Praděd hororu Edgar Allan Poe se neustále vrací nadopovat nás adrenalinem, tentokrát jako postava ve filmu Havran honící vraha, který svůj modus operandi ukradl z jeho knih. Připomeňme si odkaz tohoto Shakespeara hororu pro filmový svět.
O mrtvých jen s fantazií. Zdroj: distributor filmu
„Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování.“ To jsou slova samotného Edgara Allana Poea v jedné z jeho povídek.
Kdyby byl ve stylu svých příběhů vzkříšen v dnešní době, asi by se podivil, jak se hranice naší ostýchavosti posunuly. Dnes již nikomu nečiní problém ať na plátně či v knize detailně popsat kanibalskou hostinu, řezání končetin či brutální znásilnění. Některá tabu však zůstávají. Jako například troufalost filmařů zahrávat si s díly klasiků.
Poe pro pamětníky
Jak si tedy Poe stojí ve světě stříbrného plátna? Nejznámějšími jmény, která jsou v souvislosti s Poem zmiňována, jsou režisér Roger Corman a herec Vincent Price.
Ikona nízkorozpočtových béček Corman, který měl ve zvyku točit filmy v rekordně krátkých časových úsecích (Malý obchod hrůzy dokázal natočit za pouhé dva dny), dostal v roce 1960 šanci střihnout si svůj první barevný film právě podle námětu od E. A. Poea, a tím sobě i herci v hlavní roli Vincentu Priceovi, s kterým pak spolupracoval ještě na řadě dalších poeovských adaptací, zajistil čestné místo na hvězdném nebi.
Jen pro úplnost dodáváme, že tímto snímkem byl Zánik domu Usherů, který následovaly Jáma a kyvadlo (1961), Historky hrůzy (1962), Předčasný pohřeb (1962, na kterém se Price nepodílel), Havran (1963), Maska rudé smrti (1964) a Ligeina hrobka (1965). Tato díla spolu s osobnostmi, jež se v nich objevily, jako jsou Peter Lorre či Boris Karloff, tvoří středobod vesmíru fanoušků klasických hororů.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=lk6xV5sQ8KA[/youtube_660]
Zánik domu Usherů byl pro filmaře vždycky velkým zdrojem inspirace. Už v éře němých filmů ho zpracovali jak Američané, tak Francouzi, a to v roce 1928. Nevyhnul se ani naší rodné kotlině. Český surrealista Jan Švankmajer, jehož jméno je pojem i v mezinárodním měřítku, převyprávěl toto téma ve svém osobitém stop-motion stylu animace, ke kterému čte původní text Petr Čepek.
Podívejte se na trailer k filmu Havran, který právě míří do kin
Pokud zabrousíme trochu více do současnosti, dostaneme se do oblasti nezávislých a nízkorozpočtových filmů stojících ve stínu těchto veteránů. Takovým snímkem je například Descendant (2003), velmi okrajový počin, který svým hereckým obsazením zaujme jen fanoušky televizních seriálů (Katherine Heigl z Chirurgů) a vyložené blázny do Poea.
Ještě více undergroundovým snímkem, avšak s pozitivním ohlasem kritiků, je snímek The Death of Poe (2006), mapující záhadné okolnosti autorovy smrti.
Postava Edgara Allan Poea se mihla i v loňském filmu jednoho z molochů Hollywoodu Francise Forda Coppoly, autora legendárních Kmotrů. Na thrilleru Twixt je zajímavé, že si i přes renomé osob s ním spojených, režiséra Coppoly či herce Vala Kilmera, nezískal v médiích výraznější pozornost.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=xP7cQnOcU7I[/youtube_660]
Budoucnost je nejistá
Co však čeká tohoto temného romantika v jeho posmrtném životě v blízké budoucnosti? Stejně jako okolnosti Poeovy smrti je dost nejasná. Životopisného snímku, který už léta plánuje natočit Sylvester Stallone, se asi jen tak nedočkáme. Podobně, avšak v tomto případě alespoň s nějakým viditelným pokrokem, to vypadá i s prací animátora Michaela Sporna. Plánovaný rok vydání má být letošní, tak snad naděje fanoušků nečeká předčasný pohřeb.
