3 fotky 
Čekání na další ročník hudebního festivalu Colours of Osrava je u konce. Ve čtvrtek odpoledne se do areálu Dolu Hlubina začali za pekelného horka trousit první návštěvníci. Jejich hudební choutky během následujících hodin ukojili mimo jiné Les Tambours du Bronx, Slim Cessna’s Auto Club, Seasick Steve či očekávaní MGMT.
MGMT uzavřeli první den Colours. Foto: Petr Piechowicz
První minuty festivalu se však bohužel nesly na poněkud smutnější vlně. Zpravodajské servery totiž už od rána ovládaly články o Michalu Hrůzovi, který po potyčce na Stodolní skončil s krvácením do mozku v ostravské nemocnici. Jeho čtvrteční vystoupení bylo pochopitelně zrušeno a sympaticky zaplněné prostranství před hlavní podiem mu tak poslalo alespoň na dálku trochu pozitivní energie. O její nedostatek se nemuseli bát, po úvodním slovu ředitelky festivalu Zlaty Holušové totiž na podium vtrhli blázni s kovovými sudy.
Čtěte také: Colours of Ostrava 2014. Těchto 10 interpretů nesmíte vynechat
Francouzská skvadra Les Tambours du Bronx sází na to, co je schopen vnímat i člověk s nulovým hudebním sluchem – rytmus. Skladby se přelévaly jedna do druhé, energie sálající z překvapivě postarších pánů však jakékoli myšlenky na stereotyp rychle zahnala. Hodina poskakování na rozpáleném jemně štěrkovém povrchu byla tak akorát. Fajnšmekři se proto poklusem přesunuli na vedlejší Drive Stage.
Tam už na ně s pivem v ruce čekali členové Slim Cessna’s Auto Club. Slim Cessna a Jay Munly si jen tak posedávali, kecali a autorovi těchto řádků ještě před prvním hrábnutím do strun vrátili nesmělé zamávání. Pak už spustili ničím neředěné country, z něhož cákal Ježíš až do třetí řady. Do té se nepřekvapivě dostali i oba výše zmíněný pánové. Někdo dostal osobní požehnání, ostatní jen s fascinovaným obdivem sledovali na smrt vyhublého chlápka jako vystřižené z průměrného béčkového hororu o upírech. Důkaz, že country rozhodně není mrtvý žánr!
I mlácení do sudu může být umění. Foto: Petr Piechowicz
Religiózně laděné songy ještě nestačily utichnout a na hlavní stagi už do diváků začala blikat zkáza epileptiků s visačkou Shaka Ponk. Bylo to hlasité, našlapané i všechno ostatní. S fascinovaným úžasem a únavou v nohách jsem však raději zamířil na kopeček, kde už ladil své kytary Seasick Steve. Vousatý dědula s vizáží průměrného bezdomovce a s velkým srdcem zpívá o životě. Ví o něm totiž svoje. Ve třinácti utekl z domova a začal se toulat po Americe. Zážitky pak o mnoho let později zúročil ve svých blues a country mixujících písničkách.
To, že měl o peníze vždycky nouzi, se projevuje i o něco málo zábavnějším způsobem. Kytaru si totiž dokáže vyrobit z čehokoli. „A tuhle kytaru jsem dostal jako dárek od kamaráda, vyrobil ji pro mě z chladícího potrubí auta. Tady normálně prochází vzduch…“ vysvětloval v jednu chvíli. Seasick Steve dokázal, že i obyčejností a neokázalostí lze strhnout obří publikum. Loňští The XX by mohli povídat, že je to zatraceně těžký úkol.
Čtěte také: Seasick Steve: Radši jazykem umývat hajzly, než se zaprodat!
A pak už přišla řada na pomyslný vrchol prvního dne letošních Colours. Američtí alternativně rockoví MGMT si na plakátu zabrali jednu z nejvyšších pozic. A není se co divit. Na hlavní stage přilákali na první den úctyhodný zástup lidí. Po krátkém vytleskávání vtrhli za zvuků robotického hlasu a ujeté videoprojekce na podium. Začali zvolna, a o to více se do publika opřeli hned ve druhé skladbě, kterou byla hitovka Time to Pretend. V čisté studiové verzi, bez příkras i úprav.
Seasick Steve se podělil o pár svých legendárních historek. Foto: Petr Piechowicz
Té se naopak dočkala další pecka z repertoáru stále ještě mladých hudebníků. Kids se rozjeli tak, jak každý čekal. Ve dvou třetinách je však přerušilo regulérní jamování, které bralo dech. MGMT až v tuto chvíli ukázali, že v sobě mají i trochu té dravosti a nadšení. Až do třetí skladby od konce totiž tak nějak postávali a frontman se zavřenýma očima nepřítomně odříkával texty. Jasně, fanoušci to tak zřejmě chtějí, pro MGMT panice, kterým autor těchto řádek bezpochyby je, však koncert postrádal energii. A to je po celodenním poskakování celkem zklamání.
Očima Pavlína Nouzové: Andrew VanWyngarden a jeho parta přivezli do Ostravy úspornější vystoupení, kdy on se zavřenýma očima zpíval největší hity MGMT, ale i novinky, a kapela za ním vizuálně vypadala, jako by se zapomněla v sedmdesátkách. Komunikace s publikem byla spíš chladnějšího typu, o to víc ale pak vynikly úžasné psychedelické projekce a precizní zvuková stránka.
Právě projekce, kde pochoduje kreveťák na podpatcích nebo se divák noří do černé díry ve stylu Vesmírné odysey, nastavily vysoko laťku všem následujícím interpretům. A když už jsme na těch Colours, pravděpodobně MGMT nikdo nepředčí ani v barevnosti. Kapela ukázala, že se dá zahrát s minimem spolupráce s publikem, s jen pár kroky po pódiu, a přesto představit koncert, který okouzlí svou originalitou.
První den letošních Colours se tak, s menší kaňkou nakonec, vydařil. A v pátek tomu při pohledu do seznamu kapel nebude jinak. Fanoušky potěší například pardálové z Vypané Fixy, The Asteroids Galaxy Tour, čarokrásná Islanďanka Emiliana Torrini, ZAZ či očekávaný Trentemøller.
