Co je to... Bicí? - 1. díl

Bicí neboli bubny. Podle odborné terminologie bicí souprava. Je to opravdu tak jednoduché na to hrát, jak se zdá? Kdy vznikl první buben a k čemu se používal?

Původní hráči na bicí, Zdroj: wikipedia.com

První bicí nástroje nebo spíše bubny vznikají hodně dlouho před naším letopočtem. Je to původně jeden z nejstaršich hudebních nástrojů. Dalo by se odhadovat, že vznikl kolem roku 3000 př.n.l., a to v oblasti Blízkého východu a Afriky.

Dříve se bubny používaly k obětním rituálům, vyvolávání extázních stavů, ale i také k udržení rytmu jak na lodích, tak ve vojesnkých řadách. Určitě si vzpomenete například na scénu z filmu Smrt krásných srnců, kde byl bubeník pošťák používající buben k přilákání pozornosti, v tomto případě převážně špatných zpráv.

Bubeník, Zdroj: myspace.com

Teď buben používají převážně kmeny v Africe a Indonésii pro své exotické rituály. Samozřejmě se nesmí zapomenout na rockové, jazzové a prakticky všechny hudební odvětví. Legendami opředený je například buben Francise Drakea. Říká se, že je to buben slavného korzára, který chrání celou Anglii před útokem nepřátel. Slyšeli ho údajně i vojáci během 2. světové války, když ustupovali z Dunquerke.

Buben jako takový se od toho, který používali naši bubeničtí praprapředkové, prakticky neliší. Stále se používá dřevo na tělo a vytvoření membrány. Někdy se daly najít i hliněné. I když se v této době setkáme stále častěji s umělými materiály.

A co je to vlastně bubenická souprava? Neboli, jak bylo řečeno, bicí?

Jako základ bubenické soupravy je brán basový buben zvaný také kopák, virbl, floor tom neboli kotel, tom tomy neboli přechody, hajtka neboli hit – hat a činel.

Samozřejmě tuhle ořezanou soupravu používá málo bubeníků. Kopáky mají dva, přechody na dvě řady kolem sebe a přes činely na ně není vidět – to je povětšinou obraz rockového bubeníka. Než na techniku víc sází na efekt a rychlost.

Souprava fajnšmekrů, Zdroj: myspace.com

Ale máme i takové, kterým stačí jen basový buben, hit – hat, virbl, kotel a jeden činel. Takový bubeník nejspíš hraje v nějaké jazzové kapele. Zaměřuje se především na technické záludnosti, fintičky a nehledí na to, jak u toho vypadá a jak moc mu vlají vlasy. Říka se, že jazz je na zahrání pro svou hráčskou techniku nejnáročnější.