4 fotky 
V jedné škole v Praze se odehrál jistý con. První věta už napoví všem zúčastněným, o jaký con se to jedná, a pro ty ostatní, elfí uši, trpasličí vousy, skřetí držk…pardon, skřetí škleby, pořád nic? Opět nám proběl Tolkiencon.
Zdroj: tolkien.cz
Pro člověka ze vsi, pro kterého je Praha labyrintem a tramvajím říká šaliny, ač k tomu nemá nářeční důvod, bylo dostat se na místo konání krásným zážitkem, který však dopadl dobře a já po velice krátkém čase dorazil až na místo určené, tedy ke škole. Už na dveřích visel první důkaz, že uvnitř se pro následující víkend bude odehrávat něco zcela jiného, než klasická výuka. Nápis jasně a jednoznačně každému příchozímu přikazuje, ať je elf, trpaslík či skřet, aby se ze sebe smetl co největší procento sněhu. Bohužel, nevím, za koho se mám považovat, a tak pečlivě plním všechny varianty napsané na cedulce. Kolemjdoucí na mě sice divně koukají, ale má to výhodu v tom, že jsem ze sebe dostal skutečně velké množství sněhu, takže vstupu dovnitř už nic nebránilo.
Registrace probíhá v pořádku, tvářím se, že plně rozumím pravidlům conu a podepisuji. Fasuju materiály a razím se ubytovat. Škola zatím zeje prázdnotou, ale na prvním patře míjím obvyklý knihkupecký koutek Michaela Bronce a hned vedle stolek s mnoha a mnoha výtisky Imladris. Sice to jsou nekompletní ročníky, ale je jich tam HODNĚ. Navíc zadarmo. Odhazuji zábrany a beru a beru. Od každého čísla sice jen jeden výtisk, ale jak se propracovávám zleva doprava, hromada časopisů roste a roste. Kořist si odnáším do pokoje, kde zjišťuji, že již nejsem sám. Dochází mi zlá skutečnost, že kdo doráží, tak vybaluje spacák a následně se souká do kostýmu. Od jednoduchých halen přes složité barokní šaty, asi dva účastníci chodili i v kroužkové zbroji. Já na rozdíl od nich, kostým nemám a rovnou si připadám divně. Narychlo v hlavě spřádám plán, jak si aspoň provizorně převlek opatřit, jako jediné řešení mě napadá si sundat ponožky a dělat hobita. Chlupaté nohy na to mám dost, ale nakonec ze solidarity vůči ostatním toto zanechávám a dál chodím už jenom v civilu. Čas do první přednášky trávím večeří, pročítám nově nabité Imladris a píšu tento text. Na první přednášku skoro zapomínám.
Něco pro ty, kteří na conu nikdy nebyli, scan pravého, nefalšovaného programu Tolkienconu i autorovými poznámkami (kterých se nedržel) Zdroj: autor článku, pořadatelé Tolkeinconu 20120
Od osmi začínalo povídání o světě podle Tolkiena, Vikingů a dalších. Alternativou je kurz irsko-skotských tanců. Vzhledem k tomu, že při jakémkoliv, natož irském, tanci připomínám splašeného olifanta, volím klidnější variantu a jdu poslouchat kosmologii. Dupot z tělocvičny, který se nese o patro výš, mě jen utvrzuje, že jsem udělal dobře. Sotva ale moje přednáška skončila, odebírám se do tělocvičny, kde měla už být Františka Vrbenská připravená vlézt do útrob Středozemě. Bohužel povinnosti v práci jí zabránily dorazit, takže se kurz protahuje a já jsem zatažen do víru tance. Touto cestou bych chtěl poděkovat neznámé osobě v bílých šatech za tříminutový rychlokurz a následné drobné rady, aby mé motání mělo alespoň správný směr.
Uhnaný se jdu aspoň trochu vzpamatovat. Okolo Michaelova stánku se vytvořil široký kroužek diskutujících, připojuji se. Už na první poslech je znít, že je něco jinak. Jedna z přítomných je vzácný host, který na con dorazil až z Maďarska, a vzhledem k tomu, že nikdo z přítomných o maďarštině jako o druhém jazyku při studiu neuvažoval, všichni se svorně baví anglicky. Občas i v momentech, kdy diskutuje domorodec s domorodcem a naše milá hostka z ciziny mluví úplně s někým jiným. Téma je velice netradiční a to fantasy. Jak maďarská, tak česká, tak Tolkien. Dostává se nám ochutnávky v podobě fantasy psané v maďarštině. Zkouším číst text, ale připomíná to spíš snahu zaklít Michaela nějakou ošklivou kletbou. Dobře zásoben čajem z Drakovy čajovny si ke kroužku přitahuji křeslo a zjišťuji, že kruh křesílek a diskutujících okolo knížek se definitivně uzavřel. V příjemné atmosféře zapomínám i na soud Valar, který probíhal v tělocvičně, ale stejně prý nikoho neodsoudili, tak nelituji. Do spacáku se hrabu někdy okolo půl třetí ráno. Ani si nestačím uvědomit, že spím na relativně tvrdé podlaze, a upadám do bezvědomí.
