7 fotek 
Brigitte Bardot byla prototypem pin-up girl šedesátých let, které se chtěla vyrovnat každá tehdejší žena. Americký kritik Ivo Addams o ní prohlásil, že byla ideální představou dívky, kterou by chtěl každý muž potkat v ulicích Paříže. Dívka s tváří anděla a pasem tenkým snad jen 50 cm však nikdy netoužila být sex-symbolem, jejím snem bylo stát se primabalerínou. I přesto, že jí sláva učinila v životě mnohá příkoří, stala se Bardot navždy symbolem Francie, který ovlivnil hudební, výtvarnou i módní scénu.
Brigitte se narodila do dobře situované rodiny 28.září 1934. Otec Louis Bardot byl inženýrem v rodinném podniku a matka Anne-Marie byla krásná žena v domácnosti s vybraným chováním.
Rodičům očekávajícím jako první dítě chlapce se nakonec narodilo děvče, které pojmenovali Brigitte. Vznešené jméno, označující bohyni ohně, bude dobře vyjadřovat její nespoutanou povahu. Matka Anna-Marie od mala vedla své dcery Brigitte i Marie-Jeanne (Mijanou) k baletu, který byl matčiným neuskutečněným snem. I přesto, že se Brigitte již před rodinnou kamerou cítila sebevědomě, vždy toužila po tom být primabalerínou.
Tanec Brigitte zaměstnával velmi dlouho a v tanečních kurzech bývala jednou z nejlepších, později se však rozhodla vzdát život věčné dřiny za život pronásledované femme fatale, ale to v té době Brigitte ještě netušila.
Brigitte jako malá tanečnice z roku 1946 Zdroj: thedailybeast.com
„Brigite, jsi hrozná!“
I když se tomu těžko věří, Brigitte své dospívání prožívala se stejnými problémy jako kterákoli jiná dívka. Zdaleka vůbec si o sobě nemyslela, že je hezká. Nosila brýle proti šilhání a měla mírný předkus s rovnátky a s typickou mezírkou mezi zuby, tedy žádná klasická kráska. Svůj vzhled se proto snažila vždy kompenzovat tím, že byla milá, zábavná a příjemná. Kromě toho chodila do katolické školy a byla vždy vychovávaná velice přísně.
„ Brigitte s ponožkami, ukázněnou pěšinkou po straně a výrazem trucovité holky, která by se nejraději vrátila na houpačku…“ Catherine Rihoitová popisuje vzhled baby doll.
Paní Bardotová vzhledem ke svým známostem a vybranému jednání dceři vyšlapuje cestičku začínající modelky. Brigitte se objevuje na obálce prosperujícího módního časopisu Elle, kde se na příkaz otce objevují pouze její iniciály BB. Brigitte je se svým vzhledem baby doll jednou z tehdejších představitelek rozvíjející se mladé módy. Její matka byla silně zaangažovaná v její nastupující kariéře a zdá se, jakoby byla stejné myšlenky, jako Brigittin bývalý učitel tance Boris Kniezev, který ji tehdy řekl: „ Udělám z tebe svůj nekrásnější výtvor.“
Ani modeling Bri-Bri, jak jí doma říkali, nakonec nezaměstnával dlouho díky tomu, že si jí začínali všímat lidé od filmu. Zde se Brigitte seznamila se svou první osudovou láskou režisérem Rogerem Vadimem. V období zamilovanosti do Vadima Brigitte prožívala nelehké rodinné období, kdy ji manželé Bardotovi chtějí stále držet zkrátka a nechtějí ji nechat s Vadimem odcestovat, křehká Brigitte se v beznaději uchyluje k prvnímu pokusu o sebevraždu.
Bardot v jedné ze svých prvních rolí. Role Manini prosazovala bikini Zdroj:distributor filmu
BB in the bikini
Roli, do které měla být Brigitte původně obsazena převzala jiná herečka, a proto na svou první roli Bardot ještě čekala do roku 1952. V tomto roce se objevila dokonce ve třech snímcích z nichž nejznámějším je Manina: The girl in the bikini, kde se stala Bardot jednou z hereček, které na plátně proslavili bikini (jako např. později i bondgirl Ursula Andress v Dr. No).
Po prvních rolích na sebe další nenechaly dlouho čekat a Brigitte se objevila např. ve filmech Velké manévry (1955), Zatracená holka (1956), snímek s pygmalionským tématem, který jakoby odrážel Brigittino dospívání. Ve stejné době si také zahrála ve filmech Má mě rád, nemá mě rád (1956) nebo Paris a Helena (1956).
Hříšná Briggit ve své osudové roli Juliette Zdroj:distributor filmu
Bůh stvořil ženu… a ďábel stvořil Brigitte Bardot
Nejvýznamnější Brigittinou rolí se stala postava Juliette ve filmu s názvem ...A bůh stvořil ženu (1956), který pro ni zrežíroval Vadim. Role Juliette je zdánlivě inspirována životem Marilyn Monroe a jméno postavy vychází z románu Markýze de Sade, kde hrdinka představovala dívku, kterou zkazila společnost. Juliette je tedy na začátku jen krásnou naivkou, která postupem času začne svého vzhledu využívat a provokovat jím.
