2 fotky 
DPH nebo také daň z přidané hodnoty – každý z vás by měl vědět, co se pod těmito názvy skrývá. V letošním roce se změnily sazby DPH. Koho se placení této daně týká? O kolik se daň zvýšila doopravdy? Komu se daň odvádí? Jak je to při dovozu a vývozu? Na tyto a podobné otázky by vám měl odpovědět tento článek.
DPH a budete platit... Zdroj: dumfinanci.cz
Mluvíme-li o DPH – od 1. ledna se celkově změnily sazby. A jak jinak než směrem nahoru. Do důsledku to postihlo všechny, takže i nás běžné spotřebitele. Sazby se zvýšily z 9 % na 10 %, co se týče potravin, a u ostatního zboží a služeb je to zvýšení z 19 % na 20 %. Pro běžného občana to ale až na mírné zdražení nic neznamená. Podnikatelé pak platí navíc větší částky na fakturách a účetním se to aspoň lépe počítá.
Co se děje s DPH dále?
Kam ale všechny ty pětiny a desetiny z každého nákupu a prodeje jdou? Jednoduše řečeno – finančnímu úřadu, tedy finančáku a berňáku, který má pod patronátem stát. Nejen tato, ale všechny daně jsou významným příjmem do státního rozpočtu.
Odvádíme ale státu opravdu jen jedno procento navíc? Abychom to zjistili, použijme jednoduchý výpočet, třeba na počítačové kalkulačce.
Když do matematického zlomku dáme dolů sazbu 19 a nahoru 20, pak se 19 % v tomto případě rovná stu, to znamená celku, jako v trojčlence. Číslo, které nám vyjde má dlouhý desetinný rozvoj, ale to nás nezajímá. Protože jsme dělili větší číslo menším, musí být výsledek větší než 1. Když toto číslo, tedy asi 1,05263, vynásobíme 100, vyjde 105 %. Můžeme tedy říct, že do státní kasy přijde o 5 % více finančních prostředků, než tomu bylo minulé dva roky, kdy se sazba nezměnila. Vyzkoušíme-li tento postup s 9 a 10 %, dojdeme k 111 % a tedy 11 % navíc do státního rozpočtu. To není špatné, že?
Teď je na místě vysvětlit, že stát prostřednictvím finančního úřadu požaduje odvádět DPH pouze od podnikatelů a živnostníků, ne od běžného občana. Ten platí tuto daň ve všem, co si koupí, od rohlíku až po auto nebo byt.
Jak je to při mezistátním obchodu?
A co při obchodování se zahraničím, platí se daně? Neplatí. Stát podporuje obchodní styky s jinými zeměmi, ať už v rámci Evropské unie, nebo mimo ni. Uveďme si modelovou situaci:
Jste trhoví magnáti na poli osvěžovačů vzduchu – prodáváte jak doma, tak v zahraničí. Na své výrobky potřebujete maďarské etikety a ruské lahvičky. Dodavatelé vám pošlou, co potřebujete. Materiál doputuje zdárně do Česka, ale vy neplatíte ani maďarské, ani ruské, dokonce ani české daně. Dovoz není osvobozen od DPH, ale dochází k takzvanému samovyměření, čímž se daně vynulují a vy neplatíte nic. (Představíte-li si šibenici tvaru T, je daň na pravé i levé straně. Sečteno podtrženo, výsledek je nula.) Daň platí až spotřebitel nebo ten, kdo si danou věc koupí. V případě, že byste vy dováželi do Maďarska a Ruska své skvělé osvěžovače, vývoz je osvobozen od daně. Výjimkou jsou však automobily. Za ty musíte nejprve zaplatit částku i s DPH a až poté jej můžete přihlásit.
Povinnosti spojené s DPH
K této dani se musí přihlásit každý podnikatel, jehož zisk přesáhl v uplynulých 12 měsících 1 000 000 Kč. Zdaňovacími obdobími (jsou to období, za která odvádíme finančnímu úřadu daň) jsou buď čtvrtletí – pokud obrat nepřesahuje 10 000 000 Kč – anebo měsíc, jestliže tuto částku přesahuje. Navíc je plátce DPH povinen vést záznamovou povinnost, tzn. soupis všech dokladů, aby ho úřad mohl zkontrolovat.
Plátcem sice nemusí být osoba, jejíž obrat nepřesáhne 1 000 000 Kč za rok, ale mnohdy se pro to rozhodne. Proč? Když si představíte fakturu, kterou jste vystavili vy, třeba za ty super osvěžovače, je na ní částka za zboží a k tomu ještě DPH. To si však neplátce nemůže odečíst, a tak zaplatí celou částku dodavateli – vám – a nikdo mu nic nevrátí. Jiné je to u plátce, tomu v případě nákupu finanční úřad daň vrací.
O této dani by se dalo mluvit dlouho, i v daňových zákonech zabírá hodně místa, až vás to někdy bude nadzvedávat ze židle.
