2 fotky 
Jedním z nejdůležitějších období českého písemnictví je bezpochyby národní obrození. Právě ono položilo základní kameny českého jazyka a kultury vůbec, které byly ve zbědovaném stavu. Literatura se začala znovu budovat, a tak se nestačila vyrovnat soudobým tendencím v Evropě. Pojďte si s Topzine.cz zopakovat klíčové momenty národního obrození!
Co dnes víme o národním obrození?, Zdroj: sxc.hu
Ačkoliv za hranicemi naší země existovaly tendence jako klasicismus či osvícenství, česká literatura byla v tomto směru poněkud pozadu. Není se ovšem čemu divit, když jsme se právě vymanili z nadvlády katolické církve a prorůstající germanizace. Barokní šlechta a většina měšťanů emigrovala nebo přestoupila na katolickou víru, což naší kultuře rozhodně neprospělo, protože se jednalo o jediné vzdělance té doby.
Národní obrození se poprvé projevilo v polovině 70. let 18. století. Je jím myšlen proces vzestupu novodobého českého národa, ale i rozvoj jazyka a literatury. Snahy vydobýt pro češtinu a českou literaturu pozice, které měly ještě před barokem, byly nakonec úspěšné. Zde je nutno podotknout, že baroko nebylo obdobím úpadku. Nicméně kontrast potlačení a následné obrody kultury se hodil soudobé marxistické ideologii.
Převratný rozvoj českého jazyka a kultury
Mimo svobodomyslné tvrzení, že národní obroda jednou přijít musela, vznikla především v návaznosti na josefínské a tereziánské reformy. Velkou roli sehrálo zrušení jezuitského řádu a vydání tolerančního patentu (1781), který výrazně pročistil náboženské ovzduší tehdejší společnosti. K větší spokojenosti přispělo zrušení nevolnictví (1781). Český národ se tak oprostil od feudalismu a pozornost se mohla soustřeďovat do jiných než jen hospodářských sfér.
Josefínské reformy přinesly náboženskou svobodu
Soudobí autoři nacházeli inspiraci především v osvícenství, které bylo racionální, rovnoprávné, prosazovalo myšlenkovou svobodu. Francouzští encyklopedisté inspirovali naše české vědce. Proto se vytvořila tzv. Soukromá společnost nauk (později Královská česká společnost nauk), která je považována za zrod dnešní Akademie věd. Před autory stál nelehký úkol, a to sice obnovit tehdejší českou řeč a literaturu. Bylo tak třeba vydávat slovníky, gramatiku, literárně-historické práce.
Jaké byly etapy národního obrození?
Velká dřina čekala na první obrozence, kteří stáli v čele tzv. obranné fáze spolu s jazykovědcem a historikem Josefem Dobrovským (někdy nazývána též generací Dobrovského). Ten byl ovlivněn zejména racionalismem. Fáze měla povahu jazykovou, vědeckou a obrannou, ve smyslu ochrany českého jazyka. Mezi dalšími se o vybudování historie zasloužili například František Martin Pelcl či kněz Gelasius Dobner, což byli významní čeští historici.
Národní obrození nebývá oblíbenou látkou, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Naproti tomu druhá fáze, někdy nazývána fází útočnou, měla k dispozici základy, poskytnuté předchozí generací. Mohla se proto pokusit o náročnější uměleckou tvorbu. V jejím čele stál Josef Jungmann, překladatel a jazykovědec, který je vedle Dobrovského považován za nejvýznačnější osobnost národního obrození. Životní názory těchto autorů se však rozcházely: Zatímco Jungmann byl optimistou ovlivněný preromantismem, Dobrovský byl trudomyslným pesimistou zajatý racionálními tendencemi. Možná je tomu tak proto, že Dobrovský neměl ve své generaci ještě na čem stavět.
Nejproslulejšími spisovateli třetí fáze obrození byli básníci Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský, ale i výborný historik František Palacký. Palackého není třeba dlouho představovat; víme, že je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví a pyšní se honosnou přezdívkou otec národa. Jeho díla jsou velice aktuální, protože nastiňuje otázky, jež si klademe i v dnešní době.
Důležitou úlohu sehrál vznik divadla, které mělo neskutečnou morální sílu; mluvené slovo bylo účinnější než jakékoliv literární texty. Roku 1783 otevřel hrabě Nostic Hraběcí Nosticovo Národní divadlo, které bylo později přejmenováno na Stavovské divadlo. Právě s ním jsou spojena jména jako Václav Kliment Klicpera a Jan Nepomuk Štěpánek. Hrálo se zde německy, čeština sem začala pronikat až od roku 1804. Dokonce i v divadle Bouda, které máme spojené se jménem Václava Tháma, se hrálo německy. Za první českou hru je považována fraška Kníže Honzík hraná v Kotcích roku 1771.
Čtvrtou fází národního obrození je myšleno prolínání směrů realismu a romantismu, z nichž druhý jmenovaný se u nás tolik neprojevil. Z prvních realistů jmenujme Boženu Němcovou, která se svým idealismem poněkud oddálila realistickému pojetí, nicméně dokonalým prokreslením obrazu českého venkova se přihlásila k realismu, anebo Karla Havlíčka Borovského, reportážního mluvčího českého národa, zvlášť pokud jde o otázky politické.
Co nám tedy české národní obrození přineslo?
Mimo obrodu českého jazyka a literatury nesmíme zapomenout na mimořádný rozvoj vědy v čele se Soukromou společností nauk, která znamenala racionálnější pojetí okolního světa a jeho zákonitostí. Nezapomínejme ani na vznik a rozvoj divadla, které mělo patrně vliv na širokou veřejnost více než psané slovo. Vznik divadel rovněž umožnil dostat češtinu do popředí, což se dařilo lépe než literárními texty. Měli bychom pamatovat na jméno každého obrozence, který v tomto období působil, už jenom proto, že se díky jejich pomoci z češtiny nestal mrtvý jazyk, ale krásná řeč ve středu Evropy.
Zdroj: PROKOP, Vladimír: Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. Sokolov: O.K.-Soft 2004.
