2 fotky 
Po patnácti letech od prvního vydání se nakladatelství Laser-books rozhodlo připravit reprint jednoho z prvních románů velikána science fiction Briana Wilsona Aldisse. Temné světelné roky vychází v poslední dobou velmi oblíbené edici Mistrovská díla SF.
UTODI
mají mohutná, zvířecí těla. A přesto jsou obdařeni intelektem, jenž se nepodobá ničemu, co lidé dosud poznali.
Doslova se rochní v bahně a výkalech. A přestože umějí létat do kosmu, žijí v dokonalé harmonii s přírodou své rodné planety. (oficiální anotace)
To, že ne všechny vesmírné rasy musí být zrovna čistotné, aby se dokázaly věnovat hlubokým filozofickým otázkám, dosvědčuje ve své knize Brian Wilson Aldiss. Utodi, jejichž příběh vypráví román Temné světelné roky, staví celou svou civilizaci na procesu vyprazdňování. Právě tato činnost je pro ně tou nejposvátnější, protože dokládá hluboké souznění člověka s přírodou. Z této myšlenky se jim povedlo udělat středobod členité filozofie, kterou rozváží vesmírnými loďmi na blízké planety, ale …
… mají smůlu. Setkávají se s pozemšťany. A pro ty je těžké pochopit, že bytosti, na první pohled připomínající přerostlé vepře, jsou intelektuálně daleko za lidským chápáním.
Lidé se s nimi snaží navázat kontakt, ale překáží jim v tom vlastní pohled na svět a vesmír a nemožnost podívat se na sebe očima cizinců. (oficiální anotace)
Abychom však nenadržovali jen lidem, i utodi se na návštěvníky z planety Země dívají poněkud nedůvěřivě. Jak by se mohla rasa stydící se za své výkaly stát inteligentní? Temné světelné roky jsou strhující sondou do (nejen) lidského myšlení, která se zabývá znepokojivými odpověďmi na otázky týkající se smyslu života a podstaty inteligence. Autor prý napsal tuto knihu jako reakci na zprávu o tom, že lidští vědci zacházejí ve svých laboratořích více než krutě s delfíny. Ačkoliv je kniha stará padesát let, i dnes má bezpochyby své kouzlo. Román vydává v současné době nakladatelství Laser-books jako dvaadvacátý svazek z edice Mistrovská díla science fiction v překladu Naděždy Paboučkové a s obálkou Tomasze Marońského.
