5 fotek 
O víkendu proběhne v pražském KD a Multikině Ládví již 17. ročník cestovatelského festivalu Kolem světa. Dvoudenní program je nabitý komentovanými projekcemi cestovatelů a fotografů s tématy z celého světa.
Kouzelná krajina zasněženého Laponska, Zdroj: Matěj Boháč
Jedním z největších lákadel letošního ročníku je nepochybně projekce 3D fotografií cestovatele Matěje Boháče. Neváhali jsme a v souvislosti s tímto jeho vystoupením jsme mu položili několik otázek. Přiblíží nám pojem stereofotografie, většině z nás naprosto neznámý, a také řekne, na co se diváci mohou v neděli od 14:30 a následně od 15:45 těšit.
Prozradíš nám, co je stereofotografie?
Stereofotografie, nebo obecně stereoskopie, je historicky a technicky přesný výraz pro to, čemu se dnes říká zjednodušeně a nepřesně 3D zobrazení.
Lidský mozek získává prostorový vjem mimo jiné vyhodnocením dílčích obrazů z obou očí – tím, že mají oči odlišnou polohu, poskytují mozku pohled ze dvou různých úhlů. Stereoskopický obraz se skládá ze dvou lehce odlišných obrazů, z nichž každý je prezentován jednomu oku.
Jak takové promítání 3D fotografií probíhá a co je k němu potřeba?
Přestože dnes již pracuji i s digitální technikou, je tento pořad ještě focen klasickými historickými přístroji na diapozitivy.
Belplasca, Zdroj: Matěj Boháč
Dvojice snímků jsou pak promítány podomácku upraveným dvojitým projektorem na speciální plátno, přičemž každý z obrazů prochází jinak orientovaným polarizačním filtrem. Diváci mají na očích polarizační brýle, které propustí do každého oka jen jeden obraz. Jedná se o stejnou technologii, jakou používá např. Imax, nebo řada současných kin.
Jak ses ke stereofotografii dostal?
Ve svých osmnácti letech jsem našel ve skříni zapomenutou krabici s několika sty stereofotografií z přelomu 19. a 20. století a s dřevěnou prohlížečkou – a byl jsem okamžitě zcela uhranut takřka oživlými výjevy z doby před 100 lety. Jelikož jsem tehdy již byl delší dobu nadšeným fotoamatérem, pustil jsem se ihned do vlastních pokusů. Trvalo ale ještě dlouhou dobu, než jsem techniku uspokojivě ovládl :-)
Které země jsi v souvislosti se svým koníčkem navštívil?
Mimo řady zemí ve východní i západní Evropě mám stereoskopicky nafocené cesty do Peru, Bolívie a Turecka.
Jakého „úlovku“ si nejvíce ceníš?
Z každé cesty jsem si přivezl fotografii, která je nějakým způsobem neopakovatelná – souhra náhod, počasí, správný okamžik na správném místě… a k tomu připravené foťáky a kus štěstí… takových fotek si vážím nejvíc.
Pokud bych v archivu hledal nějaký objektivně hodnotný dokument, mohly by to být například parní lokomotivy v pravidelném provozu na nákladních vlacích v Bosně – světový unikát, který přežil dodnes, ale jehož konec se jistě neodvratně blíží.
Parní lokomotiva v Bosně, Zdroj: Matěj Boháč
Jak početná je skupina stereofotografů v České republice a jak je tomu v zahraničí?
Vzhledem k bouřlivému rozvoji této technologie v posledních letech nelze mít přehled, nyní jich v Česku osobně znám řádově desítky. Ale nadšenců, kteří se oboru věnovali už dříve, zvláště před digitální érou, bylo velmi málo. Touha sdílet vědomosti i výsledky práce vedla ke vzniku stereoklubů i mezinárodních komunit. Například organizace International Stereoscopic Union pořádá každé dva roky kongres, na který se sjede několik stovek nadšenců z celého světa.
Ze kterého koutu světa sis připravil promítání na letošní ročník?
Letos budu promítat fotky ze šestnáctidenního putování natěžko na běžkách pustinou severního Finska. Doufám, že přednáška nebude příliš nudná. Místo historických a turistických pozoruhodností se tentokrát budu snažit přiblížit pocit dobrodružství a romantiky při zimním pobytu v drsné laponské tundře, uvidíme, jaký bude ohlas.
Kdy a kde budou mít zájemci možnost zhlédnout další tvé promítání?
V nejbližší době budu promítat Turecko v Pavlíkově (13.12.) a v Heřmanově Městci (15.12.). Termíny dalších akcí vždy vyvěsím na stránkách klubu stereofotografie.
Děkujeme za tvůj čas a poskytnutí rozhovoru magazínu Topzine.cz.
I já děkuji a pokud vás stereofotografie zaujala, těším se na viděnou!
Osobně jsem již měla možnost zhlédnout některé z autorových promítání a musím říci, že se jedná o velmi zajímavý fenomén. Během přednášky se dozvíte několik informací, mnohdy velmi překvapujících. Například kdy se tyto snímky objevily poprvé, či co se skrývá pod pojmem hyperstereofotografie.
Cestujte kolem světa za 48 hodin
Neméně zajímavé bude představení cestovatelského počinu dvou kamarádů, ze kterého vzešla kniha Embéčkem kolem světa, doplněné na závěr krátkým filmem.
Radosti i strasti na cestě embéčkem kolem světa, Zdroj: archiv Michala Vičara
Podobně jako v Brně se svými příspěvky vystoupí několik desítek předních i méně známých českých cestovatelů.
Během dvou dnů divák navštíví nespočet zemí celého světa. Podívejte se do blízkých či vzdálených světů a nechte se inspirovat k vlastním cestovatelským počinům.
S celým programem se můžete seznámit na internetových stránkách festivalu Kolem světa 2011. Opravdu je, nač se těšit, proto doufám, že se tam potkáme.
