3 fotky 
Snad všichni chodí do kina. Ale jen málo lidí si uvědomuje, že v kině kromě vizuálního uměleckého díla dostávají ještě jednu porci – dílo hudební, za kterým se často ukrývá podobné množství práce jako za samotným snímkem. Už dlouho je soundtrack uznávaným a respektovaným hudebním žánrem.
Soundtrack, Zdroj: hindimoviesong.net
Skladby, které v kině slyšíme, jsou specifické pro každý filmový žánr a těmito zákonitostmi se většinou také skladatelé řídí. Existují samozřejmě i výjimky, kde hudba buď zcela absentuje, nebo je složena ze zpívaných písní hvězd hudebního nebe. I to je u některých filmů možné, i když nepříliš obvyklé.
Často pak vychází na CD soundtracky, které nejsou ani tak výběrem skladem z filmu, jako doprovodných skladeb, které ve filmu vůbec nezazní. Přesto je koupíte v obchodě s oficiální nálepkou filmu. Proč? Je to jednoduché: vzájemná propagace – jméno hudebníka bude spojováno s filmem a zároveň fanoušci muzikantů dají filmu šanci a podívají se na něj.
Nejobvyklejším hudebním formátem však jsou melodie nezpívané, maximálně obsahující nějaké chorály či cizojazyčné popěvky. Tyto skladby se pak často v prodloužených verzích a správně pospojované objeví na hudebních CD na pultech obchodů. Takové CD s hudbou z filmu se nazývá score. Často vycházejí oba druhy, tedy jak score tak kompaktní disk s kompilacemi, takže doporučuji dávat pozor na seznam skladeb.
U velkých filmů se občas stává, že dostanou zakázku na soundtrack dva autoři, nebo tvůrci nejsou spokojení s prací jednoho skladatele a zadají jej později někomu jinému. Díky tomu vznikají takzvané raritní soundtracky, které plní poličky sběratelů, protože zamítnuté soundtracky jsou žhavým zbožím. Příkladem takovéto výměny může být třeba King Kong režiséra Petera Jacksona. Ten zadal původně hudbu ke zpracování Howardu Shoreovi, se kterým byl maximálně spokojený po spolupráci na trilogii Pána prstenů, na poslední chvíli s ním však kvůli neshodám hudebního vyjádření režisér rozvázal smlouvu a autorem podkresu se nakonec stal James Newton Howard.
Hans Zimmer, Zdroj: bloomberg.com
Stejně jako každý hudební obor, i soundtracky mají nedostižné lídry. Mezi nejslavnější jména patří kromě již zmiňovaných zajisté také John Williams (Hvězdné války), Hans Zimmer (Skála, Piráti z Karibiku), Jerry Goldsmith (Vikingové, Mumie), John Powell (Bolt, trilogie o agentu Bourneovi) či Alan Silvestri (Van Helsing). Ze zastánců komornějších melodií a filmů pak jmenuji například Thomase Newmana (Americká krása), Daria Marianelliho (Pokání), Philipa Glasse (Hodiny), Johna Murphyho (Sunshine), japonského mistra klavíru Joe Hisaishiho (Kukujiro, Princezna Mononoke) nebo korejského autora Yeong-wook Jo (Oldboy, Nebohá paní pomsta).
Ze zpívaných podbarvení určitě nemůžu zapomenout na úžasné skladby Dannyho Elfmana (Noční můra před Vánoci, Mrtvá nevěsta Tima Burtona). Na závěr jsem si nechal dvorního skladatele režiséra Darrena Aronofskyho, kterým je Clint Mansell (Fontána). Jeho skladba Lux Aeterna (z filmu Requiem za sen) vládne podkresům filmových upoutávek již několik let (zdobila například ukázku na druhý díl trilogie Pána prstenů).
Pochopitelně se mi nepodařilo vyjmenovat zdaleka všechny skladatele, ale chtěl jsem zmínit takové, kteří mají v dnešní době v Hollywoodu či jinde ve světě slovo. Každým rokem se objevují nová jména, jako je třeba Ilan Eshkeri, který se do našich uší zapsal hudebním doprovodem k Hvězdnému prachu.
Filmová hudba je neustále se rozvíjející odvětví, které možná v nejbližších letech bude ušlapáno nejnovějším marketingovým trikem vizuálního trhu – 3D. Ale protože lidé nevnímají svět jen očima, můžu vám slíbit, že o všech zmíněných ještě uslyšíme. A to doslova.
