Filmy podle Michala Viewegha: Od harašení se studentkou k vyčpělému sexu

!Anketa!Na motivy knih a podle scénářů Michala Viewegha vzniklo celkem osm filmů. Které z nich stojí za opakované zhlédnutí a kterým je naopak lepší se vyhnout? Hlasujte v anketě na konci článku.

Michal Viewegh je původní profesí učitel, prosadil se ale jako autor řady románů a povídek, na kontě má také jednu divadelní hru. Jelikož jdouVieweghova literární díla velice dobře na odbyt, pravidelně je využívají čeští režiséři a producenti jako předlohu pro film. A nutno dodat, že tyto filmy patří k divácky nejúspěšnějším.

Výchova dívek v Čechách (ČR, 1997)

První filmové adaptace Vieweghovy knihy se chopil spíše televizní režisér Petr Koliha. Nedopadlo to zle, mírné rozpaky přesto zůstávají. V centru pozornosti se nachází mladý učitel Oskar, jenž přijme nabídku zámožného podnikatele Krále, aby zdokonalil jeho dceru Beátu v tvůrčím psaní. Z Oskara a Beáty se po čase stanou milenci. Zakázaný románek je však těžkou ranou pro Oskarovo manželství.

Režisér vytěžil maximum možného z románové zápletky, jejíž základy stojí na nesčetných kotrmelcích ve vztahu učitele a žačky, milence a milenky zároveň. V psychologii ústředních hrdinů ale filmové dílo klouže po povrchu, motivy konání jednotlivých postav zůstávají – na rozdíl od knižní předlohy – víceméně nejasné. Ani citáty a dialogy, přestože jsou na slovo převzaté z knihy, neplní svůj původní účel, střídání poloh ve vyprávění, kdy záměrně není zřejmé, zda jde o prožitý příběh či jen výplod fantazie učitele píšícího románovou prvotinu, bohužel vyznívá do ztracena.

Báječná léta pod psa (ČR, 1997)

Tento snímek naopak můžeme označit za jednoznačně nejzdařilejší filmový přepis Vieweghova románu. Příběh je situován do období normalizace a za použití trpkého humoru sleduje, jak se s absurdním režimem vyrovnává jedna svérázná rodina. Viewegh v příběhu uplatnil zkušenosti z dětství, kniha i film jsou tedy ze všeho nejvíce sondou do panoptika konkrétních rodinných vztahů, tužeb a citů. Přesto vykreslují Báječná léta pod psa – jak už rafinovaně naznačuje samotný název – věrohodný, tudíž cenný obraz stavu socialistické společnosti.

Režie byla svěřena Petru Nikolaeovi, pro něhož to byl celovečerní debut. Měl však štěstí na výběr herců: v roli otce, který usiluje o zabezpečení rodiny, aniž by ale on i jeho milovaní ztratili důstojnost, exceluje Ondřej Vetchý. Postavu starostlivé manželky a matky bezchybně zahrála Libuše Šafránková a nelze nezmínit ani vyzrálý výkon Vladimíra Javorského v úloze slídivého soudruha Šperka, vyžadujícího politickou angažovanost. Všichni jmenovaní ostatně byli nominováni na Českého lva, sošku si však ze slavnostního vyhlášení neodnesli.

Román pro ženy (ČR, 2005, hlášky)

Knižní titul Román pro ženy patří k Vieweghovým nejprodávanějším. Dočkal se dokonce překladu do němčiny, italštiny či chorvatštiny. Žádný div, že přišlo i filmové zpracování, jehož scénář si dokonce Viewegh napsal sám. Vypráví o dvacetileté Lauře, která pracuje jako šéfredaktorka ženského časopisu, a její ovdovělé matce Janě, jež si z pracovních cest na Západ odnesla lásku k cizincům. Laura se zamiluje do čtyřicetiletého Olivera. Jejich vztahu nicméně nepřeje skutečnost, že Oliver byl před dvaceti lety velkou láskou Lauřiny matky. V hlavních rolích Simona Stašová, Marek Vašut a Zuzana Kanócz.

Prakticky všechny ženské postavy se snaží působit světácky a emancipovaně, přičemž lpí na povrchnostech a utápějí se v banalitách, a tak obnažují vlastní maloměšťáctví a karikují sebe sama. Místy je to docela zábava, místy se nelze ubránit trapným pocitům. Těžko ale groteskní náhled na ženský svět považovat za degradaci uměleckého ztvárnění, když existuje nemalá pravděpodobnost, že jde o autorský záměr (zda se tím Viewegh ženám vysmívá, nebo je tak prostě vidí, nechť zváží každý sám). Film získal Českého lva pro divácky nejúspěšnější snímek roku 2005.

