3 fotky 
Druhý den Colours of Ostrava stouply teploty nejen doslova, ale i na stagích se objevilo hned několik žhavých interpretek včetně ZAZ nebo Mette Lindberg. Hned třikrát také pódium ovládli charismatičtí Dánové a Dánky.
ZAZ přijela do Ostravy už podruhé, na podzim navštíví i Prahu. Foto: Yvetta Stránská
Na festivalu Colours of Ostrava nepříjemně rostou denní teploty a druhý den to pocítili na vlastní kůži i sami interpreti. Dusno, přímé slunce – to příliš nepomohlo ulítlým The Asteroids Galaxy Tour, kteří začínali hned v pět. Jejich retro klipy srší barvami a atmosférou, a když kapela musela odehrát svůj koncert, během něhož jim přímo do obličeje pálilo slunce, bylo vidět, že tmavší prostředí by jim sedlo mnohem více.
Čtěte také: Festival Colours of Ostrava zahájen. MGMT podlehli zvěstovačům Ježíše
Sexy Mette Lindberg však bojovala, seč se dalo, i když musela už po pár minutách litovat, že si na sebe vzala černé kožené kraťasy. Do setlistu zahrnula jak největší pecky z dvou dosud vydaných alb, včetně Dollars in the Night nebo The Golden Age, ale i novinky. Na září totiž kapela chystá nové album.
Ačkoliv nešlo o nejlepší vizuální show festivalu, pak ale zvukově se vše vyvážilo. Nasamplovaný hlas skvěle vynikl a textům bylo bez problému rozumět. Nejlepší zpráva se ale festivalu příliš netýká – Asteroidi totiž 4. listopadu zavítají i do Prahy. A prostředí Lucerna Music Baru jim určitě sedne mnohem více než rozpálená černá stage.
Kdo si chtěl dát na chvíli pauzu od výrazných ženských hlasů, měl poslední možnost. Na menší stagi se dalo natrefit na partu ze Slim Cessna’s Auto Club, tentokrát ale v menším počtu a v uskupení Denver Broncos UK. Jejich melodie jsou oproti známější kapele truchlivější, tempo pomalejší. Možná je škoda, že jejich první koncert se neodehrál zde pod širým nebem a v zadumané sestavě nezahráli v uzavřeném stanu, ale budiž.
Emilíana Torrini přivezla do Ostravy Island a Itálii v jednom. Foto: Yvetta Stránská
Paralelně na hlavní stagi odehráli koncert i Monkey Business a podle poslední skladby, kterou autorka textu jedinou stihla, to vypadalo na tradiční hudební smršť, jakou Matěj Ruppert a spol. umí.
Pak se ale zvolnilo a na vedlejší pódium dorazila Emilíana Torrini. Už od začátku vypadala nervózně a později i přiznala, že ostravské publikum je zatím to největší, před kterým hrála. Ve svých písních krásně mixovala rychlejší rytmy (po otci je Italka) a snové melodie, téměř ve stylu Björk (po matce Islanďanka).
Na pódium dorazila v barevných šatech s nakreslenýma obříma očima a svým výkonem a úsměvem si vyloženě říkala o obejmutí. Písně prožívala a neustále se houpala – stejně tak i publikum. Jen škoda, že jak zahrála svůj největší hit Jungle Drum, poměrně dost lidí se zvedlo a odešlo, ale zřejmě se to dalo i čekat, protože jde o její nejtanečnější píseň.
Čtěte také: Colours of Ostrava 2014. Těchto 10 interpretů nesmíte vynechat
Kdo ví, zda šlo o záměr organizátorů festivalu, nebo jim to ulítlo a interpretky s výrazným hlasem namačkali do jednoho dne – každopádně na hlavní stage se poté dostalo francouzské slunce. ZAZ navštívila Ostravu už před dvěma roky a letos sama požádala, zda by se mohla do tohoto prostředí vrátit.
Její výkon byl tradičně vydařený, hlasem šla na absolutní hranici uzpívání a představila i novinku, která není ani na posledním albu Recto Verso. ZAZ začala sice pomaleji, ale postupně zrychlila – obzvlášť, když nechala přestavět pódium do jakéhosi domečku pro panenky. Neustále komunikovala s publikem, a i když mluví výhradně francouzsky, snažila se některé své promluvy překládat do češtiny. V těchto chvílích se posluchači dozvěděli její názory na svobodu nebo si vyslechli příběh o kolibříkovi, který i přes svou velikost může vykonat mnoho.
ZAZ má nádherný úsměv a hlas, mixuje téměř až cirkusové motivy se šansony, meziválečnou hudbou a španělskými rytmy. Přesto ale nepůsobila na stagi jako interpretka, které by sedl hodinu a půl dlouhý výkon. Vrchol přišel u tklivé Eblouie par la nuit, ale pak začala gradace bohužel uvadat. Uvidíme, zda se udrží v Praze – 29. listopadu totiž zamíří i do české metropole.
Očima Oldy Mánerta: ZAZ se vrátila, údajně prý na vlastní žádost. A navázala přesně tam, kde před dvěma lety skončila. Jen za ty roky trochu vyspěla. Nekončící rozjuchanost nově okořenila baladami, jazzem i vtipnou prací s kulisami. Přeci jen, jak často může člověk vidět, že bedňáci odvážejí z pódia samotné členy kapely?
Jinak to však byla stará dobrá ZAZ, která si dokáže omotat kolem prstu i toho nejzarytějšího škarohlída. Hladce proplouvala napříč žánry, v čemž jí pomohla také výborná kapela. Jedinou kaňkou na jinak bezchybném výkonu tak byla přepálená délka koncertu. Přeci jen, hodina a půl je na festivalu v pekelné výhni trochu příliš.
Francouzské motivy pak nahradilo dánské electro v čele s MØ. Vizuálně originální hudebnice mixovala hip hop s elektronikou a nevypadala ani jako ta bad girl, jak se prezentuje. Komunikovala s publikem, děkovala… A pozvala na dalšího dánského kolegu, který završil druhý den. Na hlavní stage se totiž dostal Trentemøller.
MØ rozhodně není typická popina. Foto: Yvetta Stránská
Jeho výkon by se dal jednoduše označit jako absolutní nářez. Začal agresivními přechody a ignorováním jakýchkoliv zavedených pravidel rytmu, pokračoval pak světlenou show až k ženskému zpěvu a tanečním beatům. Kdo neoslepl, možná ale ohluchl – oproti ostatním koncertům na hlavní stagi působil právě tento výrazně zesíleně. Ale jeho hudba si to žádala.
Festival se tak dostal do poloviny a po dvou dnech už překonal rekord v návštěvnosti – napočítáno bylo 36 tisíc lidí. Na třetí den se tak chystají popoví Bastille, legendární Robert Plant i fousatý Chet Faker.
