Dante Alighieri: Božská komedie. Projděte si Peklem, Očistcem i Rájem

Božská komedie je jedno z nejvýznamnějších básnických děl světové literatury. Italský spisovatel Dante Alighieri v něm popisuje svízelnou cestu duše k Bohu a ve svých verších překvapuje silou imaginace i myšlenkovou hloubkou.

Dante Alighieri se řadí mezi nejvýznamnější světové básníky. Zdroj: wikimedia.org

Tento rozsáhlý duchovní epos se řadí mezi největší díla právě kvůli svému filozofickému a duchovnímu přesahu. Dante nám ve svém posledním díle pokládá mnoho otázek a nechává na svém čtenáři, aby na ně mezi verši našel odpovědi. Tato alegorie křesťanského posmrtného života ovlivnila a inspirovala mnoho významných literátů, kteří v Dantovi našli nejen básníka, ale i filozofa a vědce.

Dante Alighieri byl významný italský básník a předchůdce renesance. Narodil se v roce 1265 ve Florencii, kde strávil většinu svého života. Studoval na nejstarší evropské univerzitě v Boloni. Zasloužil se o vývoj jazykovědy a italského jazyka a rovněž se zajímal o filozofii a politiku. Kvůli neshodám s tehdejším papežem byl odsouzen k vyhnanství z Florencie. Zemřel v roce 1321 v Ravenně na malárii. Mezi jeho další významná díla patří Nový život a De monarchia.

Dante své dílo původně pojmenoval pouze Komedie. Narážel tehdy na antické rozdělení dramatické tvorby na komedie a tragédie. Názvem Komedie chtěl podtrhnout šťastný konec svého eposu a fakt, že to bylo první dílo s vážnou tematikou psané v italštině namísto latiny. Jako Božskou komedii označil Dantovo dílo teprve jeho velký obdivovatel a neméně významný básník Giovanni Boccaccio. Tímto názvem chtěl vzdát hold svému oblíbenému dílu a zdůraznit jeho velkolepost.

Duchovní epos a alegorie

Božská komedie byla sepsána nejspíš v letech 1306–1321, Dante na ní tedy pracoval až do své smrti. Děj Komedie se odehrává o Velikonocích roku 1300. Kniha je rozdělena na tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Celkově má Komedie 14 233 veršů. Je psána formou tercín v pětistopém jambu, což je styl verše, který Dante pro toto dílo sám vymyslel.

Jamb je dvojslabičná básnická stopa, která se skládá z první slabiky nepřízvučné a druhé přízvučné.

Báseň obsahuje mnoho symbolických prvků, které se dnes těžko vykládají. Dante si dal záležet na číselné symbolice – každý oddíl má 33 zpěvů a Peklo jeden předzpěv, což dohromady dělá 100 zpěvů. Neustálým opakováním čísla tři zase naráží na přítomnost Božské Trojice.

Devět okruhů pekelných

Prvním oddílem Božské komedie je Peklo. V jeho prvních verších se dozvídáme, že sám autor bloudí temným lesem, kde ho napadnou tři šelmy, které reprezentují tři ze sedmi smrtelných hříchů – pardál smyslnost, vlčice nenasytnost a lev pýchu. Dante utíká před nebezpečím a narazí na Vergilia. Vergilius byl významný římský básník, který je v Božské komedii Beatricí poslán jako průvodce Peklem a Očistcem.

Po boku Vergilia tedy Dante vstupuje do Pekla branou, na které je napsáno slavné Kdo vchází mnou nechť naděje se zhostí!. Peklo je rozděleno do devíti okruhů, ve kterých jsou trestáni lidé dle svých prohřešků. V prvním okruhu jsou ti, co žili slušný život, avšak byli pohané nebo kacíři. Zde se Dante setkává s mnoha slavnými umělci, mezi nimi například řeckým básníkem Homérem.