Na Tolkienconu se promítaly i dva fanovské filmy, jiní herci, jinak luxusní! Zdroj: bornofhope.c
Ráno se nechce ze spacáku ani ven pro snídani. Nadávám si, že jsem si včera a) snědl zásoby b) nešel nakoupit nové. Po návratu stíhám první přednášku o elfím písmu. Sice vím, že něco takového existuje, ale přednáška mě dostává. Školou donucený ke znalosti klasického vývoje písma jen zírám, že něco podobného vyrobil i Tolkien, začínám plně chápat, co všechno tento mnohokráte již zmiňovaný profesor filologie vytvořil. Pak jdu na pivo.
Ne, nebojte, další text nebude jen opilecké blábolení o tom, jak vás mám všechny rád, ale v tělocvičně probíhá přednáška jak o pivu ve Středozemi, tak o pivu obecně. (Nerad to říkám, ale tahle přednáška se mi líbila ze všech nejvíc.) Po ochutnávce zjišťuji, že se mi pomalu mění názor na „mainstreamové“ pivo. Všímám si i faktu, že mě tak cca třetinka nepasterizovaného piva docela i zasytila. Trochu zpitomělý čekám v tělocvičně, až dorazí Martin D. Antonín s hojným zástupem goblinů, trpaslíků a dalších tvorů, které ve svých knížkách vytvořil.
Z možností, které nám předložil, vybíráme gobliny a těch se přednáška drží. Na Martinovi je vidět únava, následně se nám přiznává, že celou noc nespal a klidně se ho můžeme ptát na cokoliv, protože ho víc vykolejit už nemůžeme. Což se nám ovšem daří. Lví podíl na tom má maďarský host, který i se svým bohatým doprovodem doráží jako na zavolanou, a Martin je požádán, aby tu a tam pronesl něco v angličtině, aby i cizinka věděla, o čem je řeč.
Po chvilkové nejistotě ale přednáška začíná nabírat tempo. Goblini víří vzduchem, následovaní trpaslíky a orky. Vzhledem k tomu, že zejména gobliny stvořil Martin luxusně trhlé, není o zábavu nouze. Jako bonus se nám dostává lehkého spoileru k dalšímu dílu jeho Zelené (loni vydaná kniha), o čem by asi mohla být. Musím uznat, že asi to Martin takto nezamýšlel, ale je to kvalitní marketingový trik. Na další díl se těším mnohem mnohem víc.
Goblini byli fajn, ale po nich moje kroky vedou za Fëanorem a jeho syny, když tu ouha, žaludek zpočátku zaplácnutý pivem se začíná krutě ozývat, mířím rovnou do čajovny, kde nabírám tousty, něco sladkého jako dezert a se slušnou hromádkou poživatin mířím na představení. Celu dobu mi vrtá hlavou, co se ale může řešit dole v tělocvičně, kde Nenymir přednáší o Pánu prstenů a Hanebných panchartech, což je kombinace přinejmenším podivná. Nakonec zvědavost vyhrála. Falešné společenstvo sice pělo krásně, ale s mými čtyřmi procenty hudebního sluchu (a to ještě stěží) nemohu představení vychutnávat naplno, proto prchám. Dole dojídám oběd a zvědavě poslouchám Nenymira, který minulu noc sliboval, že pokud se mu přednáška vymkne z rukou, předvede na přítomných kruzích výmyk. Na gymnastiku nedochází a přednášející kritizuje, co se dá. Myšlenky to jsou odvážné, ale přistihuju se, že mu potichu přikyvuju. Nenymir to celé doprovází luxusní gestikulací hraničící s Oscarovými hereckými výkony, takže do tichého přikyvování co chvíli vybuchnu smíchy. Došlo i na politiku.
Drak Šmak z programu, Zdroj: program Tolkienconu 2010
Následuje trochu odbornosti. Fanouškové Pána prstenů se stali jevem natolik specifickým, že se o ně začala zajímat i Mediální studia. (Nerad to říkám, ale já jsem toho přesně ten případ.) Každopádně čerstvá magistra (gratuluji) Ligeia přednáší o publiku Pána prstenů. Zájem o skalní fany je větší, než se zdá, protože v cizojazyčné literatuře bylo o „fanech“ napsáno již docela dost.
Ságou o Hervaře završuji svoji účast, takže na přednášku přicházím s myšlenkami, jestli si stihnu zabalit a stihnout vlak, ovšem přednášející mě s sebou bere daleko na sever k Odinovi a jeho božským kumpánům. Znovu se ve mně probouzí potlačovaná obliba staroseverských mýtů a legend. Přednášku hltám a bloudím někde po Islandu, odkud Sága o Hervaře pochází. V momentě, kdy se mi dostane kniha do ruky na okouknutí, je rozhodnuto. Ještě v průběhu přednášky letím pro peníze a dobře dělám, zájem o knihu je takový, že dva ze čtyř výtisků jsou prodány ihned a zbylí posluchači tvoří frontu. Mám štěstí a dostávám do rukou poslední knihy a nelituji toho.
To až v zápětí, když při balení zjišťuji, že jsem si toho na conu nabral docela dost a můj na první pohled velký batoh uvnitř zase tak prostorný není. Balení mi navíc zpříjemňuje skupina umělců, která nacvičuje světelnou šou. V pořádku, ale kdyby to nedělali potmě, byl bych raději. Chvilku mi trvá, než zapnu poslední přezku povážlivě vrzajícího tlumoku a odcházím pryč. Byl to můj první Tolkiencon a dle mého názoru se moc povedl. Zajímavé přednášky, výborná atmosféra a i když se objevily drobné problémy, rozhodně své návštěvy nelituju. Doufejme, že se podobná akce vydaří i pro příští rok.