Účastníci zájezdu (ČR, 2006)

Komerční úspěch Románu pro ženy otevřel možnost zfilmovat po deseti letech Vieweghovu knihu Účastníci zájezdu. Na dovolenou autobusem k Jadranu vyráží náhodná skupinka cestujících. Najdeme mezi nimi sympatickou Jolanu, její rodiče, jejichž partnerství léty značně zrezivělo, šarmantní stárnoucí dámy Helgu a Šarlotu, ženami obletovaného zpěváka Maxe či lehce naivní průvodkyni Pamelu. Během cesty a pobytu u moře zažijí milostná vzplanutí i leckterá zklamání.

Účastníci zájezdu – a opět jde o celovečerní režisérský debut, tentokrát Jiřího Vejdělka – bez problému navodí atmosféru letní dovolené. Vejdělek zde naznačil to, co v plné míře ukázal ve svých dalších snímcích, a sice, že dokáže pracovat s charaktery větších i menších figur a z herců vždy dostane sto procent. Nezapomenutelná scéna s hnědými podšálky budiž toho zářným důkazem.

Nestyda (ČR, 2008)

Moderátor televizní relace o počasí Oskar se stejně jako řada ostatních čtyřicátníků pokouší neustálými zálety zahnat neodbytně se hlásící krizi středního věku i narůstající nespokojenost s vlastním manželstvím. Po románcích s mladšími milenkami překvapivě najde štěstí ve vztahu se starší ženou.

Nestyda vychází z Povídek o manželství a sexu, které Viewegh vydal v roce 1999 a uplatnil v nich zkušenosti s rozvodem. Původní záměr byl takový, že se mělo jednat o ryze povídkový film, na němž by se podíleli tři režiséři: Jan Hřebejk, Igor Chaun a Petr Nikolaev. Z projektu však sešlo. Až v roce 2007 Viewegh nabídl Hřebejkovi, aby z jeho předlohy vytvořil samostatný celovečerní film. Je ale znát, že scénář, za nímž kromě Viewegha stojí právě i Hřebejk a představitel titulní role Jiří Macháček, na plnohodnotný kinofilm jednoduše nestačí.

Případ nevěrné Kláry (Il Caso dell’infedele Klara, Itálie/ČR, 2009)

Mezi studentkou Klárou a umělcem Lucou to povážlivě skřípe. Lucovi nikdo nevymluví, že je mu Klára nevěrná, potřebuje to však dokázat. Najme si proto soukromého detektiva Denise, jenž je sám záletník. Postupem času navíc začne podléhat kouzlu sledované Kláry.

Stejnojmenný román z roku 2003 měl původně převést na plátno režisér Filip Renč. Práva na zfilmování se ale dostala do rukou italských producentů. Část se tedy natáčela v Praze a část v Benátkách, režii dostal na starost Roberto Faenza. Vyjma odvážných erotických scén však snímek nemá co nabídnout. Italští herci značně přehrávají, dialogy šustí papírem a ještě jsou okázale hloupé, dramatické scény působí komicky, v režii není ani špetka invence a vyprávění chybí větší tah na branku. Viewegh se dnes k tomuto filmu nehlásí.

Román pro muže (ČR, 2010, recenze)

Román pro muže vyšel nejprve knižně, Viewegh jej už ale psal s vědomím, že bude převeden ve filmové dílo. Ihned po knize napsal i scénář a hlavní postavu vytvaroval pro Miroslava Donutila. Ten hraje samolibého soudce, jenž vezme své dva sourozence – umírajícího mladšího bratra a osamělou sestru – na dovolenou do Tater. Pro bratra si navíc připraví speciální dárek: dívku, která mu má splnit jeho erotická přání.

Mezi postavami to bohužel povážlivě skřípe, dialogy jsou trapné, scénář má plno hluchých míst. Je patrné, že se Viewegh pokusil o jakousi obžalobu arogance moci, již vnímá jako pozůstalost české společnosti z čerstvě porevolučních časů, chybí mu však nadhled, tolik osvěžující jeho předešlé příběhy.

Svatá čtveřice (ČR, 2012, recenze)

Dva kamarádi Ondra a Vítek vezmou své manželky do Karibiku. Tam je napadne, že by si kromě plavání v moři a slunění se na pláži mohli vyzkoušet skupinový sex. V realizaci svých záměrů si však nejsou příliš jistí.

Viewegh se tentokrát vrhl rovnou na scénář a vyprodukoval naprosto plytký, bezobsažný a nudou ubíjející příběh, který by možná uspěl jako filmová povídka, na celovečerní film, přestože jej režíruje Jan Hřebejk, to ale rozhodně není. Potěšitelné jsou jedině obrázky exotického prostředí a atmosférická hudba, jinak Viewegh s Hřebejkem šlápli zatraceně vedle.