2 fotky 
Nová fantasy nové autorky, ve které naleznete nový pohled na magii. Ideální pro úplné nováčky v žánru, co však čeká ty zkušené?
Na úvod této recenze si je třeba položit jednu základní otázku, jakou funkci má vlastně fantasy. Odpovědí je velice mnoho, ovšem dá se shodnout na tom, že především jde o vytvoření dostatečně uvěřitelného světa, do nějž by se čtenář prostřednictvím knihy přesouval. To, že v tomto světě nalezne příběh, který je plný všelijakých skutků, je záležitost bonusová. Takto začal razit fantasy před mnohými lety J. R. R. Tolkien, který stvořil svět úplně geniální a dodnes je proto zmiňován a citován. U Dáši Hábové se tomu zatím tak bohužel nestane.
Autorka si pro svůj literární debut na poli fantasy zvolila úctyhodný žánr, vysokou fantasy z vlastnoručně vyrobeného světa. Vypráví o světě plném draků, magie a lidí, kteří po dlouhých válkách znovu našli mír. Celý problém už ale nastává v momentě, kdy čtenář otevře knihu. Místo toho, aby se naplno ponořil do Domhanského království, autorka jej nechává jen nahlédnout za oponu, aby tam spatřil pouze to, co spatřit má a nic více. Povolené vhledy jsou však příliš malé a čtenář začne chtít víc. Pro dobrý pocit z knihy je třeba se do ní vžít a přímo cítit atmosféru z ní tryskající, ale zde se nic takového neděje.
Stvořený svět působí plytkým, nedokonalým a velice křehkým dojmem, který stojí na vratkých nohou, jež se každou chvíli můžou podlomit. Vykreslované prostředí není prakticky vůbec živé, hlavní postavy jako by se pohybovaly na šedém pozadí a autorka občas zmínila, kde zhruba jsou, ale nic jiného. Ukázkou toho jsou první stránky knihy, kdy se sice děj odehrává v jakési akademii magie, ale místo vypadá tak bez života, že postavy skutečně jakoby stály mimo čas a prostor. A na takovýchto takřka skleněných základech se staví budova silného příběhu.
Čas je také důležité zmínit, protože autorka sice volí vlastní kategorie a roky dělí způsobem jistě originálním, jenže nedostatek prostoru v jeho vysvětlení působí přesně opačně. Jen s velkou námahou se dá v textu najít spojitost mezi ročním obdobím a světem, ale už vůbec ne vysvětlení, proč se to děje právě tak a ne jinak. Různá období navíc přicházejí s pravidelností shody našich politických stran, takže vyrábí luxusní zmatek.
Po dějové stránce má román rozhodně co nabídnout. Stále ceněné vysoké ideály lásky a zrady budou kladně hodnoceny vždy, jenže autorka s nimi nakládá nezkušeně. Dlouho jsem nad textem přemýšlel a hledal, kde se stala chyba. Autorka popisuje celý děj vždy z úplně jiných úhlů, než je obvyklé, čímž sice rozkrývá děj netradičním způsobem, ale vždy mu něco chybí. Zápletka není rozpracovaná tak, aby postupně k něčemu vedla, ale autorka ji prostě čtenáři sdělí a na dalších stránkách se postavy pohybují sem a tam, aniž by k tomu měly nějaký důvod. Polovina věcí se zdá být absolutně zbytečnou pro celou knihu.
Už titulek ale naznačuje, že bude následovat i druhá část. Dáša Hábová napsala text prakticky bez napětí, které by čtenáře přikovalo ke knize a nepustilo. Čtenáři se jen velice těžko identifikují s hrdiny, kterým mají fandit, protože jsou rozpracovaní jen velice mělce. Jejich charaktery nevyplývají z jejich činů, ale jsou občas jen popsány, což rozhodně nestačí. Hlavní hrdinové, ač s obrovským potencionálem v knize prostě jen tak existují. Sice pořád něco dělají, ale fandit jim začne jen málokdo.
Kdyby potenciál Boje o Domhan napsal autor zkušený a vypsaný, bylo by to dílo vysoce kvalitní. Na této knize je jasně patrné, že autorka stvořila víc než dobrou zápletku. Trvá ale dlouhou dobu, než si čtenář uvědomí, co se všechno vlastně děje a proč se tak děje. Jenže aby se k tomu propracoval, musí se pročíst nezáživným textem s občasnými faktickými chybami. Vše je způsobeno jen nekvalitním podáním. Autorka sice svým textem dokazuje, že psát umí, její popisy a dialogy působí živě, ovšem schází tomu ta zručnost předat čtenáři vše za pomocí nejmenšího možného prostoru pouhé hrstky slov. Text by bylo třeba důsledně přestylizovat a přepsat, protože takto se z Domhanu stává jen podprůměrná kniha, ve které se jako ve vězení skrývá nádherný příběh, který touží pro přepracování. V autorce se skrývá velký potenciál, který je ale třeba rozvést, protože její dílo může být vskutku dobré a čtivé. Několik momentů ale v knize přímo nahrává hnidopišským rýpalům k všemožným otázkám, ovšem některé záležitosti – třeba prak – jsou již tak markantní, že i u mírného čtenáře začnou budit otázky podobného kalibru. Což trochu prozrazuje, že svět není tak úplně zvládnutý a detaily dokážou prozradit mnohé.
Pokud tuto knihu bude držet v ruce čtenář, který v životě nedržel fantasy knihu v ruce, bude ji považovat za něco úžasného. Obsahuje draky, magii, bitvu, prostě vše, co si má každý čtenář od fantasy přát, jenže jakmile otevře knihu jinou, od jiného autora, zjistí, že se mu líbí víc, a přestože obsahuje něco podobného, dokáže se do ní lépe vžít. Autorka navíc první díl ukončila tak, aby druhý díl nebylo třeba ani číst. Sice si nechala volný prostor pro pokračování, ovšem otázkou zůstává, zda čtenář po absolvování prvního dílu bude mít ještě chuť.
Boj o Domhan je tedy knihou, po jejímž dočtení budete mít smíšený pocit, že se v ní skrývá něco krásného, ale jen těžko, přetěžko se to dá odhalit a prožít. Čtenář je tvor líný a je třeba mu vše předkládat tak, aby to bylo jasné, ale zároveň tak, aby měl pocit, že svět odhaluje sám pomocí autorova textu a ne, aby před ním autor stál a ukazoval mu, jak to je. Jen přepracovat a bylo by to velice kvalitní čtivo…
Název: Boj o Domhan – část první
Autor: Dáša Hábová
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 282
Vydala: Epocha, Praha 2009
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: ** (30%)
