3 fotky 
Colours of Ostrava, den druhý. Teplo, dudy, víno, zpěv. Po geniálních Sigur Rós přišel na první pohled nenápadný chlapík jménem Asaf Avidan a všechny rozložil na molekuly, které dal dohromady až perkusní mág Woodkid. Jaké bylo páteční dostaveníčko v barevné Ostravě?
Jako vůbec první kapela řádně horký den odšpuntovala pražská punková grupa Pipes and Pints. Potetovaný frontman vlétl za zvuků dud před stovky fanoušků a rozjel vskutku divokou hodinovou jízdu, kterou mimo pořvávání do mikrofonu ozvláštňoval rozmačkáním plechovky Red Bullu o hlavu, běháním několik centimetrů od fanoušků a zkoordinováním gigantického kotle, ve kterém šlo o život. Jen to všechno až metalově hučící inferno začalo po chvilce nudit. Čas na změnu.
Hlavní stage totiž měl za pár minut ovládnout jediný hudebník – Australan říkající si Dub FX. Ten si svým hlasem dokáže obstarat celou kapelu – stačí mu k tomu rozsah z říše snů a vrstvení desítek naživo nahraných samplů. Hodně se rapovalo. Někdy sólo, jindy ve dvou. Pak zafoukal vítr a na malou chvilku vykouzlil scénu jak z toho nejpoetičtějšího filmu. Listy stromů a mračna prachu poletovaly přes pódium a z rozjeté show udělaly zenovou minutku.
„A teď končím s rapováním, dáme si trochu drum’n’bassu,“ zahřímal malý Australan do publika. A jak slíbil, tak konal. Třicet minut. Bez přestávky. S posledními tóny odešly i poslední zbytky sil a nohy tisíců přihlížejících zůstaly v mrtvolné křeči.
Dub FX na Colours of Ostrava 2013. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
V poloze ležícího střelce pak autor těchto řádek absolvoval koncert jakýchsi Rusů, jejichž angličtina až podezřele připomínala filmové řádění Borata. Prý se jmenovali Russkaja. Zpívali o psychotraktorech a dělali groovy head. Pivo sem, tohle je na mě moc, napadalo většinu přihlížejících.
V závětří naštěstí čekal další vrchol festivalu – vystoupení izraelského hudebníka Asafa Avidana. Přišel, pozdravil a spustil. Na pódiu rázem nestál sympatický třicátník, ale šedesátiletá Janis Joplin po dvou panácích a krabičce vykouřených cigaret. To není kritika, ale velká pochvala, jen aby bylo jasno. S kytarou v ruce i bez ní, Avidan zvládal létat po pódiu, zpívat vleže a ještě co pět minut vtipkovat s publikem. „Radžek. Je fakt dobrý,“ prohlásil s úsměvem na rtech a v ruce dřímajíc lahev minerálky Rajec. „Je to můj nový sponzor a bude mi platit miliony,“ dodal. A pak spustil One Day. S poklidným úvodem a od studiové verze se odklánějícím závěrem.
Na řadu přišla práce s obecenstvem. Minutové luskání prsty zaplněného prostranství před hlavní hlavním pódiem vystřídalo sborové halekání, které dokonce nabouralo i začátek následující skladby. Avidan zastavil a přidal se ke svým fanouškům. Čas však tlačil. Bohužel. Poslední písnička, úsměv a závěrečné zavtipkování. „Je to docela sranda, že v tomhle drsném prostředí vystupuje chlap, co zpívá jako holka,“ pobavil Avidan. A pak odešel a s ním i charisma, které by mohl prodávat po kilech.
Více o koncertu: Damien Rise začal pomalu, pak přidal víno a uvolnil se
Při následném pohledu do programu se oči zastavily až na kolonce irský folkový zpěvák Damien Rice. Dívčí osazenstvo letošního festivalu se tak natlačilo před hlavní stage s hodinovým předstihem a vyhlíželo svůj idol. Ten přišel, a následující hodinu opanoval skromně vybavené pódium, na kterém ležela jen kytara a v růžku postávalo piáno. Nudu přerušilo pozvání jedné z fanynek na plac a popíjení vína. Bylo toho samořejmě mnohem víc, klikněte si na recenzi koncertu výše.
Silueta „Rumcajse“ Woodkida. Foto: Tereza Menclová, TOPZINE.cz
Večer na hlavní stagi uzavřel černobílý videoklipový mág Woodkid, který do Ostravy přivezl své nové album Golden Age. Geniálně naaražovanou scénu doplňovaly ponuré a řádně epické projekce, které samotný Yoann Lemoine přiživoval zkamenělými ikonickými pózami. Až se z toho přívalu grandióznosti přímo v publiku pozvracel jeden anonymní Fin, který už před koncertem opakovaně hlásil, že v kelímku má pivo s vodkou.
Když už to začínalo vypadat, že se na největší pecku od sympaťáka s medovým hlasem a rumcajsovským plnovousem nedočkáme, spustily se první tóny Run Boy Run. Laserově přesné bicí odmlátily konec a zelenou pro Pražský výběr na stagi na kopci. Prý byli dobří, mnozí však po hudební náloži od Woodkida festivalové hýření raději zakončili. Druhý den na Colours opět na jedničku.
Foto: Tereza Menclová, Rastislav Bača
