3 fotky 
Pět slavných žen z pěti různých druhů umění po vás bude chtít Pokoj v pražském Divadle Palace. Vanda Hybnerová jako autorka, výtvarnice a režisérka řízla hru o věčném tématu smrti záměrnou teatrálností za asistence scenáristky Kateřiny Krobové. Mimo jiné v ní i hraje. Která z žen zvítězí v boji o nebeský Pokoj?
Soutěž o Pokoj! Foto: archiv divadla Palace
O tom rozhodne publikum. V hlavě vám kmitají spekulace, zda tato vetkaná interaktivita s diváky tvoří jen součást divadelního textu a zvítězí pokaždé stejná žena. O přestávce se vaše pochybnosti snad rozplynou při vhození hlasovacího lístku. Adeptky spolu soutěží o právo na posmrtný Pokoj. V průběhu představení se vás bude snažit každá přesvědčit, abyste právě jí dali hlas. Isadora Duncan, Edith Piaf, Virginia Woolf, Marilyn Monroe, nebo Toyen?
Absurdní drama
Mezi nejvýznamnější složky této černé komedie jednoznačně patří herecké výkony některých představitelek hlavních rolí, i té vedlejší. V té hned v úvodu pobaví výstup paní Zero jako vypravěčky v podání Vandy Hybnerové. Ta za svůj herecký um během života získala řadu cen. Tentokrát však zvolila roli režisérky a v hereckém podání svým kolegyním spíše jen přihrává, aby vynikly. Obstojí tato přísná krotitelka manéže?
Devadesátiminutová show, která měla premiéru 19. 3. 2011 v Divadle Bolka Polívky, slibuje více, než splní. Za zvuků podmanivé hudby zní soustředěně hlas moderátorky Zero: „Loučím se s vámi, buďte v pokoji.“ Těmito slovy uvozuje celou hru na scéně ohraničené vajíčky a jejich skořápkami, kde se konkurz na vysněný Pokoj odehraje. Černé oblečení ostře kontrastuje se zářivě bílým obličejem. Na hudebním podkresu se podílel herec (manžel Hybnerové) Saša Rašilov.
Marilyn: „Já jsem přišla pozdě? … jo, já jsem přišla brzo…“
Jana Stryková, Vanda Hybnerová, Marika Procházková, Radana Matějčková, Taťjana Medvecká a Hana Seidlová
Opět se divákům nabízí nesmrtelné téma, které si mnozí autoři tolik oblíbili. Smrt v jakési přestupní stanici, ať už se jedná o výtah, který vozí postavy kamsi do nebe, nebo zpět do nemocnice ze stavu bezvědomí jako například ve hře Hotel mezi dvěma světy v Divadle Na Fidlovačce nebo při čekání na zavolanou v představení Spací vady v Divadle Na zábradlí.
Hra plyne v posmrtném bezčasí. Tajuplná Madam celá v černém navíc silně evokuje postavu Doktora S rovněž z Hotelu mezi dvěma světy. Podobnost vyvolává působivě černobílá kombinace kostýmu a procházení po pódiu. U smrti se nelze vyhnout intertextualitě. Zde však již nelze zachránit život, pouze duši.
Ženy ženám
Bránici vám rozechvěje spletitě podbízivý humor s některými osvědčenými triky v kombinaci s efektivním prvkem v podobě velkého zrcadla. Feministické aspekty dramatu poskytují nový interpretační klíč k zprofanovanému tématu. Kreativita zasáhla především kostýmy, které vhodně ladí se scénografickým záměrem. A jednotlivé eliptičtější výstupy protagonistek tak vyniknou, aby podnítily vaši představivost, aniž by dramaticky narušovaly výslednou kontinuitu celé show.
Výtvarná koncepce Vandy Hybnerové a choreografie Lucie Kašiarové využívá maximálně sílu prostoru a ladně si pohrává s okem diváka vkusnou divadelní estetikou. Poté, co se jednotlivé uchazečky o věčný klid představí na zúženém pódiu divákům, rozevře se za nimi mnohem opulentnější scéna. Ta ukrývá uprostřed piedestal s rakví, jež se zrcadlí. Strohost rekvizit značně pomáhá na rozlehlém jevišti hereckým dovednostem jednotlivých představitelek ukázat, co umí.
Každá z nich je spojena s konkrétním symbolem, který k ní neodmyslitelně patří, ať už se jedná o vodu u Virginie nebo například šálu u Isadory. Zatímco jedna předvádí svou žádost o Pokoj a své důvody, po obou stranách pódia sedí, po dvou, zbývající divy a přihlíží. Občas i zareagují a snaží se odlehčit citově vypjaté momenty vtipnou replikou. Třeba když M. Monroe nabízí kokain Edith Piaf.
