2 fotky 
Jaroslav Hašek – prozaik, publicista, humorista, satirik, autor kabaretních her, ale i bohém, geniální mystifikátor či milovník zvířat, především však autor díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Spolu s Karlem Čapkem je v zahraničí naším nejpřekládanějším a nejznámějším spisovatelem.
Jaroslav Hašek Zdroj: wikipedia.org, Foto: Gumruch
Jaroslav Hašek patřil svým životním postojem ke generaci anarchistických buřičů, žil bohémským životem a byl neustále pronásledován policií a úřady. Neuznával žádné autority, začal žít tuláckým životem a věnoval se literární činnosti.
Mládí a raná dospělost Jaroslava Haška
Hašek se narodil do rodiny středoškolského učitele. Dokončil kvartu gymnázia, avšak pro neprospěch se vyučil v drogistické oblasti. Odmaturoval na Československé obchodní akademii a krátce byl zaměstnán v bance Slavia. V letech 1904 – 07 působil jako redaktor v anarchistických časopisech. V roce 1910 se oženil s dcerou zámožného vinohradského štukatéra Jarmilou Mayerovou. V tomtéž roce byl zaměstnán v redakci Světa zvířat. Po odchodu z časopisu založil komisionářský obchod se psy. Hašek se pravděpodobně pokusil o sebevraždu a kvůli tomu pobýval tři týdny v ústavu pro choromyslné. Protože rád mystifikoval, založil neexistující politickou stranu mírného pokroku v mezích zákona, za kterou kandidoval.
Pomník Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou, Zdroj:wikipedia.org, Foto: Matěj Baťha
V literární činnosti se Haškovi dařilo, ovšem v soukromém životě tomu bylo naopak. Po narození syna Richarda od své rodiny utekl a začal žít jako bohém. V roce 1915 narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic, se kterým odešel na haličskou frontu. Zde se nechal zajmout ruskými vojsky. Vstoupil do čs. vojska, roku 1918 legie opustil a působil jako politický pracovník v Rudé armádě (1920 získal hodnost inspektora). V Krasnojarsku se oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Lvovou (zvanou Šura). Koncem roku 1920 se vrátil nejen do Prahy, ale rovněž ke svému bohémskému životu. Zbytek života prožil v Lipnici nad Sázavou, kde vznikl jeho stěžejní román a kde zemřel na zápal plic a ochrnutí srdce.
Haškovo stěžejní dílo dobrý voják Švejk
Tak nám zabili Ferdinanda, řekla posluhovačka paní Müllerová Švejkovi. Fráze, jež se do dějin zapsala díky Josefu Švejkovi – hlavní postavě Haškovy konečné verze díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Kniha je tvořena čtyřmi díly, z nichž první tři napsal Hašek sám a čtvrtý dokončil Haškův přítel Karel Vaněk. Ten však nedosahoval takových kvalit jako ostatní díly Haškovy (I. V zázemí, II. Na frontě, III. Slavný výprask, IV. Pokračování slavného výprasku).
Jde o tzv. válečný román, pro nějž je charakteristická satirická forma a groteska. Děj románu začíná v Praze po vypuknutí války (po sarajevském atentátu), kdy Švejka odveze na vozíčku kvůli bolesti kloubů jeho bytná k odvodu. Švejk je vězněn, dostává se do služeb opilce a zadluženého feldkuráta Katze, který ho prohraje v kartách s nadporučíkem Lukášem. S tím se nakonec Švejk dostává do války, když předtím prožije anabázi v jižních Čechách, kde zabloudí a je považován za špiona (ruského vojáka), když si zkouší ruskou uniformu. Hrozí mu poprava.
Socha dobrého vojáka Švejka, Zdroj: commons.wikimedia.org
Švejk plní doslova všechny rozkazy svých nadřízených, čímž je přivádí k nepříčetnosti, neboť tak ukazuje, jak jsou nesmyslné. Navíc si neodpustí komentáře k jakékoliv události a ještě uvádí absurdní příklady ze života lidí ze svého okolí. Otázkou zůstává, je Josef Švejk opravdu hlupák, který věrně slouží svým nadřízeným, nebo je chytrák, jež svoji blbost jen předstírá? V knize se můžete setkat jak s negativně vykreslenými postavami rakouských důstojníků (například poručík Dub, nadporučík Lukáš), tak i s typy postav, které jsou vykresleny humorně. Haškův Švejk se stal populární také díky ilustracím Josefa Lady. Byl přeložen do čtyřiapadesáti světových jazyků, několikrát zfilmován a hrán i na prknech, která znamenají svět.
Autor povídek, humoresek i črt
Jaroslav Hašek napsal řadu povídek, humoresek, črt, novinářských parodií i politických satir (mnoho z nich publikoval pod pseudonymy a jsou roztroušeny v řadě novin a časopisů). Vycházel z představy přirozené krásy prostých věcí a života obyčejných lidí. Knižně vyšly povídky Trampoty pana Tenkráta (1912), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921). Z kabaretních her jmenujme například soubor Větrný mlynář a jeho dcera (1976), z básní Májové výkřiky a jiné verše (1903), které Hašek napsal spolu s L. Hájkem Domažlickým.
Švejk podle ilustrace Josefa Lady, Zdroj: commons.wikimedia.org
Ve svých zábavných prózách čerpal náměty ze života měšťáků, vojáků nebo farářů. Jeho dílo zesměšňovalo uznávané autority, počínaje náboženstvím a vlastenectvím, konče anarchismem, ke kterému se hlásil. Z jeho díla vyřazuje jakási improvizační lehkost, rád spojoval různorodá témata (například parodické citace úředních zpráv a jiných dokumentů) či používal groteskní nadsázku. Jaroslav Hašek byl za života známý především jako postava pražských hospod a kaváren, kde také napsal většinu svého díla, než jako uznávaný literát.
Jaroslav Hašek a současnost
I v dnešní době se k dílu Jaroslava Haška často vracíme, ať už prostřednictvím dětí ve školách, kde jim pedagogové poutavě líčí v hodinách literatury příběh šibala Švejka, nebo pro vlastní pobavení. Jaroslavu Haškovi byl v roce 2005 na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové. V Lipnici nad Sázavou (poblíž Haškova oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal část Švejka) byl také odhalen jeho pomník (2008) od sochaře Josefa Malejovského (1982).
Po Haškovi je rovněž pojmenován vlak kategorie Eurocity, který jezdí po trase Praha – Brno – Bratislava – Budapešť a zpět. Roku 1983, kdy uplynulo sto let od narození Jaroslava Haška, byla vydána stříbrná československá stokorunová pamětní mince, jejímž autorem je Štefan Novotný. Své nadšence má spisovatel i v Rusku. V Sankt-Petěrburgu je po něm pojmenována ulice a ve městě Bugulma má Hašek vlastní muzeum.
FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Praha: Academia 1993.
