Rok s rokem se opět sešel a současný nejčtenější český spisovatel Michal Viewegh vydává svůj druhý deník, a to pod názvem Další báječný rok. Kniha vychází v nakladatelství Druhé město.
Michal Viewegh, Zdroj: viewegh.cz
Máme opět možnost nahlédnout do soukromého života jednoho z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů – Michala Viewegha. Po šesti letech mu knižně vychází druhý deník. Jak sám autor konstatuje na přebalu knihy, titul si jistě koupí a přečtou nejen ti čtenáři, kteří k autorovi chovají sympatie, ale i ti, kteří ho bytostně nesnáší. Uvidíme tedy, na jakou příčku prodávanosti a úspěšnosti kniha vystoupá tentokrát.
Z deníčku Michala Viewegha
Do Vieweghova života vstupujeme přesně 1. ledna 2010. V úvodu autor krátce vzpomíná na svého otce, který zemřel v době, kdy Viewegh píše svůj první deník. Dále pak autor poukazuje na fakt, že ztrácí mládí a zmiňuje se o tom, že se chystá psát humoristický román s názvem Biomanželka (ten vychází před tímto deníkem). Dozvídáme se také, že do spisovatelovy rodiny přibyla fenka bílého retrívra pojmenovaná Fate (Osud). Z autorova deníku můžeme rovněž vypozorovat jeho vztah ke sportu. Viewegh se zmiňuje o tom, jak běžel závod v rámci Jizerské padesátky a že mu žena objednala na jeho přání knihy Běhání a Maraton (který jednou hodlá zdolat).
Osobní život, politika, kritici
Ve Vieweghově deníku narazíme na taková témata, jež mu jsou blízká anebo jsou s jeho životem chtíc nechtíc nějak propojena. Ať už zmínka o politice, kriticích, jeho rodině i přátelích, o jeho životě coby cestovatele, o jeho roli spisovatele i otce nám opět může přiblížit, jakou osobností Viewegh skutečně je. A že je ke čtenáři otevřený, to víme už z prvního deníku, kde se nestydí mluvit ani o své masturbaci. Ovšem patří toto vůbec do literatury? Nechtějme po Vieweghovi, aby psal kupříkladu jako velikán Karel Čapek. Každý má svůj styl, jen ty vulgarismy by si pro příště mohl odpustit.
Viewegh je vzorným otcem, Zdroj: archiv UNICEF, Autor: Tomáš Martínek
Spisovatel se svěřuje, že loňský rok s manželkou nebyl příliš dobrý: „Nedělo se naštěstí nic dramatického, jen stokrát nic umořilo osla (ten osel jsem samozřejmě já).“ Sem tam si postěžuje, že by se o něj Veronika mohla více zajímat a projevit trochu citu, což ostatně detailně rozebírá v autobiografickém románu Biomanželka. V závěru deníku přehodnocuje své stanovisko, co se třetího dítěte týká. Po delším přemítání píše ženě: „Řídím se intuicí a nezkoumám ji… Popíjím víno a najednou si říkám, že bychom si mohli o tom třetím dítěti aspoň promluvit.“
Ach, ti literární kritici! Jedno z Vieweghových věčně se opakujících témat! Čtenáře se pokouší ušetřit dusné atmosféry nenávistných polemik a snaží se všechny záporné podzimní recenze na Biomanželku a filmovou podobu Románu pro muže citovat bez komentáře. A psát pouze o takových kriticích, jež ho výslovně chválí, anebo ho alespoň přímo nehaní. A snad ještě o Peňásovi, se kterým ho prý spojují důležitější věci než literatura.
Viewegh stárne!
Na pláži už dokonce dokáže přečíst všechny noviny i s přílohami, bez toho aniž by se ohlédl. Dalších důkazů nás prý ušetří. Tam, kde dříve bývala jeho až bolestná touha, je dnes odstup, dokonce lhostejnost. Už ani tanec v rytmu písně Sex Bomb nedokáže rozkroužit jeho boky. Avšak mezi pěti podstatnými jmény, kterými se má charakterizovat v dotazníku časopisu Moje psychologie, uvádí vedle lenosti, sobectví, štědrosti a tvořivosti také chlípnost. Takže, kdo ví, jak to s tou jeho touhou vlastně je. V neposlední řadě ale trpí nespavostí, řitními prasklinami, a občas ho zastihne pálení žáhy či nečekané nutkání na močení. A dokonce už mu rostou chlupy v uších! Asi před deseti lety se ho na to zeptal Arnošt Goldflam. Tehdy ale odpověděl, že prozatím ne, na což mu Arnošt odvětil, že v tom případě je ještě mladý.
