Emir Kusturica a No Smoking Orchestra dorazili na LFŠ. Někdo to rád balkánské!
Monika Bukáčková
27. 7. 2011
Od pátku 22. července si mohli filmoví fanoušci z celé republiky i zahraničí užívat pestrý a nabitý program letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Byli zde významní hosté, dávno zapomenuté filmy, ale i spousta překážek a problémů.
Počátečním kamenem úrazu je vyřízení akreditace. Bez ní by nebylo možné navštěvovat výstavy, promítání ani přednášky režisérů nebo studentů FAMU. Když pomineme špatné údaje v systému a nepřehlednost jednotlivých stanovišť, hlavním problémem byla špatná organizace a časté technické potíže, které provázely jak výdej akreditace, tak jednotlivá promítání.
Vítejte ve fimovém ráji!
Organizace občas pokulhávala i násedující dny školy. Není se čemu divit, protože organizátoři museli usměrnit obrovský dav lidí dychtící po Emiru Kusturicovi nebo Otakaru Vávrovi, a tak se mohlo stát, že se půl hodiny před zahájením programu zařadíte do kilometrové fronty, abyste se dozvěděli, že z kapacitních důvodů vás do sálu nepustí. Co naplat, kdo dřív přijde, ten dřív mele.
Zázraky moderní techniky? Ani nápad
Výpadky titulků nebo špatná technika byly na každodenním pořádku, ale aspoň daly návštěvníkům možnost oddychu od neustálého civění na plátno nebo mžourání na přednášejícího. Prodlevy mezi jednotlivými projekcemi byly poněkud nešťastně zvoleny, a člověk měl buď několik málo minut na přesun přes celé náměstí a centrum nebo naopak několik hodin k dobru.
Volný čas se dal naštěstí zaplnit poměrně snadno. Pestrý doprovodný program nabízel návštěvníkům četná rozptýlení. Jedna ze zajímavých výstav probíhala ve foyer kina Hvězda a představovala návrhy obuvi inspirované filmem. Upřímně si nedokážu představit, jak by se někdo s mojí nohou velikosti 41 dokázal do takové nádhery nasoukat, ale proti gustu… Návštěvníci si také mohli zakoupit literaturu k promítaným filmům nebo o režisérech či hercích, z nichž se někteří osobně filmové školy účastnili.
Nejočekávanějším hostem letošní školy je balkánský režisér a hudebník Emir Kusturica. Při zahájení Letní filmové školy, které probíhalo v sobotu, mu byla předána výroční cena Asociace českých filmových klubů (AČFK) za jeho celoživotní dílo. Ihned po zahájení se promítal jeho film Černá kočka, bílý kocour, jehož soundtrack má na svědomí Kusturicova hudební skupina No Smoking Orchestra, která na LFŠ vystupovala na více než hodinovém koncertu.
Při přednášce samotného Kusturici se mi podařilo zařadit se do kratší fronty, a dokonce jsem i nahlédla do přeplněného sálu. Potom mi uvaděč ale už podruhé sdělil, že je plno, a požádal mě (spíše prosil a naléhal), abych uvolnila únikový východ. Emir Kusturica je zkrátka nedosažitelný.
Během filmové školy mě některé filmy zaujaly více, některé měné a jiné mě zcela uchvátily nebo šokovaly.
Viditelný svět (Viditeľny svet, Slovensko, 2011)
Filmový debut režiséra Petera Krištůfka se odehrává na sídlišti v Bratislavě. Sleduje život osamělého, uzavřeného a podivínského pětačtyřicátníka Olivera (Ivan Trojan). V protějším paneláku sleduje mladou rodinku a postupně začně jeho posedlost překračovat meze. Tento minimalistický snímek se první polovinu obejde takřka beze slov. Dlouhé scény jen s hlavním představitelem tak působí zdlouhavě a nudně, což se ovšem záhy změní, když na scénu nastupují další herci.
