3 fotky 
Émile Zola nás ve své knize Zabiják přivádí na předměstí Paříže, do společnosti nejnuznější chudiny, kde číhá ten nejzlověstnější lidský zabiják – alkohol.
Portrét Émila Zoly – hlavního představitele literárního naturalismus. Zdroj: wikimedia.org
Naturalistický román Zabiják z roku 1877 je zároveň sedmým dílem dvacetisvazkové série Rougon-Macquartů. Celá série má představovat přírodopisnou a sociální studii jedné rodiny za druhého císařství.
Autor jako nestranný pozorovatel faktů
Francouzský literární klasik Émile Zola je dodnes pokládán za hlavního představitele vrcholného naturalismu. Literární směr naturalismu vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu. Je postaven na myšlence, že autor musí být nestranným pozorovatelem faktů a pouze dokumentuje vliv dědičnosti a prostředí na člověka. Často se v něm projevuje pesimismus, snaží se zachytit nezkreslenou realitu – lidskou bídu, stáří, smrt.
Klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací jako například podrobné líčení alkoholového deliria v Zabijákovi. Na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby – tzv. „nejbídnější z bídáků“, lidi stojící na samém okraji společnosti.
Hlavním cílem naturalismu je obnažit samotného člověka v jeho fyziologické podstatě, předložit ho čtenáři jako bytost řídící se pudy – ne mozkem. Hlavní postavy v naturalistických knihách jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané a vyřazené ze společnosti, stejně jako Gervaisa v Zabijákovi.
Na chudém předměstí Paříže
Celý děj románu Zabiják se odehrává v Paříži druhé poloviny dvacátého století. Hlavní postava Gervaisa se se svým přítelem Lantierem a jejich dvěma syny stěhuje do Paříže. Jelikož však žijí bohémským životem, brzy zůstanou na mizině a nemají ani z čeho platit nájem. Lantier následně opouští Gervaisu s jinou ženou a ona zůstává na výchovu svých dvou synů sama.
Gervaisa získává místo v prádelně a brzy se jí začne dvořit soused Coupeau. Po zdlouhavém přemlouvání Gervaisa svolí a stává se jeho ženou, po čase se jim narodí dcera Nana. Žijí pokojným životem až do doby, kdy si je neštěstí opět najde. Coupeau má v práci úraz – spadne ze střechy a Gervaisa musí utratit všechny jejich úspory za léčení.
Podle knihy byl v roce 1956 natočen film Gervaise. Zdroj: Cinema Francais
Coupeau se uzdraví, ale práce už ho moc nebaví, navykl si na nicnedělání a domácí poflakování. Soused Goujet, jenž je do Gervaisy tajně zamilovaný, jí půjčí dostatečný obnos na vlastní podnikání a Gervaisa si otevírá svůj krámek.
Obchod vzkvétá, zákazníci se jen hrnou a Gervaisa najímá zaměstnance. Syn Štěpán začne pracovat ve stejné kovářské dílně jako Goujet, kam ho chodí Gervaisa často navštěvovat a mezi ní a Goujetem vzplane platonická láska. Manžela Coupeaua pomalu přechází jeho odpor k alkoholu a občas si večer zajde se svými kumpány na skleničku.
Na Gervaisin svátek je uspořádána velká hostina. Ten večer se u jejího krámku objeví Lantier, bývalý přítel a otec jejich dvou synů, který ji opustil. Naštvaný Coupeau mu chce dát co proto, ovšem Lantier ho svou výmluvností uzemní a netrvá dlouho a stávají se z nich nejlepší přátelé. Lantier se k nim dokonce nastěhuje a Gervaisa teď musí živit dva mužské, dceru Nanu a Coupeauovu matku. Lantierovi se brzy povede Gervaisu opět svést.
Postupný pád až na dno
Gervaise se v prádelně už moc nedaří, ztrácí zákazníky, propouští dělnice. Goujet, který to vše pozoruje, jí chce pomoci, a tak jí nabízí, aby spolu utekli někam daleko, ona však odmítá a to je začátek jejího konce. Krám krachuje a rodina se musí odstěhovat do skromnějšího bytu. Ani jeden z mužů už moc nevydělává a vše, co vydělají, propijí. Gervaisa po počátečních zábranách nakonec propadne ďábelskému alkoholu také.
Doma panuje napětí a neustálé hádky, dcera Nana se tedy rozhodně odejít z domu a stává se z ní prostitutka – životu Nany Zola věnoval další z dílů knižní série Rougon-Macquartů. V Gervaisině bytě i v celém zbídačeném domě se trvale zabydlela nouze, hlad, špína a zoufalství. Coupeau nakonec kvůli alkoholu přijde o zdravý rozum a umírá v blázinci, Gervaisa skoná zanedlouho po něm v prohnilé díře pod schody – zubožená, zničená a zklamaná celým světem.
Émile Zola ve své pracovně.
Zola se v knize snaží čtenářům ukázat, že skutečným zabijákem nemusí být fyzická osoba, ale i taková věc, jakou je alkohol. Právě alkohol je zde líčen jako ničitel šťastných lidských osudů, jako rozvraceč rodin, jako věc, která z člověka jen tahá jeho peníze a za to se mu dostává pouze chvilkového zapomnění na problémy. Jako jedovatý had se celým příběhem táhne zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí.
Celý příběh je zasazen do předměstí Paříže, vidíme zde lidi, kteří jsou nuceni žít sami se svými problémy ve velmi špatných životních podmínkách, a stát se o ně nedokáže žádným způsobem postarat.
Román způsobil veřejné pohoršení
Román začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak byl Zabiják stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižní vydání bylo nakonec ve své době neúspěšné a uznání se mu dostalo až postupem času. Dnes ho můžeme řadit mezi uznávanou klasickou francouzskou literaturu.
Podle knihy byl v roce 1956 natočen francouzsko-italský film Gervaise od režiséra Reného Clémenta s rakouskou herečkou Mariou Schellovou v hlavní roli.
–
