Kapela Psí vojáci letos na podzim oslaví své 30. narozeniny! Jejich hudba je oblíbená zejména mezi fanoušky punku, bez ohledu na věk. Samotná skupina svou tvorbu popisuje jako „jakousi mezizónu na dohled od undergroundu i šansonu“. Pro Topzine.cz exkluzivně odpovídal Filip Topol.
Jaké to je, hrát spolu třicet let?
Já můžu samozřejmě mluvit Jenofa sebe. No, jaké to je? Je to už tak podivné, že mi to připadá úplně normální. S Davidem se ostatně znám už od druhé třídy základní školy, což už je úplně mimo komentář. Ale jsem vděčný za toto krásné přátelství a za to, že vydrželo. Luděk s námi hraje „jen“ patnáct let, ale to je též úctyhodná doba. Je to silný…
Pamatujete si ještě na svůj první koncert, který jste odehráli ve třinácti letech na Pražských jazzových dnech v roce 1979?
Ach, samozřejmě. To byla tak zásadní událost, že se na to zapomenout nedá. Byl to vstup do života i se všemi jeho následky, od těch nejčernějších až po ty nejzářivější.
I písnička Thunblues, která údajně vznikla při vašem pomáhání tatínkovi na stavbě, pochází z doby, kdy jste byl třináctiletý. Odkud vzešla inspirace pro tuto tvorbu?
Chachá, koho napadlo, že to vzniklo při mém pomáhání tatínkovi na stavbě? Ano, občas jsem mu pomáhal, ale proboha, je to přeci milostná píseň. Text napsal můj bratr Jáchym.
V podstatě jako dost mladé kluky vás sledovala STB? Jak na to vzpomínáte?
Děsivost na děsivost. S odstupem let absolutně absurdní. Surrealnej, zlej sen. Jenže se to stalo. Možná dobrá škola do života, ale málokomu bych ji doporučoval.
Všiml jsem si, že na svých stránkách v přehledu úctyhodného množství koncertů máte najednou od 31. května do 21. července koncertní pauzu. Hodláte i ji zaplnit koncertování, nebo ji využijete na nějakou novinku – desku?
Ne. Já jedu na cesty, aspoň doufám.
Koncem loňského roku se v kinech objevil film Víta Pancíře s názvem Sestra, který byl natočen na motivy románu vašeho bratra Jáchyma. Vít Pancíř vám dřív točil videoklipy, jaký byl pro vás rozdíl ve spolupráci na hudbě k filmu?
My jsme do filmu téměř vůbec nezasahovali. Vit Pancíř točil už na existující skladby. Asi třetinu jsme dotáčeli v současnosti. Plus samozřejmě ten mluvený komentář. To je čistě Vítův film, což je naprosto v pořádku.
Co pro vaši kapelu Sestra znamená? Tou dobou z kapely odešel zakládající člen Jan Hazuka…
Ano to byla zlomová doba. Tehdy jsme vlastně skončili, ale s Davidem jsme jen tak přestat hrát zkrátka nemohli… Takže David sehnal současného baskytaristu Luďka Horkého. Byla to možnost začít znovu. A sami jsme to chtěli tak trochu jakoby znova od píky. Proto asi návrat k Jáchymovým textům, a navíc to bylo celé složené na to podivný Cassio. Takže takový pták Fénix s trochu jiným peřím. Nový start.
Jak se vůbec díváte na dnešní hudební scénu? Co byste ji pochválili a co vytkli?
Já ji moc nesleduju, většinou jen na letních festivalech. Nelíbí se mi skoro nic. Zdá se mi, že hrajou všichni stejně. Jistě jsou tam výjimky a dost dobrý, ale nebudu jmenovat. Ostatně i světová hudba se mi zdá dost bídná. Jako kdyby vymizeli originálové, osobnosti.
Prozradíte čtenářům plány Psích vojáků v příštích třiceti letech?
Třeba složit ještě alespoň jednu písničku.
