Filmový festival Karlovy Vary 2014 našima očima: Nejhorší jsou fronty

Filmový festival v Karlových Varech, v pořadí již devětačtyřicátý, se pomalu blíží do velkolepého finále. Dovolte nám přiblížit atmosféru nejslavnějšího českého filmového festivalu očima obyčejného diváka bez novinářských akreditací a dalších výhod. Jaké nástrahy takovému návštěvníkovi festival přináší?

Karlovy Vary. Foto: Pavlína Peteříková, TOPZINE.cz

Když jste ve Varech, jste někde mimo realitu. Vary si žijí vlastním filmovým životem a vězte, že vítězství Petry Kvitové bylo něco, co se tam jenom tak mihlo mezi řádky. Atmosféra v lázeňském městě je zcela mimořádná, všechno zde skvěle funguje a vy si připadáte jako filmoví znalci z oboru. Toť pro Vary reklama, vychválení a obdiv. Teď přejděme k holým faktům.

Co čeká na baťůžkáře?

Jako prostý smrtelník jsem na festival letos vyrazila již podruhé a trochu nepromyslela načasování. Já totiž do Varů přijela hned v pátek, abych zkoukla toho Gibsona, nakoupila lístky, dobře zaparkovala a našla super místo pro stan. Nepodařilo se mi ani jedno. Gibsona jsem viděla v televizi v kavárně, lístky byly vyprodané, zaparkovala až na popáté a volné místo pro stan bylo jenom u záchodů.

Navíc jsem si pro Vary vymezila pouhý víkend. Měla jsem odhodlání své tři dny nafouknout a narvat do nich co nejvíce filmů, doprovodných akcí, koncertů a večírků ve stanu Finlandia. Šlo to velmi stěží, protože čas, který jsem si naplánovala pro vodku, jsem strávila pár metrů od vodky, v Thermalu, v kilometrové frontě na lístky.

Když už jsem tu frontu vystála, řekli mi, že představení je plné. Ale jak je to možné, když se lístky uvolnily asi před deseti minutami? Ptala jsem se mladé brigádnice v kukani. Ta mi odpověděla, že film se sice pouští v jednom z větších sálů, ale do oběhu se vydalo pouze 5 lístků pro veřejnost. Zbytek náležel akreditovaným novinářům, filmovým odborníkům a kritikům. Nasupeně jsem odešla na bagetu.

Atmosféra festivalu v Karlových Varech. Zdroj: FFKV 2014

Další karlovarský poznatek se týká filmů. Tedy toho, o čem ve Varech jde především. Ale pro většinu lidí nejsou filmy podstatná věc. Nalijme si čistého vína, projekce jsou zde převážně pro náročnější diváky a pro intelektuálnější povahy. Já celý svůj život zasvěcuji předstírání mého intelektu. Po večerech čtu Kunderu a debatuji o Descartovi, takže festival by pro mne měl být živnou půdou.

Dvouhodinový (!) dokument s nekonečně dlouhými záběry z Majdanu mě dojal, oči se mi zamlžily a má duše plesala. Pak jsem šla na oběd, na drink a na kafe.

Odpoledne jsem se vrátila zpátky do kinosálu Lázně III., abych zhlédla další film Nagima. Kazašské drama o smutném osudu chudé dívky starající se o těhotnou kamarádku bylo velice realistické, na druhou stranu se tento námět ve světové kinematografii dost často opakuje. Na film jsem vyrazila posilněna dvěma „Nespressy“ (oficiální kafe festivalu aneb piju to samé co George Clooney), přesto jsem se úpěnlivě snažila neusnout během několikaminutového záběru na dívku jedoucí v autobuse.

Když se daří a divákovo srdce plesá

Ve svém dalším poznatku vymezím prostor filmům, které se naopak velice vyvedly. Asi nejlepší kousek, který jsem měla možnost během víkendu zhlédnout, byl český film Klauni od režiséra Viktora Tauše. Velice upřímný a krásný snímek, navíc s velice nápaditým scénářem. Jako třešnička na dortu se zde vyjímal Oldřich Kaiser, herecký Pán Bůh české kotliny. Za zmínku stojí i další český film Rozkoš s Janou Plodkovou v hlavní roli. Ten byl natolik zvláštní, že jsem ještě dvě hodiny po premiéře přemýšlela, jaké poselství se mi snažila režisérka jeho prostřednictvím předat.

Toliko k filmům. Asi bych neměla opomenout hvězdnou návštěvu až z USA, pana Mela Gibsona. Herec par excellence mne ovšem nepotěšil. Samo sebou, že na svá léta vypadá velice dobře a jiskru v oku neztratil, ale asi jsem byla moc zmlsaná loňským ročníkem, kdy John Travolta asi půl hodiny pobíhal po červeném koberci, rozdával plastikové úsměvy a zdravil se s lidmi.

Mel Gibson tam strávil poněkud kratší dobu, párkrát mávl, stále se držel v obležení bodyguardů a nakonec zmizel s Jiřím Bartoškou v Thermalu. Večer se sice objevil v Letním kině před promítáním jeho snímku Šílený Max, ale taky tam dlouho nepobyl. Prohodil pár žertovných vět a pak se zmatečně vrátil za pódium. Závěrem dodám, že příští rok chci Leonarda DiCapria. Nebo aspoň Johnnyho Deppa, když budou mít Vary to jubileum. Jinak se budu zlobit. Příští rok nashle!