Výročí, čestné občanství a jinak celkem banální rok 2010
Rok 2010 je pro Viewegha rokem tří kulatých výročí; před třiceti lety odmaturoval, před dvaceti vydal první knihu a před deseti se seznámil s manželkou. Večer dostává v kostelíku sv. Martina Čestné občanství města Sázavy, laudatio pronáší Pavel Kohout. Na konci deníku se pak pouští do předběžné bilance loňského roku. K jakým došel závěrům? To se dozvíte ve Vieweghově Dalším báječném roce!
Byl další deník vůbec třeba?
Letošní deník zůstal bez věnování (deník 2005 je věnován Otci in memoriam) a ve srovnání s předchozím dílem má poněkud méně stránek. Že by měl Viewegh méně milenek a neměl už o čem psát? Jakákoli intimní zpověď spisovatele je nepochybně kuriozitou, zvláště když se autor nebojí otevřenosti a má ambice tak trochu šokovat. Avšak nestačil by v případě Viewegha deník pouze jeden? Už z toho prvního jsme si o autorovi mohli udělat obrázek, jaký je to člověk či jak žije.
Skutečně si čtenáři přečtou raději další takovýto literární počin, než nějaký zajímavý román či dobrodružnou knihu? Není to přece jen už to samé pořád dokola, tisíckrát omílané? Může taková kniha vůbec patřit mezi kvalitní literaturu? Zajímá dnešní čtenáře to, zdali si dal Viewegh bílé nebo červené (víno) a kolik ho vyžral? Anebo kam si jezdí na dovolenou?
A proč stále dokola probírá témata politiky a kritiky? Zajímá to ještě někoho, když řeší pořád to samé? Nebo jeho věčné narážky na prezidenta Václava Klause. Když ho nemá rád, nemusí o něm psát. To už mu došla fantazie? S takovou by dnes mohlo vydávat deník plno dalších spisovatelů. Ti by ale zajisté nedosáhli ani z poloviny takové úspěšnosti. Proč? Protože přece nejsou tak populárními celebritami jakoViewegh!
Od spílání k formě
Co se týče formální stránky díla, je psáno tradiční deníkovou formou a přehledně se rozprostírá na dvou stech sedmdesáti šesti stránkách. Dny v týdnu spolu s přesnými daty jsou psány tučným písmem a jsou děleny čarou, pod kterou se vždy Viewegh začíná zpovídat. Kniha je rovněž sem tam prokládána ukázkami recenzí, které byly o jeho knihách napsány. Do závorek za ně autor uvádí někdy vtipné poznámky, jindy jen zpřesňující informace. Díky jednoduché větné stavbě, jež činí knihu srozumitelnou i pro nečtenáře, se čtenáři doberou konce lusknutím prstu, pokud je tedy kniha v průběhu neomrzí.
Číst, nebo nečíst?
Domnívám se, že Vieweghův deník se bude dobře prodávat, vždyť je to deník našeho nejprodávanějšího spisovatele. Avšak zaručit, že všichni knihu dočtou do konce, si netroufám. Tvůrcovy zápisky jsou mnohdy jen zachycením obyčejných prožitků všedních dnů, ale autor má vzácný dar, že umí jakoukoli banalitu napsat čtivě a humornou formou, a to je v našich čtenářských luzích a hájích velice oblíbené. Míru banálnosti v poměru k čtivosti a humoru nechť posoudí každý čtenář individuálně.
Název: Další báječný rok
Autor: Michal Viewegh
Počet stran: 276
Rok vydání: Brno 2011
Vydalo: nakladatelství Druhé město
Doporučená cena: 319 korunHodnocení: *** (70 %)
