Polský velikán Andrzej Sapkowski se proslavil fantasy sérií Zaklínač, oblíbenou prakticky kýmkoli. Jeho novinka Zmije však fantasy není. To by mělo být vysvětleno už na počátku.
Kterak čarovná afghánská zmije okouzlila sovětského praporčíka Autor: Jana Komárková
Problém s Andrzejem Sapkowským spočívá v tom, že od něj každý čeká perlu. Někteří tvrdí, že je dobrý jen jako povídkář, jiní obhajují jeho romány. Tedy alespoň zaklínačskou pentalogii, triptych o husitech moc slávy nesklidil, především kvůli svému konci. Ale závěr neměla dostatečný ani Paní jezera. Kam tedy s ním, s velmistrem? Nabízí se jednoduchá odpověď: každý autor se vyvíjí, někteří přesně tam, kde je čtenáři, lační po nových majstrštycích, chtějí mít, někteří úplně jinam.
Sapkowski nezklame
Dle anglické Wikipedie je Afghánistán vnitrozemská a hornatá země v jižní střední Asii. Internetoví encyklopedisté vyjmenovávají starověké vůdce včetně Alexandra Velikého, kteří si tu projeli vítězné kolečko, dále uvádí kraj pod pohořím Hindúkuš jako válečné pole mezi Britským a Ruským impériem z devatenáctého století a zmiňují fakt, že toto území zmítá od 70. let století minulého prakticky nepřetržitá válka – Sověti, Taliban, USA, korupce a drogy…
Právě do nehostinného kraje, kde místo vody prší krev, zasadil Andrzej Sapkowski děj své nové knihy. Avšak není to příběh plný hrdinství a milosrdenství, nebo nedej bože temné magie. Je to komorní příběh jednoho ruského praporčíka Pavla Levarta, kterému změnila život komunistická intervence v roce 1979 a následná válka.
Afghánistán je od útulné Evropy a ještě útulnějších Spojených států daleko, a tak přestože se stále drží nedaleko oka mezinárodního zájmu, mnoho autorů o něm nepíše. Už jen kvůli tomu, že nemůže nabídnout tolik témat na výběr. Andrzej Sapkowski do toho šel a personifikoval nešťastné území do postavy inteligentní zmije se zlatavými šupinami a hypnotickým pohledem, snad vtělení samotného muslimského ďábla, která hlavního hrdinu zajme do své moci a paradoxně mu daruje život. Válečný Afghánistán, jímž prochází skupina řadových a zároveň svérázných ruských vojáků s palnými zbraněmi v rukách, autor líčí střízlivě a stručně, bez okras nebo romantiky. Fantastický prvek představuje jen leitmotiv, který vyprávění váže dohromady, ve skutečnosti je román jen válečný.
Přestože se to na první pohled nemusí zdát, příběh táhne na svých bedrech hlavní hrdina. Není pravda nijak charismatický a autor jeho profil naskicuje jen potud, aby bylo jasno, že mimo aktuální války toho mnoho nemá. Ale zato přestavuje poručík Levart pevný bod ve svižném vyprávění, kde o životě a smrti rozhodují kulky a granáty a o všem ostatním komunisticky uvědomělí nadřízení. Zmije je v tomto ohledu kompaktní kniha s trpkým filosofickým podtextem a břitkou pointou, v níž Sapkowski typicky exceluje. Polákova novinka je však něco jiného, a tak se nedá s předchozími knihami ani náhodou srovnávat.
Sapowski zklame
A jako na just, žádný čtenář se tomu srovnání neubrání. Vždyť je to přece Sapkowski, každá jeho knížka musí být perfektní! A když už ne perfektní, alespoň taková, aby srovnání s Geraltem nebo famózní povídkou V kráteru po bombě dokázala unést. Přirozeně, Zmije to neunese. Není ani zdaleka perfektní, dokonce ani skvělá, a aby se na ní dala najít výše vyjmenovaná pozitiva, je třeba se trochu zamyslet a zapátrat mezi řádky, o což se mnoho čtenářů nebude snažit. Většině z nich totiž upadne brada nejpozději na čtvrté stránce. A proč také ne?
Od autora nebyl zrovna nejlepší tah zvolit jako převažující slovní zásobu zkratky rozličných druhů sovětských zbraní, armádní hantýrku a ruské, potažmo anglické, citáty, místy doplněné o úryvky z písní, které tou dobou hýbaly západním i východním světem. Ano, zapadá to do škatulky military román a navíc působí velice autenticky, když se hrdina prochází po rozbořené afgánské vesnici a z oken k němu doléhají melodie ze všech koutů světa, ale kniha tak ve výsledku vypadá spíše jako slátanina výrazů, které často nedávají smysl ani poté, co se člověk prohrabe několikastránkovým slovníčkem v závěru svazku.
Sapkowskému se navíc ani příliš nepovedla kompozice knihy. Pokud má dvě stě stránek, není ideální, když se celou první třetinu absolutně nic neděje. Čarovná Zmije a nepřístojné štěstí Pavla Levarta pak působí jako o to větší šok. Text je příliš dlouhý na to, aby dokázal skutečně uhodit hřebíček na hlavičku perfektně vykonstruovaným příběhem s pointou, a zároveň příliš krátký na to, aby poskytoval autorovi možnost rozvinout rozsáhlejší zápletku.
Zmije ukazuje Andrzeje Sapkowského v jiném světle, v takovém, které mnozí neunesou – to je zřejmé nejen z jejích stránek, ale i z rozporuplných reakcí jak v Česku, tak v autorově rodném Polsku. Nedá se o ní tvrdit, že se nepovedla. Nedá se říci, že nemá šanci na to stát se něčí oblíbenou knihou. Dá se ale prohlásit, že by ji neměli číst ti, kdo si chtějí o velmistrovi ponechat čistý a ničím nezkalený obrázek. A rozhodně by ji neměli číst ti, kteří si autora staví na pozlacený piedestal zaklínačské fantasy.
Název originálu: Żmija
Český název: Zmije
Autor: Andrzej Sapkowski
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Jana Komárková
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
Rozměry: 105 x 175 mm
Vydalo: Leonardo, Petřvald 2011
Doporučená cena: 220 Kč
Hodnocení: *** (60 %)