Jako malý chlapec vystřelil po nacistovi, později prchl s rodiči z komunistického Československa, aby v Americe začal nový život. Příběh Charlese O. Hellera kopíruje ty nejbolestivější dějinné události v Československu minulého století. Není to však příběh národa, ale obyčejného člověka, který byl jeho součástí, který byl vítězem i obětí současně.
Charles O. Heller svou knihu pokřtil v březnu v Praze, Zdroj: archiv autora
Charles O. Heller se narodil v Československu, většinu svého života však prožil ve Spojených státech. Československo mu totiž uchystalo hořké dětství. Nejdříve jej okupující nacisté coby židovské dítě připravili o značnou část rodiny, komunisté přišedší po nich zase zadusili ideje demokratického státu. Štěstí jej poprvé potkalo až za oceánem. Po mnoha letech zapírání vlastní identity se autor rozhodl promluvit o tom, co zažil. A nezamlčuje ani domnělou vraždu.
Příliš malý chlapec pro tento svět
Své memoáry sice Charles O. Heller zahajuje krátkým entrée z nedávné minulosti, v níž popisuje prvotní úmysly sepsat knihu o svých zážitcích, záhy se však vrací až do útlého dětství, aby čtenáři nabídl svůj životní příběh pěkně od plenek. Coby dítě ze zámožné židovské rodiny poznal tu nejodvrácenější tvář nacistické okupace v Československu. Společně s matkou se skrýval u ochotných známých, zatímco jeho otec bojoval na frontě proti Němcům. Ostatní příbuzní zahynuli na útěku nebo v koncentračních táborech.
Devítiletý chlapec Ota se se svou frustrací vyrovnal po svém. Krátce před skončením války vystřelil nalezenou zbraní po muži, jehož považoval za prchajícího Němce. Zdaleka tehdy netušil, že tím nesnáze jeho rodiny ani v nejmenším nekončí. Přijde totiž komunistický převrat, život v uprchlickém táboře a konečně neznámé prostředí svobodné Ameriky.
Charles O. Heller ve světle událostí minulého století zachycuje svůj život v Československu a pozdější emigraci. Od Mnichovské dohody až po restituční řízení po sametové revoluci, tak rozsáhlý záběr mají jeho paměti. Kniha neobyčejně osobní, jež však současně mluví o utrpení lidstva.
O krutostech války, klukovinách a byznysu
Druhá sv
ětová válka je dnes něco, o čem většina Čechů slyšela už jen ve škole. Mnozí si ji spojují s Hitlerem, krvavými boji a holocaustem, málokdo však hmatatelněji pociťuje její dopad na svou současnost. Charles O. Heller ve svých memoárech nabízí vstupenku do života člověka, jemuž válka změnila život. Coby židovské dítě přežil, a tak z ní vlastně vyšel jako vítěz. Řadě jeho příbuzných se to nepodařilo.
Přesto z autorovy knihy nesálá přehnaná lítost, zklamání nebo dokonce nenávist. Veškeré události jsou popisované sice z pohledu čistě osobního, zůstávají však místy až dokumentaristicky objektivní, jako by jejich existence sama byla dostatečně výmluvná. Ve většině případů to koneckonců platí. Heller nemá zapotřebí zdůrazňovat krutosti války, čtenář si je v textu dost dobře najde sám.
O to cennější je celkový dojem z knihy, který zdaleka nekončí u hořkého sledování událostí, které změnily dějiny. Ve chvílích oddechu dokáže autor nabídnout čtenáři i úsměvné momenty, hledá pozitiva v řece negativ a mezi řádky připomíná, že ani válka, ani ztráta nejbližších by neměly zničit vnitřní sílu člověka. Čtenář se tak dozvídá o klukovinách, které malý Ota prováděl svým kamarádům, i složité cestě na výsluní úspěšného byznysmena, již Čechoameričan absolvoval.
Na každé kvítí slunce nesvítí
Bohužel, Charles Heller není žádným dechberoucím vypravěčem. Jakkoli je jeho životní příběh pozoruhodný, v knize se mu daří přetavit zejména námět, nikoli toliko už samotný obsah. Autor se místy vrací k situacím, o nichž už dříve hovořil, či se vyloženě opakuje, aniž by tím byl dosažen nějaký výraznější efekt. Zdánlivý věcný tón sice zpříjemňuje celkový pocit memoárů, které tak nespadnou k přílišnému osobnímu zabarvení, během četby však může být místy nedostatečně atraktivní.
Kniha navíc není jednoznačně čtenářsky definována a kromě historiků může hůře hledat své čtenáře. Sáhnou-li po ní mladí lidé, mají velkou šanci poznat válku i historii své země z první ruky a současně zjistit i něco o sobě, šance, že si jí povšimnou v knihkupectví, je však mizivá. Pro starší čtenáře zase může být Hellerova zpověď solí do vlastních ran. Navíc některé vysvětlující pasáže stěží patří do české mutace knihy, neboť základní popisované události jsou průměrně vzdělanému Čechovi dobře známé. Jistotu jako by autor získával až v průběhu psaní, a tak pozdější pasáže působí i čtivěji.
Dlouhý pochod domů je jednoznačně titulem, který může zájemci zprostředkovat události druhé světové války z první ruky, aniž by se daný čtenář musel brodit vlnami emocionálního patosu. Kniha Charlese O. Hellera nabízí střízlivý pohled na příběh Československa na pozadí života a smrti jedné židovské rodiny. Jako upomínka toho, co se může stát, rozhodně neselhává.
„Jsem katolička. Proč bych měla nosit hvězdu?“ zeptala se maminka svou nejlepší němčinou důstojníka gestapa.
„Protože jste vdaná za Žida. Věci se mění,“ řekl. „Dále nesmíte užívat veřejnou dopravu, telefonovat, jít do divadla – stejně jako ostatní Židé.“
„Mám vůbec nějaká práva?“ zeptala se.
„Momentálně máte právo žít.“
Název: Dlouhá cesta domů
Název originálu: Out of Prague: A Memoir of Survival, Denial, and Triumph
Autor: Charles O. Heller
Překlad: Irena Zíková
Formát: 248 stran, 20×13cm
Vazba: vázaná
Vydal: Mladá fronta, Praha 2011
Doporučená cena: 259 korunHodnocení: *** (60%)
