Poezie Edgara Allana Poea si svou děsivostí a záhadností nezadá s autorovou tvorbou prozaickou. Havran, jeho nejznámější a nejvýznamnější dílo, je toho jasným důkazem. Prvky z detektivek a hororů se zde objevují v těsném sousedství motivů poetických: lásky a smrti.
Přestože si volil témata, která se ho osobně dotýkala, a která vzbuzují silné emoce, byl Poe autorem formálním (postupoval od formy k obsahu, nikoli naopak). Dokonce dovedl o psaní své básně napsat esej. Tato formálnost samozřejmě neznamená, že by do básní nevkládal své dojmy a pocity.
Edgar Allan Poe se narodil v roce 1809 v Baltimoru. Otec rodinu opustil, matka brzy zemřela, poté byl adoptován manželi Allanovými. Se svou adoptivní rodinou měl v mládí a dospělosti mnoho konfliktů, stejně jako s úřady. Trpěl depresemi a alkoholismem, experimentoval s drogami. Jeho životní styl nezměnily literární úspěchy, zaměstnání ani manželství. Na podzim roku 1849 byl nalezen na ulici v bezvědomí a za několik dní zemřel.
Činí tak ovšem s plnou racionální kontrolou, čistí emoce od vedlejších pocitů a dojmů, které by zeslabovaly jejich účinek. Pečlivě vybírá otázky, které klade truchlící milenec havranovi, aby zároveň odpovídaly vnitřnímu rozpoložení lyrického subjektu, a současně správným tempem stupňovaly trýznivost univerzální odpovědi.
Přílet havrana
Epická nitka je uvěřitelná svou banálností, ale každý její detail přesně zapadá do lyrických pasáží. Jádrem tohoto propojení jsou symbolické významy věcí, zejména havrana, který vlétne z bouře do klidu pokoje a tím tento klid rozbourá. Při zjevné paralele (kdy přílet havrana rozvíří vnitřní stav lyrického subjektu) je jasné, že bouře představuje okolní svět a pokoj lidské já. Ale co je vlastně havran? Láska, smrt, vzpomínka? Tato otázka je plně ponechána na pocitech čtenáře. Nutno dodat, že na pocitech rozdrážděných všemi kontrasty, rytmickou skladbou a především refrénem.
„Prophet,“ said I „thing of evil!
Prohet still if bird of devil!
By that heaven that bends above us-
by the God we both adore
Tell this soul with sorrow laden,
if within the distant Aidenn
It shall clasp a sainted maiden
whom the angels name Lenore
Clasp a rare and radiant maiden
whom the angels name Lenore“
Quoth the raven- „Nevermore.“
Ať už se Poe během psaní cítil jakkoli odtažený od své básně i svých pocitů, aby dokázal takovéto poetické dojmy budovat, musel je sám prožít. K tomu, aby je budoval tak, jak bylo popsáno výše, musel tyto pocity analyzovat a přemýšlet o nich. Právě tuto schopnost hlubokého prožitku a přesné sebeanalýzy, spolu se značným formálním talentem, lze pokládat za jádro Poeových básnických schopností.
Forma básně
Podrobněji o formální stavbě básně: Přibližně sto veršů rozdělených do zhruba dvaceti slok, s nezvyklým, místy nepravidelným rytmem i rýmem. Nejlepší ukázkou Poeova formálního umu je ovšem refrén. „Nevermore.“ Je svým způsobem zvukomalebný, napodobuje krákání havrana. To však neznamená libozvučný, ba naopak, zvuk tohoto slova je (stejně jako ono krákání) vysloveně nepříjemný.
Zároveň ovšem nese ten správný význam pro stupňující se vnitřní sebetrýznění, od úvodní banálnosti po finální zhroucení. Má v podstatě jen jednu nevýhodu: špatně se překládá do češtiny. Významově odpovídající výrazy a fráze „již víckrát ne“, „už nikdy víc“ atp. nemají ten správný zvuk, nepodobají se krákání a nezní nepříjemně. Mnoho překladatelů ho dokonce ponechalo nepřeložený.
„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať si pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji,
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náručí své přivine“-
havran dí: „už víckrát ne.“
(překlad Vítězslav Nezval)
I přes tento překladatelský kompromis dokáže Poeův Havran čtenáře vnitřně rozrušit, ba až vyděsit. Dokonce více než autorovy mnohé hororové příběhy.
