2 fotky 
Prozaik, který se proslavil jako autor fantaskních povídek, ale i básník skladeb plných motivů smrti či halucinací. Ač je často pokládán za Angličana, jeho pravým domovem byly Spojené státy Americké.
Edgar Allan Poe, Zdroj: wikimedia.org
Jen málokdy jsou chmurná či naopak komická díla odrazem skutečného charakteru a života svého autora. E. A. Poe ale opravdu napsal, co prožil a prožil, co napsal. Smrt milované ženy ho zastihla hned dvakrát a sám trpěl onou přecitlivělostí sluchu, kterou popisuje v Zániku domu Usherů. Obdarovaný a prokletý jemnocitem své fantazie a citlivé mysli se často nořil do hlubin vlastních stínů, ze kterých pak formoval povídky a básně plné smrtí, halucinací a absurdních cyklících se konců.
Anglický dům z pera Američana?
Výrazem Poeovského světa je starý anglický dům, ve kterém straší. Proto možná překvapí, že je rozený Američan. V Británii pobýval jen pár let na studiích a většinu života prožil ve Spojených státech. Roky strávené v Anglii ho ale s proanglickou výchovou jeho rodičů ovlivnily natolik, že s pochmurným ostrovem dešťů splynul takřka v jedno.
Poeův hrob
Jeho fantaskní svět duchů, nemrtvých, dvojníků a záhad můžeme chápat jako reakci jemné a citlivé duše umělce na probíhající industrializaci a racionalizaci okolního světa (žil v první polovině 19. století). Ve svých příbězích zkoumá příhraniční oblasti mezi říší Rozumu a Nevědomí, které často doprovází strach a úzkost. Stal se tak jedním z průkopníků zkoumání psychóz a úzkostí.
Nebojím se nebezpečí, jen jeho nevyhnutelného důsledku: strachu. V mé zmoženosti a zuboženosti cítím, že dříve nebo později přijde den, ve kterém ztratím jak život, tak rozum, bojuje s tím zlověstným přízrakem, který se nazývá STRACH.
Il crollo della casa Usher, in Racconti, Feltrinelli, Milano 2010, překlad Jitka Svobodová.
Některé z jeho povídek mají dokonce nádech bulvární zprávy. Dotýkají se citlivých témat tak, že v nás vyvolávají syrový hlad číst a nechat se vtáhnout do marastu, který je od nás bezpečně odizolován stránkami knihy. Své vlastní postupy rozkrývá v sérii povídek Pro Blackwood, kde kombinuje absurdní až cynický humor s bizarními příběhy, které se jen těsně nemohly stát.
Dvě strany mysli
Břitkost inteligence Augusta C. Dupina, Poeovského předchůdce Sherlocka Holmese, a mlhavost podvědomých neuchopitelných hnutí mysli Rodericka Ushera a jiných jeho postav jdou v jeho díle proti sobě, stojí si po boku a vpíjejí se jedna do druhé. Jsou jako dvě strany jedné mince.
Mezi jeho nejznámější povídky patří kromě již zmíněného Zániku domů Usherů také Jáma a kyvadlo, Zlatý brouk či Černý mor. Z poezie se nejvíce proslavila báseň Havran, jíž překládal také již Jaroslav Vrchlický:
Ebenový pták ten v zjevu
obřadném tak, v přísném hněvu
do úsměvu trochu zjasnil
moji truchlou, smutnou líc.
„Ač máš chochol ostříhaný,“
děl jsem, „nejsi sketa planý,
stará šelmo z Noci brány
břehem jejím těkajíc,
rci své panské jméno v Pekle
břehy Pluta těkajíc!“
Na to Havran: „Nikdy víc!“(Překlad J. Vrchlického)
Poe ale nebyl jen tvůrce hrůzostrašných a pokroucených příběhů. Psával i poezii a z jeho pera vzešla také díla literární kritiky. Stál také u zrodu nového detektivního žánru, založeného na sběru fakt a na vědecké a racionální indukci. Poeova díla poprvé přeložil Charles Baudelaire a mnozí kritici na ně pohlížejí jako na spřízněné duše. Jejich souhra ve vidění světa je však diskutabilní, protože Baudelaire narozdíl od Poea napsal i velké množství sluncem a humorem prozářené poezie a drobných próz, zatímco Poe, když se oddával vtipu, omezoval se zpravidla na jeho cyničtější a morbidnější tóny.