Hlavním záměrem Olivera je dosáhnout rodinného štěstí, jaké sleduje v protějším okně. Touží po rodinném zázemí, milující manželce a společném obědě na balkoně. Stejně jako si malé dítě přivlastní cizí hračku, povede se Oliverovi přivlastnit si cizí manželku. Jenže lidské vztahy jsou složitější, než si myslí. Příběh je protkán flashbacky s jeho bývalou přítelkyní a tragickou událostí, která měla vliv na jeho psychiku stejně jako rozvrácené manželství rodičů. Za tento debut se režisér rozhodně nemusí stydět a stačí jen doufat, že i jeho další snímky budou srovnatelné kvality.
Po promítání se diváci dočkali samotného hlavního představitele Ivana Trojana a režiséra Petera Krištůfka, kteří nadšeně odpovídali na kladené otázky. Režisér vyzdvihoval minimalistické herecké schopnosti Trojana a velmi snadnou spolupráci. Sám Trojan sdělil, že svoji postavu považuje za nejpodivnějšího ze všech podivínů, které kdy hrál. České premiéry se dočkáme 18.srpna.
Hodnocení 4****
Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä, Finsko / Německo / Francie, 2002)
Je to taková pohádka pro dospělé. Tak film charakterizoval Vladimír Hendrich, který před začátkem promítání vedl přednášku o režijní tvorbě Akiho Kaurismäkiho a jeho bohémském životě. Jedná se o jeho nejpozitivističtější film, který využívá suchého humoru, svižných a vtipných dialogů a sebeironizujícího tónu. Dialogy jsou nejsilnější stránkou filmu. Jedná se o neustálý slovní souboj jednotlivých postav a mnohdy vyústí až v absurdní závěr. Cestující ve vlaku byl bezprostředně po výstupu přepaden a zbit. Kvůli úrazu hlavy si nepamatuje nic ze svého dřívějšího života.
Film nepodává vysvětlení, kým byl napaden nebo proč přišel o paměť. Sleduje jeho současný život mezi bezdomovci v nejchudších částech Helsinek a jeho milostný vztah s pracovnicí Armády spásy. Postavy hrají svými výrazy, i když po většinu filmu zůstávají zcela chladní a neprojevují mnoho emocí. V pozadí často slyšíte rock’n’rollové nebo bluesové singly, které vás nutí potřásat hlavou do rytmu. Díky bizarním situacím je Muž bez minulosti velmi vtipnou a jednoduchou podívanou, o čemž svědčí obrovský divácký ohlas v sále.
Hodnocení 5*****
Poslední festivalový den tak bude věnován tvorbě Akiho Kaurismäkiho a předání výroční ceny AČFK za jeho celoživotní dílo.
Tajemný předmět o polednách (Dokfa nai meuman, Thajsko, 2000)
Film vypráví příběh postiženého chlapce a jeho učitelky, který dostává nenadálý spád. Jedná se snad o thajskou legendu? Nebo o kuriozní pravdivou událost? Jak film běží, zjišťujeme, že snímek je seskládán ze střípků vyprávění thajských obyvatel z nejrůznějších koutů země. Zjevně se na něm projevuje představivost různých věkových i společenských skupin a dává tak příběhu neotřelý a zcela originální šmrnc. I když se během tohoto experimentálního projektu, který vznikl při cestě ze severu Thajska na jih, často ztrácíte, celkový dojem je naprosto jedinečný a zanechá ve vás hluboke zmatení po několik dalších dní.
Hodnocení 4****
Atmosféra první poloviny Letní filmové školy byla pohodová, zábavná a všechny problémy se házely za hlavu. Přece si nenecháme hnout žučí, když venku je tak hezky a všude voní pečené klobásy nebo grilovaný sýr. Doufám, že v podobném duchu se ponese i druhá polovina školy, a že všichni návštěvníci, ať už ti naši či zahraniční, budou s letošním programem spokojeni.