moře stanů je z dálky viditelná také obrovská, šedesátimetrová Apollo stage, jež se toho dne má stát hostitelem mnoha slavných jmen.
Náš německý soused, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Areál je otevřen od jedenácti hodin a mě samotnou při vstupu zajímá, jak je vyřešen onen Golden Circle, do něhož mají přístup pouze ti, kteří za lístky připlatili nemalé peníze. A skutečně, přístup do tohoto prostoru je možný pouze přes vyhrazené a pečlivě hlídané vchody. Investice do vstupu na toto ohrazené místo se vyplácí, i z horšího místa je na rozsáhlé pódium vidět výborně. K dalším lákadlům areálu patří rovněž možnost zažít několik metrů volného pádu (bungee jumping), ale i klasická pouťová zábava – autíčka! A samozřejmě mnoho dalšího, pro každého dle jeho gusta.
Odběhneme-li od zábavy, ráda bych také zmínila perfektní organizaci, počínaje pečlivým hlídáním stanového městečka a odkazováním aut na příslušná parkoviště až po relativně rychlé odbavení u vstupu do areálu i u vstupu do Golden Circle. Co mě samotnou příjemně udivilo, byly dvě plochy pro vozíčkáře, připravené u větší Apollo i menší Saturn stage. Také musím prohodit slůvko o opravdu rozsáhlé mezinárodní účasti, mezi fanoušky se našlo mnoho Němců (skutečně mnoho), Francouzů, Španělů, Mexičanů a dokonce pár metalových fanoušků z Jižní Koreje a také dvojice z dalekého Japonska.
Znovu odkaz k pitnému režimu, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Možnost zhlédnout nějaký ten metal se pro chtivé vyskytla již kolem čtvrt na dvě, kdy na menší Saturn stagi vystoupil Shogun Tokugawa. Hned po něm relativně známí čeští Debustrol, dánští Volbeat, Fear Factory, Therapy?, projekt Coreye Tailora Stone Sour a na závěr Rise Against.
Apollo stage otevřela ve dvě hodiny odpoledne skupina Panic Cell. Po ní vystoupila o něco známější (a výborná) skupina DevilDriver. Groove metalová partička až z daleké Kalifornie předvedla parádní show a neopomněla také navést fanoušky k vytvoření takzvané circle pit (pro neznalé problematiky přikládám video z podobné akce níže, pro znalé: Byla to bomba!)
Po vystoupení DevilDriver přišla na řadu první hvězda z oné velké čtyřky, Anthrax, která návštěvníky festivalu navnadila na ostatní velikány, jimž mělo pódium patřit posléze. V pauze mezi vystoupením skupin Anthrax a Megadeth fanoušky zaskočila informace o změně v line-upu. Místo v plánovaném programu si prohodily skupiny Alice in Chains a Slayer, což se pro některé fanoušky ukázalo být velmi nepříjemné, jednak kvůli několikahodinovému stání, pak také z důvodu krytí thrashových Slayer a punk-rockových Rise Against. Tohle se pořadatelům zkrátka moc nepovedlo.
Na Anthrax navázal již předesílaný Megadeth, po nich přesunutí grungoví Alice in Chains, jež svým vystoupením vytvořili (přece jen příjemný) předěl mezi thrashovými velikány. Alice in Chains v minulých letech provázely nepříjemnosti spojené se smrtí frontmana Layna Stalye, kdy byla skupina nucena opustit grungové nebe na celé tři roky. Na scénu se opět vrátila v roce 2005, od té doby brázdí světová pódia v čele s novým zpěvákem, jistým Williamem DuVallem.
Slayer, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Alice in Chains přenechali kolem deváté hodiny večerní Apollo stage očekávané hvězdě – rovněž kalifornským Slayer, kterým pódium patřilo více než hodinu a kteří publikum pohostili největšími hity (včetně Raining Blood) i méně známými – a přesto kvalitními – songy.
Vystoupení Slayer skončilo něco málo po desáté hodině. Následovalo téměř nekonečných pětačtyřicet minut, které se vzápětí díky zpoždění protáhly až na hodinu; to vše ve znamení čekání na Metallicu. Ale stálo to za to (…mohu si po těch všech útrapách říci s klidným srdcem)! Dvouhodinový set byl nabitý největšími hity (Nothing else matters, Master of Puppets, …) a spojený s působivou ohnivou a světelnou show.
