3 fotky 
Festival v Karlových Varech navštívilo skoro 12 500 akreditovaných diváků. Mezi nimi se objevilo i mnoho hvězd a filmařů. Co z 245 uvedených filmů je zaujalo nejvíce? Topzine přináší anktetu, kdy se ptal herců a filmových tvůrců, jaký je jejich vtah k festivalu a které snímky se jich nejvíce dotkly. Podívejte se.
Karlovy Vary. Foto: Pavlína Peteříková. TOPZINE.cz
Jan Hřebejk
Jezdím sem každý rok a většinou se mi také povede tu mít nějaký film. Myslím si, že nejcennější na karlovarském festivalu je to, že všem umožňuje, aby si prožili rovnocenný filmový zážitek. Bariéry mezi jednotlivými skupinami nejsou neprostupné. Setkávají se tu filmové hvězdy se studenty a filmovými nadšenci. Prostředí je příjemné i proto, že to je v létě v lázeňském městě. Myslím, že to je fantastický festival.
Viděl jsem tady několik mistrovských filmů. Křížovou cestu považuji za jedno ze špičkových děl, ale kdybych měl vyzdvihnout jeden, tak to bude Chlapectví, což je hraný film, který sleduje dospívání mladého člověka. Je to unikátní film, protože je tématem obyčejný život o dospívání kluka, ale je to podané tak mistrovskou formou, že zůstává rozum stát.
Ohromilo mě to hlavně, co se týče vedení herců a napsání dialogů. Je to natočené metodou časosběrného filmu, kdy si režisér obsadil šestiletého chlapce a za dvanáct let ho dovedl až do prvního ročníku na vysokou školu. Pro mě jako pro filmaře je to jedinečné dílo.
Viděl jsem tu ale i jiné fantastické věci – například dokument o Martě Kubišové (Magický hlas rebelky – pozn. red.) , Nicku Cavovi (Nick Cave: 20 000 dní na Zemi – pozn. red.), film 71 nebo O koních a lidech, klasiku Mzdu strachu. Řekl bych, že jsem tady letos viděl většinu filmů, které mě nějakým způsobem nadchly.
Jiří Langmajer
Bohužel nemám čas na to jezdit do Karlových Varů každý rok. Poprvé jsem tu byl asi před deseti lety, a pak mi to často nevycházelo, protože se mi to krylo s prací. Teď jsem tady po hrozně dlouhé době a je mi tu moc fajn.
Už jsem stihl vidět několik filmů za chvilku jdu na film 71, včera jsem byl na Rozkoši podívat se na Janu Plodkovou, se kterou teď budu točit, tak abych ji viděl a mohl ji pochválit.
Musím říct, že největší pecka byla, když jsme včera večer byli na La Putyce. Rozplakal jsem se, když jsem viděl, jak herci dokázali popsat city pouhým pohybem. Nejvíce mě to fascinovalo a doopravdy to doporučuji.
Jiří Mádl
K festivalu mám vřelý vztah, ale bohužel sem jezdím strašně málo. Většinou v tu dobu právě něco mám, a tak jsem tady teď tak počtvrté v životě. Zatím jsem ještě nic neviděl. Zdejší filmy se mi zas tak moc nelíbí, protože jsou trošku mimo můj vkus.
Já mám raději filmy, které samozřejmě mají uměleckou kvalitu ale zároveň taky větší divácký potenciál, což tady úplně nebývá. Pro mě je festival významný spíš tou atmosférou. Karlovy Vary jsou oslava filmu. To mě na tom baví.
Martijn Maria Smits
V Karlových Varech se mi moc libí, doufám, že tu nejsem naposledy. Zatím jsem tady nepotkal tolik filmových tvůrců, ale za to mnoho umělců. Mám dojem, že je to festival pro umělce. Všichni do tohoto malého městečka přijedou na pár dní z Prahy. Také se mi líbí kontrast, když vidím, jak se ráno mísí opilí návštěvníci festivalu se staršími nebo nemocnými lidmi, kteří sem přijeli do lázní. Na filmových festivalech většinou nechodím na promítání. Vidím spoustu filmů doma a tady raději využívám čas na to, abych poznal nové lidi. I když tentokrát jsem viděl The history of fear (Příběhy strachu – pozn. red.), který byl docela v pohodě.
