3 fotky 
V rámci festivalu Divadlo evropských regionů se prezentovalo brněnské Divadlo Reduta představením Korespondence V+W. Příběh založený na dopisech, které si Voskovec a Werich vyměňovali, když měli mezi sebou celý Atlantik, vzal diváky za srdce.
Černobílá Korespondence V+W Zdroj:kiva.cz
Dvojici Voskovec a Werich mají diváci spojenou hlavně s inteligentním, svérázným a osobitým humorem. Ne vždy je život komiků šťastný a jednoduchý. V době, kdy Voskovec emigroval do Spojených států a Werich společně se svojí ženou překonával překážky režimu v Evropě, si vyměnili tisíce dopisů. Před Dorou Viceníkovou tak stál velký úkol vytvořit z takové hory materiálu scénář. Svůj úkol bravurně zvládla a její text se stal podkladem pro toto výjimečné představení.
Fakt, že každý vtip nemusí být vtipný, ale může skrývat krutou realitu, provází celé představení. Režisér Jan Mikulášek promítl tuto očekávanou a strojenou komičnost do tváří i pohybů herců. Voskovec a Werich byli šašci. A když jimi zrovna být nechtěli, společnost to od nich vyžadovala. Byla to přece jejich práce.
„ Děje se tu něco velikého. Hovno nebo čin? To je jedno.“
Jak se dostat z koloběhu očekávání? Ať vlastního nebo očekávání ostatních? Oba muže stíhaly podobné rány. Smrt, nemoc, neúspěch, provinčnost a hádky. Každý se s nimi vyrovnával po svém. Voskovec za velkou louží začal točit filmy pro Hollywood a dostal se až na Broadway. Werich se nechal v zaprděné Evropě požírat lidskou lhostejností, nepochopením a rodinnými tragédiemi. Komplikovaný vztah s jeho manželkou Zdeničkou se neustále měnil a ničil ho možná ze všeho nejvíc.
Závažnost příběhu podtrhuje scéna, na které se odehrává. Všechno se děje ve stupních šedi. Bílá scéna Svatopluka Sládečka se mění k nepoznání jenom díky světelným efektům. Občas tuto barvenou monochromii naruší červený akcent. Každý prvek vystupující před divákem má nepostradatelný skrytý význam. V+W vypadají jako černobílí klauni a jejich stereotypnost narušují rudé šaty, v nichž tančí Gabriela Mikulková.
Jedna duše ve dvou tělech. Dva muži, kteří se milovali a nikdy nebyli tak úspěšní, jako když byli spolu. Za nápadité a dramatické hudby se divákovi před očima promítají krátké záblesky ze života těchto dvou českých ikon. Naznačeny jsou i historické souvislosti – normalizace, pražské jaro, Charta 77 atd.
Voskovec a Werich
Tato inscenace by nebyla tak zajímavá, kdyby ji nedoprovázely skvělé herecké výkony. Václav Vašák jako Jiří Voskovec v USA, Jiří Vyorálek pohlcený komplikovanou osobností Jana Wericha. Ženskou složku zastoupila okouzlující Gabriela Mikulková. Tato trojice dokonale ovládla pódium. Nebojí se dělat si ze sebe legraci a s klauniádou, kterou si pro ně Mikulášek připravil, neměli problém. Během představení žili život svých postav a diváci nemohli být nespokojení.
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.“
Problémy proplouvající celým představením nejsou jen dobovými relikviemi. Jsou stále aktuální. Ať už je to strach z neúspěchu, znechucení společností, nemoc nebo komplikovaná láska. Nejedná se o sondu do vztahu dvou legend, ale o pohled do duše lidí, kteří jsou pro sebe velmi důležití a snaží se uplatnit a udržet v šoubyznysu.
Poprvé jsem Korespondenci V+W viděla na Divadelní Floře v Olomouci a na konci představení mi po tvářích stékaly slzy. Při druhém zhlédnutí inscenace jsem opět plakala a závěrečný potlesk byl pro mě probuzením z naprosté fascinace představením. Není divu, že diváci tleskali vestoje. Korespondence je nejlepším představením, co jsem v této sezóně viděla.
Korespondence V+W
Divadlo Reduta Brno
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Dora Viceníková
Hrají: Václav Vašák, Jiří Vyorálek, Gabriela Mikulková
Hodnocení: 5*****
