5 fotek 
Proč si nenavodit sváteční atmosféru třeba právě v Divadle ABC na nesmrtelné Werichově hře Lakomá Barka v režii Petra Svojtky? Městská divadla pražská si navíc i pro ty nejmenší diváky připravila překvapení v podobě velikonočního workshopu.
Kdo by v panu Učiteli neviděl mravní vzor, že? Zdroj: Městská divadla pražská
Známou pohádku o Lakomé Barce, o držgrešli, která by si radši nechala vrtat koleno, než aby zaplatila jízdné, byl spolu s dalšími osmnácti příběhy vydán již roku 1960 v knize Fimfárum Jana Wericha. Kniha obsahuje jak pohádky původní, tak i přepracované verze.
„Barku nechte na pokoji, je to dobrá hospodyně, i když trochu šetrná.“
Jedná se o poučné příběhy, v nichž jsou vyobrazovány nejrůznější lidské vlastnosti s klasickým koncem kterak dobro nad zlem zvítězilo avšak v neklasickém provedení (i v neštěstí lze nalézt štěstí: kováře opustí žena, ale najde si lepší a tak podobně).
Pro obrovský ohlas bylo několik Werichových pohádek i zfilmováno (Tři veteráni, Královna Koloběžka První, Lakomá Barka nebo nejnovější celovečerní pásmo animovaných pohádek Fimfárum Jana Wericha a Fimfárum 2, režijně zpracované Vlastou Pospíšilovou a Aurelem Klimtem).
„Vy mlčte, vy jste chudej, kdežto já jsem bohatej a sympatickej!“
Rozebírání české povahy, lidských vlastností a skrze příběh napravování těchto společenských hříšníků skvěle sedí režisérovi Petru Svojtkovi a dramaturgovi Jiřímu Janků (jak ostatně již dokázali ve svých hrách Superčlověk, České Vánoce, nebo Viktor K. aneb Český národ neskoná). Společné téma našli autoři i s legendární britskou skupinou komiků Monty Python a na scéně Rokoka tak pod jejich vedením vznikla inscenace Monty Pythonův létající kabaret.
V Městských pojali Lakomou Barku vskutku originálně a vznikla tak téměř až muzikálová inscenace plná ukázkového lidského hamounění a příjemného humoru, proložená veselými písničkami, které pro hru napsal Miki Jelínek. Inscenace je pak doplněna i o řadu vydařených zvukových efektů, které se setkaly zvláště pak u dětských diváků s velkým nadšením.
Schválně, poznáte kdo je Barka?
Inscenace v Městských jakoby nasála atmosféru z původního filmového ztvárnění a přenesla ji na scénu Divadla ABC. Scéna vám tak otevírá pohled do vesnice Dejvice, kde je vše laděno do hnědé a světle šedé barvy, barevnost dodává provedení kostýmů a některých rekvizit. Scéna je vyřešena důvtipně a velice funkčně. Jedním obratem stěny se tak ocitnete v hospodě, obilné sýpce, nebo prasečím chlívku.
Praktičnost však trochu rušilo zešikmení části scény. Rekvizity se tak občas skutálely do hlediště a herci si museli dávat větší pozor při pohybu po jevišti. Smysl scény z kopce jsem po dobu celého představení nedokázala odhalit. Naopak jsem nacházela víc a víc negativ, například při tancích a větších hromadných scénách tak byli herci připraveni o nezanedbatelnou část hrací plochy.
„Smrt vzala ti bůček tvůj.“
Všechny morbidní situace jsou ve hře vyřešené pomocí stínohry. Nemusíte se tak bát, že by si vaše dítka odnášela celoživotní trauma z pohledu na zabíjení prasátek, či tlučení domnělého zloděje, tedy Barky.
Herci si šikovně vyhráli s komunikací s dětským osazenstvem hlediště a hojně je tak zapojovali do tázacích her „Kdepak je zloděj?“. Tato interakce s diváky se jim však několikrát vymstila v podobě několikaminutového dětského pronikavého vykřikování: „Vždyť Barka jenom omdlela, mami, řekni jim to!“ Barka v provedení Hany Doulové byla neuvěřitelná a nutila vás se usmívat už jen při vstupu a pohybu po jevišti. Herečka Barku zahrála bravurně do nejmenšího detailu (od výrazu tváře až po sebemenší pohyb či reakci).
Učitel právě uzavíral: „…a pomodlíme se ještě za Barku…,“
Barka napjala uši. Přitáhla se výš, stála na škopíku na špičkách jako baletka.
„…aby nebyla tak lakomá,“ povídá nejstarší Žofka a po ní Pepa:
„…aby nebyla tak závistivá!“
„…a tak špinavá…“ vpadl Tomáš.
„…a tak neučesaná…“ mladší Xaver, a ještě mladší Felix:
„…ne tak ošklivácká…“
Bobeš: „…aby nemořila prasátka hladem…“
Růženka: „…a kočičky a…“
Libuše: „…a pejsky…“
„…a aby nežrala žížaly,“ uzavřel Tonda s mastnou bradou.
Barka o Tondovi: „Ta jeho drzá huba se mu leskla jako zamrzlej rybník!“
Městská pokračují ve své tradici oslav svátků. Po vánočních trzích provázejících představení České Vánoce, Městská ve dnech 15. a 16. dubna uspořádala spolu s Lakomou Barkou i velikonoční workshop. Kromě nezbytného zdobení vajíček a všeho možného s velikonoční tematikou, jste si mohli zhotovit i dekorace v podobě papírových květin a ozdob s jarními motivy. Program byl zaměřený přednostně na děti, a tak jste mohli sledovat zápolení svých drahých ratolestí s papírem a nůžkami v klidu zpovzdálí a přikusovat k tomu velikonoční mazanec.
To bude, panečku, ale bašta!
Zatímco o Vánocích byly trhy nápadité, veselé a hravé, nyní se celý doprovodný program scvrkl na jeden stáneček se suvenýry a jeden pracovní stůl workshopu.
„Přespříliš zdvořilosti může vést k boulím. Stejně jako její nedostatek.“
Udivila mě však všudypřítomná hektická atmosféra. Pauza po odehrání první poloviny hry byla tak krátká, že většina diváků sedících na sedadlech vzdálenějších od dveří, se ve frontě u divadelního baru na řadu ani nedostala a druhou půlku diváci odešli zhlédnout neobčerstveni. K pohodové sváteční atmosféře ani nepřispělo nahánění diváků uvaděčkami za pokřiku: „Utíkejte, v sále už se zhasíná, pak si nesednete!“ (podotýkám, že bylo teprve po prvním zvonění).
Velikonoční doprovodný program mi tentokrát moc neučaroval. Představení však bylo skvělé a i přesto, že většina zná příběh o držgrešli Barce už nazpaměť, vřele doporučuji zhlédnout verzi v Divadle ABC. Jak se po představení vyjádřila jedna divačka, paní Eva D.: „To je tak hezké, když si dospělí umí hrát.“
Lakomá Barka
Divadlo ABC (Městská divadla pražská)
Autor: Jan Werich
Režie: Petr Svojtka
Hrají: Hana Doulová, Miroslav Večerka, Jan Szymik, Lukáš Homola, Lenka Zbranková, Lukáš Jurek, Radim Kalvoda
Hodnocení: 4,5 *****
