3 fotky 
Je to sci-fi! Je to fantasy! Je to pták! Je to letadlo! Je to Superm… (eh, pardon) Ne, je to Vosák! Nemá rád mléko, zvířata, lásku, lidi a celý tento svět. Nikde jinde nenaleznete tolik zprzněných literárních žánrů a slavných knih jako právě v této knize.
Mnoho renovovaných autorů se právě teď musí otáčet v hrobě, i když velká část z nich patrně ještě žije. Jejich slavná díla totiž napadl tvor tak zlý, že jeho samotným vstupem do děje se začínají měnit mantinely. Vosák může všechno, Vosák je všude a Vosák vám prostě umí zkazit den. Autor textu se rozhodl dát průchod svým světobořícím choutkám a procento zvracejících postav dosahuje závratných procent. Alkohol teče proudem, vnadné ženy a zelenina se mohou obávat, protože budou a) znásilněny, b) osahány, c) pozvraceny, d) vše najednou.
Hlavním hrdinou není nikdo jiný, než v dnešní době tolik oblíbený anti-hrdina, jehož sympatie k okolnímu světu jsou krajně nepřátelské. A to ještě stěží. S takovýmto individuem se prosím budete potkávat celých tři sta stran. Problém ovšem je, že to budou strany, během kterých budete zelenat, fialovět a rudnout, přičemž změny vašeho zabarvení nijak nebudou souviset s politickou, ani jinou orientací. Úroveň této knihy totiž kolísá jako letadlová loď na hodně rozbouřeném moři.
Tak a teď vážně. Den Vosáka je v podstatě sbírka povídek, mikropovídek a jedné delší novely od jistého a totálně neznámého amerického autora, který se dokonale vyzná v českých reáliích a zároveň částečně tíhne pro ryze česká jména postav, za což je mu třeba vzdát hold. Tudíž tedy okamžitě vzniká podezření, že slovutný pan překladatel toho má v knize na svědomí podstatně více než jen pouhou transformaci textu do naší mateřštiny. A pokud se, milý Watsone, podíváte, komu patří autorská práva, tak je jasné, kdo je kdo. Ale do konce této recenze však budeme dělat, že jsme pseudonym neprokoukli.
Texty by se daly rozdělit do dvou kategorií v podobě Vosákových příhod a Technotrilleru. Ob-části spolu bohužel nesouvisejí. Pokud začneme Technotrillerem, jedná se o novelu zabírající dvě třetiny knihy a krom jmen hrdinů (navíc pozměněných) nemá se zbytkem knihy společného nic. Právě tato část by mohla sloužit jako lekce z dějepisu s názvem: Na čem se létalo během války v Koreji. Pokud čtenář nemá vztah k letadlům, tato část mu bude prakticky ukradená. Krom technických parametrů a změti označení různých typů letadel se toho dá v novele nalézt už jen pomálu. Děj je minimální s neustálými odbočkami a takovou spoustou postav, že ač máte paměť dobrou, prostě vám začnou splývat dohromady a na závěr už ani nevíte, na čem to ten pilot letí a na čí straně vůbec je.
Aby toho nebylo málo, prakticky každý pilot i letka mají ještě do detailu rozvedenou svoji profesní historii, a to v takové míře, že po důkladném osekání všech vedlejších odboček, by zůstalo tak patnáct stran hlavního děje. Navíc po prvních několika ochutnávkách, kdy čtenář pozná Vosáka ve své pravé podobě a je konfrontován se stylem, o kterém začne předpokládat, že bude následovat po celou dobu četby, je najednou válka v Koreji jen divným ostrovem, který prostě k okolním textům nesedí, takže čtenář čeká, kdy už začne být Wosack tím Vosákem, za kterého se maskuje, a ono nic. Už samotné marné čekání na předchozí parodie a humor (pokud se vám líbil – což neznamená to, že jste během četby nezvraceli, to je něco jiného) dokáže solidně rozladit. Vypadá to tedy tak, že autor chtěl vydat sbírku, potřeboval zaplácnout místo a tak tam splácal vše, co mu přišlo pod ruku.
Na druhou stranu, pokud jste fanouškem military, letectví, historie či máte prostě rádi složité popisy a velké množství postav, tato část se vám bude líbit. Svým způsobem se číst dá, ale jedná se o spíše průměrnější čtivo bez nějakého výraznějšího efektu.
To však nelze říci o zbylých textech, které se v knize vyskytují. Ty efekt mají a něco ve čtenáři zanechají. Schválně není řečeno co. Ono to jde jen velice špatně vyjádřit a během čtení vám bude létat myšlenkami pouze jedna otázka: „Co to proboha je?“ Kniha je vlastně laděná jako odborné pojednání o Vosákovi, který nenávidí okolní svět a je skrz na skrz zlý a protivný. Autor se naboural jak do fantasy, tak do hororu a ušetřená nezůstala ani sci-fi s kyberpunkem.
Jednotlivé povídky dosahují různých délek s různě kvalitními pointami. Bohužel, humor v nich používaný je křečovitý, občas velice laciný a pointy jednoduché a podivné. Čtenář musí mít pro jejich pochopení silný žaludek a zvláštní styl humoru naladěný na podobnou notu jako autor, protože jemné nátury se zasmějí tak jednou, dvakrát a zbytek knihy protrpí s rukama v dlaních a otázkou: „Co to proboha čtu?“ Humor tedy není univerzální, avšak pro vybranou skupinku antisociálních sarkastických a podobných individuí bude toto dílo super zážitkem. Pro ostatní průměr.
Ve výsledku máme dílo, jehož anotace slibuje mnoho. Ovšem Technotriller a Vosákovy příběhy spolu vytváří jen velice rozpačitý obsah, ke kterému si musí najít každý čtenář cestu sám. Povídky vykazují vlastní styl a originalitu, která však balancuje na hranici klišé a trapnosti, čímž nám tedy vzniká dílo, jehož čtenáři se skutečně rozdělí na dva tábory. Jedni budou říkat, že Vosák je klasika, luxus a prostě humor, u kterého se potěší a pobaví. A ti druzí budou namítat, že to je blbost, hovadina. V této kombinaci se tedy těžko vyjadřuje nějaký soud, ale kniha jako celek působí spíš jen jako lehce nadprůměrné dílo.
Pokud máte pocit, že byste se dokázali s Vosákem či s některým z jeho kumpánů ztotožnit, máte legraci z toho, když pozvracíte cizího člověka, či jste antisociální sarkastické individuum, nebo máte tenhle typ humoru prostě rádi, přijdete k hodnocení 20%. Ostatním je doporučeno číst jen na vlastní nebezpečí.
Název: Den Vosáka
Autor (možná): Michael Starling
Překlad (a asi o hodně víc): Michal Špaček
Obálka: Dan Černý
Počet stran: 293
Vydala: Epocha, Praha 2009
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: *** (60%)
