5 fotek 
Díky přísné výchově otce, který byl pastorem lutheránské církve, se o tomto divadelním a filmovém režisérovi často mluví jako o křesťanském existencialistovi. Ve svých filmech se pomocí symbolů a nezaměnitelného způsobu svícení scény snažil zodpovědět otázky smyslu života, smrti, osamění, ale i víry.
Zdroj: wikipedia.org
Narodil se 14. července 1918 ve švédské provincii Uppsala. Po studiích divadelní vědy získal angažmá jako režijní asistent u Královské opery ve Stockholmu. Později se jeho hlavní zájem začal soustřeďovat na film. V roce 1944 nastoupil do společnosti Svensk Filmindustri, pro kterou pak natočil většinu svých filmů, jako hlavní dramaturg. Rok poté natočil svůj první film Krize podle divadelní hry dánského autora Lecka Fischera „Matka-zvíře“.
Padesátá a šedesátá léta byla vrcholem Bergmanovy tvorby. Nejenže v té době natočil většinu svých nejznámějších filmů, zároveň byl režisérem činoherní scény v Goteborgu a Malmu. V první etapě tvorby jej zajímalo především téma mileneckých vztahů. Své myšlenky realizoval v Lekcích v lásce z roku 1954 a o rok později následovaly Sny žen a světoznámé Úsměvy letní noci. V posledním případě se jedná o venkovskou komedii, která do celkového Bergmanova hloubavého a filosofujícího díla opředeného mystikou dramatu moc nezapadá. Dodnes mezi fanoušky vyvolává velké rozepře.
Sedmá pečeť Zdroj: imageshack.us
To samé se však nedá tvrdit o filmu z roku 1957 Sedmá pečeť. Drama z dob křižáckých výprav původně vzniklo jako rozhlasová hra a mělo být autorovou reakcí na atomovou válku a její hrozbu. Poprvé se pod jeho režií objevuje herec Maxe von Sydow. V témže roce natočil Lesní jahody, příběh starého lékaře, který se zamýšlí nad svou minulostí. Hlavní roli zde krátce před svou smrtí sehrál Viktor Sjöström, významný švédský režisér.
Další film, který svým tématem i kontextem vybočuje z jeho tvorby, je film Než se rozední z roku 1958. Tři rodičky si v něm vypráví příběh, což mistrně Bergman zachytil formou paralelního děje. Ve stejném roce realizoval i psychologické drama Tvář, opět s Maxem von Sydow. Po několika dalších dramatech následoval Bergmanův první barevný film A co všechny ty ženy z roku 1964. Jednalo se o satirickou komedii, jejímž prostřednictvím si chtěl srovnat účty s kritiky a jejich leckdy povrchním přístupem k filmovému dílu.
Lesní jahody
V roce 1966 přichází slavná Persona v hlavní roli s Liv Ullmanovou a Bibi Anderssonovou. Film vypráví příběh herečky, která odmítá s kýmkoliv mluvit, a její ošetřovatelky. Jejich vztah se v malém domku u moře zajímavě vyvíjí, až si nakonec vymění role. Bergman tímto způsobem udělal psychologický rozbor identity herce, který pozornějším a zkušenějším divákům promítl na plátno. Z dalších tvorby jmenujme např. filmy Hodina vlků (1967), televizní skeče Scény z manželského života (1973/74) a po odchodu ze Švédska Hadí vejce (1976).
Celoživotní dílo Ingmara Bergmana je pro svou bohatost a filosofický přínos několika větami těžko uchopitelné. Tento autor vyžaduje roky studia a vlastního zájmu hledat v množství symbolů a následně velkou snahu přemýšlet a snažit se pochopit.