Dante s Vergiliem prochází dalšími částmi Pekla, kde jsou svědky mučení hříšníků, často velmi bizarními způsoby. Tresty odpovídají tomu, čím se lidé ve svém životě provinili. Například jasnovidci jsou nuceni chodit s hlavou přetočenou dozadu, aby neviděli, co je před nimi. Tato část díla tedy slouží jako varování před pekelnými muky a zároveň jako důkaz Boží spravedlnosti.

Přes Očistec a Ráj k Bohu

V části Očistec Vergilius s Dantem vystoupají na vysokou horu umístěnou na osamělém ostrově. Hora je rozdělená na sedm částí podle sedmi smrtelných hříchů, kterými jsou pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. V Pekle i Očistci se tedy Dante zabývá hříchem, avšak v Očistci se dívá spíše na lidské motivy a touhy než na samotné hřešení. Očistec symbolicky představuje křesťanský život a jeho útrapy.

Božská komedie inspirovala francouzského malíře Delacroixe k namalování obrazu Dante s Vergiliem v Pekle.

Na rozdíl od Pekla a Očistce Danta Rájem provází Beatrice. Beatrice Portinari byla autorovou celoživotní láskou. V mladém věku se do ní Dante platonicky zamiloval a ani po její brzké smrti na ni nikdy nezapomněl. Beatrice představuje symbol krásy, čistoty a dokonalosti.

V Ráji se nejvíce projevuje Dantův zájem o astrologii. Ráj v Božské komedii je uspořádaný podle Aristotela a Ptolemaia, kterým se Dante obdivoval. Setkáváme se zde se sedmi sférami, které jsou reprezentovány čtyřmi kardinálními ctnostmi (moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost) a třemi teologickými ctnostmi (víra, láska, naděje).

V Ráji se Dante o poznání více zajímá o teologickou podstatu věci než v předchozích dvou částech. Setkáváme se zde s mnoha světci, například Svatým Petrem a Svatým Janem nebo Tomášem Akvinským, jehož učení ovlivnilo celé Dantovo dílo. Na konci Ráje Dante zahlédne Svatou Trojici a pochopí záhadu lidského života i boží existence.

Beatrice a víra

Dantova Božská komedie je alegorickou vizí posmrtného života v kombinaci s tehdejšími dobovými ideály, ve kterých autor hledá lidskou a božskou dokonalost. Inspirací k napsání tohoto díla byla víra v Boha a přetrvávající láska k zesnulé Beatrici. Představuje nám soudobé chápání a náhled na svět, kterému se snaží porozumět.

Nejedná se však pouze o očistu zbloudilé duše nebo poetické rozjímání. Dante nám pokládá důležité filozofické i vědecké otázky a reaguje a soudobou politickou situaci. V celém Dantově díle jde cítit jeho obdiv k antickým civilizacím a jejich myšlenkám, stejně jako jeho víra v Boha. Dantova poetická imaginace, schopnost vykreslit živelné postavy a vystihnou všechny své pocity a myšlenky dělají z Božské komedie jedno z nejvýznamnějších básnických děl.

Zpěv třetí

Mnou vchází se do města věčné strasti,

mnou vchází se v bol, který nemá rána,

mnou vchází se do zatracenců vlasti.

Hlas spravedlnosti pohnul světu Pána;

moc boží sklenula mé brány stinné

a s první láskou moudrost svrchovaná.

Před vznikem mým nebyly věci jiné,

jen věčné vyjma, já též věčně stojím;

nech naděje, čí noha sem se šine!

Ta slova barvou tmavou očím mojim

se objevila nad portálem vryta;

dím: „Mistře, slov těch smyslu já se bojím.“

On, jemuž hrůza pekla není skryta,

dí: „Každou pochybnost zde nechat sluší,

zhyň každá podlost, jež tvým srdcem zmítá.

Jsme tam, kde děl jsem, snad tvá mysl tuší,

kde zatracených uzříš smutné davy,

jimž zmizelo poznání dobro v duši.“

(…)