Proto ani nebylo divu, že tento film byl napaden kritikou kvůli pornografii, ačkoliv žádné takové prvky skutečně neobsahoval. Objevovaly se v něm však na tehdejší dobu silně provokativní scény a tabuizovaná témata. Snímek na rozdíl od kritiky u diváků sklidil velký ohlas, lidé ho považovali za erotický film, a to přitahovalo jejich pozornost.
Bardotománie
Po natočení tohoto snímku a po jeho uvedení do kin se ve světě, a především ve Francii, strhla tzv. bardotománie. Brigitte začala být fotografy a novináři stíhána na každém kroku a pocítila, jaká je ztráta soukromí. V této době také opouští Vadima a žádá o rozvod, který ve společnosti není zvykem. Bardot si však chce dělat věci po svém a nebýt už jen Vadimovou krásnou panenkou, blonďatou nestoudnicí, se silně orámovanýma očima a s nezbedně poletujícíma vlasama či účesem tzv. zelí.
Po BB průlomové roli následovaly filmy jako Pařížanka (1957) a Babeta jde do války (1959), film, při kterém nastal v jejím životě obrat. Bardot dosud označovaná za lehkou ženu se proti tomuto stigmatu bouří a prohlašuje : „Nechci se už svlékat pro nic za nic před kamerou jen proto, že si režisér něco vymyslí. Jen proto, že producent se domnívá, že to diváky bude vzrušovat. Spousta lidí si myslí, že jsem dobrá jen na to.“
Viva la Jeanne... viva la Briggite! Zdroj:distributor filmu
Tímto se mění její koncept postavy v Babetě a další role představují spíše postavy submisivních utiskovaných dívek. Při natáčení Babety se seznamuje se svým druhým manželem Jacquesem Charrierem, se kterým počne jediné dítě, syna Nicholase.
„Jsem rozhodnutá žít svůj život taková, jaká jsem, ne jakou by mě chtěli mít ostatní.“
Konečně s rokem 1960 přichází role na kterou BB vždy čekala. Henri-Georges Clouzot ji obsazuje do svého filmu Pravda, kde Brigitte poprvé hraje vážnou roli. Clouzot je však známý tím, že ze svých herců se snaží vždy vytěžit co nejvíce. Veškeré útrapy při natáčení ale přinesly své ovoce, film sklízel velké úspěchy a obdržel několik cen, včetně ceny pro Brigitte.
Natáčení však bylo pro Bardot velmi stresující, společenské pomluvy, odloučení od manžela, který byl povolán na vojnu ji na psychickém stavu také moc nepřidalo a Brigitte se znovu pokouší vzít si život. Možná také proto o rok později Louis Malle vytušil příležitost natočit film, který by zobrazoval Brigitte takovou jaká skutečně je.
Po jejím boku obsadil M.Mastroianniho a dílo nazval Soukromý život (1961). BB o snímku později prohlásila : „Není to můj soukromý život, je to soukromý život někoho, kým jsem mohla být.“ Soukromý život však nesklidil takový úspěch u Bardotové jako následující Godardův film Pohrdání (1963), kde si nasazuje černou paruku a bourá tím svůj fenomén naivní blondýnky.
Viva Fun! Viva Can-Can! Viva Adventure! Viva Strip Tease! Viva Love! Viva Boom-Boom!
Po Godardově snímku přicházejí ještě další filmové příležitosti, ze kterých je třeba upozornit na westernovou komedii Viva Maria (1965), kde Brigitte svým výkonem zastínila i Jeanne Moreau. Viva Maria je dalším z tzv. bardotiných skandálních snímků, o kterém se tvrdí, že zde BB vynalezla striptease. Jak sami můžete posoudit tzv. stripteasová scéna dnes působí spíše komickým dojmem.
Fenomén BB
Brigitte opustila filmová plátna, když jí bylo 39 let. V době ukončení filmové kariéry možná začínala tušit, že nejlepší léta i filmové příležitosti má za sebou a je čas odejít. Zdá se však jakoby se během svého života chtěla zařadit mezi ty hvězdné fenomény, kteří byli příliš krásní, příliš mladí, příliš nespoutanní či nešťastní na to, aby zemřeli staří (James Dean, Marylin Monroe, Gia,…). A možná proto, že se jí to nepovedlo se chtěla zachovat před očima diváků jako ta věčně mladá a krásná baby doll s našpulenými rtíky a nekazit jim představu o stárnoucí hvězdě.
Možná, že také hledala v životě větší uznání či jakési zadostiučinění, než jaké jí přinášelo být sex-symbolem, který si často společnost brala na paškál. Od doby, kdy se Brigitte vymanila z filmových reflektorů, zasvětila svůj život za práva zvířat. Tvorům, kteří ji nikdy nemohli neobjektivně soudit a kteří k ní byli vždy upřímní.
Brigitte celou svou osobností ať už proklínanou či obdivovanou změnila styl šedesátých let svým oblékáním, účesem, líčením i svým chováním. V roce 1974 se mimo jiné také objevila v časopise Playboy a stala se inspirací mnoha tvůrců ať už z výtvarného (A.Warhol, P. Picasso), hudebního (Bob Dylan, J.Galland, E. John, RHCHP,…). Na Bardotinu počest byla postavena socha v Brazílii v části Buzios, která je nazývaná brazilským Saint-Tropez. Brigittinu tvář Francie dokonce propůjčila svému národnímu symbolu Marianny.
