2 fotky 
Na festivalu Colours of Ostrava většinou hrají indie, folková nebo rocková uskupení, která jinde nenajdete. Celkově jde o takový miš maš hudebních stylů, který ale nakonec obsahuje jednu tu tanečnější skupinu. A tak třetí den v jednu v noci předstoupili na pódium elektroničtí mágové Apollo 440.
Tahle liverpoolská kapela vás dostane do varu, Foto: Martin Chochola, Topzine.cz
Apollo 440 se při zakládání dvacet jedna let zpátky pojmenovali podle boha umění a hudby Apollóna. A třetí den na festivalu Colours of Ostrava svému jménu dostáli. Začali jednou ze svých největších pecek a uzavřeli jejich asi nejznámější písničkou.
Apollo 440 se ztratili ve vesmíru
Posluchači je neznají jen jako kapelu, která by pouze vydávala svoje CD a hrála na koncertech. Známá je i ústřední melodií k filmu Ztraceni ve vesmíru (objevil se zde i Matt LeBlanc alias Joey z Přátel). Skladba Lost in Space se tak vybaví leckterému filmovému fanouškovi, protože zazněla i v traileru. A právě jí začali svůj koncert, který uzavíral třetí den festivalu.
Diváky vyburcovali k obřím ovacím a výskokům, přes které ti menší (rozumějte: já) už neměli šanci dohlédnout na bratry Graye a především skladatele, hudebníka a producenta v jednom Noka. Ten se svou drsnou bradkou a nesmlouvavým výrazem hrál hned v první řadě na kytaru a dodával koncertu, kterému spíše vévodil zpěvák Ewan MacFarlane, tajemno.
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/cz-ostrava-hudba-colours_of_ostrava-appolo_440-16_07_2011/]MacFarlane byl zase ten, který povzbuzoval fanoušky a spolu s nimi i tleskal a hopsal – role frontmana, za koho ho leckdo, kdo kapelu úplně nezná, mohl považovat, se mu nadmíru líbila a gradoval tak vystoupení. Na pódium přišel v bílých plastových slunečních brýlích, které si po pár písničkách sundal se slovy, že přece tu nebude za debila.
Pařani FIFY zpozorněte!
I další jejich skladby, podobně profláknuté jako Lost in Space, zazněly na různých filmových soundtracích. Například takový song Stop the Rock, na který také došlo. Poznali ho jak fanoušci FIFY, tak i ti, kteří ho zaslechli ve filmu 60 sekund. Tady bylo vidět, jak jejich koncert graduje. Navíc se přiřítili poslouchači Tata Bojs, kterým skončil za řekou koncert a utíkali na trochu elektroniky.
Apollo 440 ale museli představit i své nové album The Future’s What It Used To Be. Písně z něj tvořily jako tradičně asi polovinu setlistu. A fanoušci na ně reagovali různě. U melodičtějších a plných bassů, které mohly připomínat starší práce Apollo 440, byli nadšení (vyzdvihnout musím především taneční výkon jistého dreadatého mladíka vedle mě, který si očividně spletl žánr).
Foto: Martin Chochola, Topzine.cz
Například ústřední song, který se jmenuje stejně jako nejnovější deska, sklidil úspěch. Stejně tak Odessa Dubstep, který už podle názvu vzdává hold žánru, jejž si Apollo 440 tak trochu přivlastnili (dubstep pochází z Anglie stejně jako kapela). Jak ale přibližně uprostřed setlistu došlo na pomalejší písničku, kde chtěl MacFarlane předvést, že není jen uřvaný blázen, ale má i nesmírně silný a barevný hlas, fanoušci ochladli.
Bohové hudby poklekli
Jejich přízeň ale ani nemohl ztratit. Využíval klasické finty jako hromadný zpěv (i když v případě obrovského davu spíš pořvávání) nebo chození k úplně prvním řadám a podávání si rukou s fanoušky. Sem tam i poklekl, aby ukázal, že bohové hudby jsou přece jenom taky lidi, kteří zpívají pro lidi.
Když se blížil závěr, někteří posluchači začali být nervózní. Pořád nezazněla snad nejznámější písnička, pocházející z druhého alba Electro Glide in Blue. Apollo 440 ji tehdy nahráli s bratry Van Haleny a Davidem Lee Rothem. A tak když kapela odešla z pódia, pojistili si, že posluchači se jen tak nespokojí bez přídavku. Po tleskotu a křiku se vrátili, aby zahráli dvě písničky, z nichž ta poslední byla slavná Ain’t Talkin‘ ‚bout Dub.
Tím si zajistili, že nikdo nechtěl, aby odcházeli. I MacFarlane trefně poznamenal: „Vy byste byli nejraději, kdybychom tu hráli celou noc, co?“ Upřímně: byli. Jestli jsem byla před jejich koncertem na smrt unavená (začínal až tři čtvrtě hodiny po půlnoci), když skončili, byla jsem plná energie, kterou svou hudbou rozdávali. Apollo 440 jsou skutečně bohové.
