!Exkluzivně!Soutěžní snímek Neviditelná byl jedním z dosavadních vrcholů letošního karlovarského filmového festivalu především kvůli hereckému výkonu hlavní představitelky. A pokud postrádáte ve Varech více temperamentu, nepřehlédněte dokument Marijiny. Opět je na co se dívat.
Pondělí 4. července na festivalu v Karlových Varech: Poslední den, kdy můžeme tvrdit, že jsme se nepřehoupli přes první polovinu, takže nás toho ještě spousta čeká. Mnoho dalších zajímavých snímků, lákavá vidina slunečných dnů a veleočekávaný příjezd Johna Malkoviche, který nás ještě pěkně napíná a dává si na čas. Ale zpátky k pondělí – byl to den premiér.
Neviditelná (Unsichtbare, Die, Německo, 2011)
Jednou z nich bylo německé psychologické drama Neviditelná, zasazené do divadelního prostředí. Hlavní hrdinku, studentku divadelního herectví Fine, navzdory přesvědčení některých pedagogů, že nemá dostatek talentu, obsadí uznávaný režisér Kaspar Friedmann do hlavní role studentského představení Camille. I když Fine je na první pohled introvertní dívka a postava Camille je vyzývavou bohémkou, režisér ve Fine vidí prvky, které se shodují s jeho představou hlavní hrdinky.
Podívejte se na video od Mileny Koljenšič
Kaspar začíná s Fine trávit čas, zpovídá ji z její minulosti, odkrývá skrytá traumata a tímto skoro až sadistickým způsobem nalézá požadovanou intenzitu pro dokonalý herecký výkon. Po těchto režisérových pracovních metodách přestává být postava Camille protipólem Fine. Perfekcionistka Fine se začne pokoušet Camille stále více podobat, a to nejen nošením divadelní paruky i v civilu…
Mnoho diváků jistě bude film Neviditelná srovnávat s nedávno uvedenou Černou labutí (mimochodem slova černá labuť jsem po odchodu z kina zaslechla asi třikrát). Námět filmu je velmi podobný. Hlavní hrdinka Fine, stejně tak jako Nina představovaná Natalií Portman, řeší rozpor mezi tím, jaká je osobnost a tím, jaká role jí je přisuzována, ať už na divadelních prknech či v baletu. Neviditelná je stejně jako Černá labuť podobně intenzivní a pohlcující. Během promítání v kině Espace Dorleans bylo doslova hrobové ticho.
Hlavním kladem filmu jsou bezesporu herecké výkony, a to nejen hlavní představitelky Stine Fischer Christensen, ale i všech ostatních herců. Neviditelnou sice v Karlových Varech do konce festivalu už bohužel neuvidíme, každopádně během ozvěn festivalu byste si ji neměli nechat ujít. Připravili byste se o zatím nejintenzivnější divácký zážitek letošního festivalu.
Hodnocení: 5*****
V hotelu Thermal se také dnes konala tisková konference k filmu Alois Nebel. Tvůrci včetně herce Miroslava Krobota nebo režiséra Tomáše Luňáka představili dalších pár sekund ze snímku, kterého se diváci dočkají na konci září. Na akci byly k vidění i plakáty s jednotlivými postavami, černobíle stylizované do komiksové podoby.
Dalšími tvůrci, kteří odpovídali na otázky novinářů, byla celá delegace ke snímku Spoluautor. Herec David Morse (Zelená míle) a herec a režisér v jedné osobě Martin Donovan představili komediální drama o vztahu dvou netradičních mužů.
Stále usměvavá Iva Janžurová v Karlových Varech, Zdroj: kviff.com
Další důkaz, že dnešek byl ve znamení temperametních žen, obstarala Iva Janžurová, která přijela do Karlových Varů. V pátek bude společně v sále Městského divadle uvádět nezapomenutelnou komedii Světáci.
Marijiny (Marijine, Chorvatsko, 2010)
Premiéru ve Varech měl i chorvatský dokument Marijiny. Tři temperamentní vnučky uspořádají soukromou slavnost, jejíž cílem je uctít památku jejich babičky Mariji, jež zemřela před šesti lety. Tehdy na jejím pohřbu téměř nikdo nebyl, a vnučky se to díky lásce ke své babičce rozhodly napravit. Mezi známé a sousedy, kteří se sešli v chorvatském přístavním městě Rijeka, se objeví i česká hudební skupina Midi Lidi, s níž se přítomní pozůstalí setkávají vůbec poprvé.
Vzpomínky na zesnulou babičku střídá zpěv, tanec a soutěž o nejlepší výzdobu babiččina náhrobku. Na Mariju se vzpomíná opravdu z gruntu. Vzpomínající, povzbuzováni alkoholem, si vesele vybavují všechny Marijiny události života, které se často před okolím a sebou samými snažíme zcenzurovat. Rozhodně se však nejedná o sentimentální klišé, ale o originální vzpomínání na velmi svéráznou ženu.
Režisérka filmu a zároveň debutantka Željka Suková o filmu prohlásila, že jeho stavba byla osobně blízká jen několika lidem, ostatní se do ní spontánně zapojovali až na základě vzniklých situací. Chtěli se tak vyvarovat naučených rolí a přiblížit se co nejblíže tomu, co v nich zůstalo ze vzpomínek na milovanou osobu. Její film balancuje na hranici dokumentární a hrané kinematografie. Je to pro ni osobní téma, k němuž se vážou ukázky z rodinných filmů a fotografie z rodinných alb.
Snímek Marijiny bych doporučovala zejména příznivcům hudební skupiny Midi Lidi a těm, kteří všechen svůj čas tráví mimo své nejbližší, zejména ty můžou Marijiny vnučky v lecčem inspirovat… Každopádně v porovnání s ostatními filmy, které máte ve Varech letos možnost vidět, se řadí mezi průměrné.
Hodnocení: 3***
TIPY NA ÚTERÝ: Kůže, kterou nosím, Víkend, Touha zabít, Vinou lásky, Cigán