Chvílemi nerovnoměrnost hereckých výkonů působí jako nahozená malta. Taky někde potřebuje ještě zažehlit výčnělky a mezery. Pomocí kýblů s vodou přemění hořící rakev takřka v řeku Radana Matějčková coby Virginie Woolf. Unikátní spisovatelka v dějinách literatury. V momentě, kdy se celá v šatech ponoří do vany, skutečně zaslouží obdiv. Její mimické svaly navozují dojem z ženy – spisovatelky – tragédky. Ano, prakticky nemluví, jen pořád zapisuje. Snad až příliš. Zasloužila by si více prostoru pro vyjádření.
Záhrobní poetika si žádá Pokoj v bojovném duchu reality show
Umělecká dokonalost nezávislosti a přerod v obchodní artikl
Herecká diva, která ještě nebyla volána na pódium a zmateně se pletla ostatním umělkyním do cesty, se jmenuje Marilyn Monroe. Za její hlavní představitelku však tentokrát zaskočila výtečná Ivana Uhlířová, známá především z Divadla Komedie. Její komicky trefné převtělení v Marylin Monroe připomíná mnohdy rané výstupy Ivy Janžurové. Což znamená, že hraje skvěle.
Pozadu nezůstává fenomenální tanečnice Isadora Duncan, kterou až s překvapivým stylem bujaře a obdivuhodně předstírá Taťjana Medvecká. Lze se jen podivovat nad její aktivní kondicí a vitalitou. Přesvědčí vás? Nebo ji předčí svou ledabylou a ignorantskou pózou či nezájmen tolik obdivovaná Toyen? Dnes však již takřka zapomenuta.
Alternativní Janě Strykové jako Toyen doslova propadnete. Působí na vás uhrančivě svou mystickou aurou, jako by snad ani nebyla přítomna. Čím více o ní nevíte, tím víc máte chuť dát jí Pokoj!
Umí však překvapit: „Kdo si myslíte, že jste?!“ oboří se na ní Madam Zero, když zažádá suverénně o Pokoj rovnou. Toyen přidrzle: „A co je vám do toho?“
Tělo můžete zabít, ale duši musíte osvobodit
Marylin Monroe sice také zkoušela zpívat, ovšem kdo se nezapomenutelně vryl do paměti celého lidstva jako nejlepší šansoniérka všech dob? Edith Piaf. V podání Hany Seidlové. Ani tato žena se nevyhnula dramatickému osudu, přes svůj nesporný a geniální talent, provázený i mnoha skandály.
Nevyhnul se však ani nepraktické ženě s kameny po kapsách, jako jiné, které vítr zvedal sukni sám od sebe, té, jež se pojmenovala bezpohlavně, stejně tak i tanečnici, jež zavedla zcela nový styl a doplatila na svou zálibu v dlouhých šálách. Všechny vynikaly v jiné době i přesto, v jak těžkých sociálně-ekonomických podmínkách existence žily. Zaslouží si úctu.
Nicméně, hra obrací tragický osud žen ve velkou nadsázku. Příliš logiky ani smyslu nehledejte, prostě se bavte vizualitou a hravým ztvárněním podivného dámského spolku. Pokud totiž začnete přemýšlet nad detaily, ať už nad symboly nebo nad zápasem o trofej zapomnění, začnete se motat v kruhu. Dramaturgicky namíchaná směs působí poněkud rozpačitě. Možná jde o záměr.
Genderová problematika
Většina lidí těchto pět žen zná. Patří jim obdiv za nesmírnou píli a tvůrčí aktivitu, kterou projevily na cestě za dokonalým mistrovstvím svého oboru. Proč tentokrát Toyen? Nabízí se teze, pro její bezpohlavnost. Respektive oboupohlavnost. Dnešní pestrý svět skýtá nepřeberné množství variací a nerozhodnost vybere nejuniverzálnější možnost? A nebo taky ne. Groteskně vystupňované zveličování vybraných rysů života ostatních umělkyň tak paradoxně dává vyniknout takřka neprojevující se Toyen. Vždy ale záleží na vkusu daného publika.
Pokoj
Divadlo Palace
Režie: Vanda Hybnerová
Hrají: Taťjana Medvecká, Hana Seidlová, Radka Matějčková, Ivana Uhlířová/Marika Procházková, Jana Stryková, Vanda Hybnerová
Hodnocení: 3***
