Co Bůh? Člověk? Zahloubejte se do Bridelova bravurního díla

Známá lamentace mezi Bohem a člověkem Bedřicha Bridela působí na dnešního čtenáře poněkud nemoderně. Tím spíše, že se jedná o poezii, ke které někteří z nás za celý život nenajdou cestu. Je to také text hojně opakovaný učiteli středních i základních škol, protože právě on je stěžejním dílem českého barokního spisovatele. Pojďte si ho připomenout.

Krátkou poetickou skladbu o nízkosti člověka a vznešenosti Boží, Co Bůh? Člověk?, si může přečíst každý nejenom proto, že patří mezi známou a někdy i povinnou četbu. Je tak krátká, že její přečtení zabere pár minut a možná vás zaujme svou hravou melodičností. Je opravdu pozoruhodné, jak se autor Bedřich Bridel sám vtělesňuje do nečisté bytosti, která je mrská, hrůzná, ohavná, ale zároveň má přitom duši skropenou slzami. Odsuzuje své tělesné potřeby v mnoha metaforách stejně, jako odsuzuje jakékoliv nízké neřesti.

Já popel, prach, a bláto… Ty sem přidáváš zlato

Bedřich Bridel je při psaní vskutku zaujatý Boží vznešeností: opěvuje Boha, jak nejlépe dovede, neopomene užívat personifikace, kterou sesazuje sebe jako člověka, přirovnávajíce se k blátu, prachu, bublání či kvílení. Vyzdvíhá nadpřirozenou bytost Boha, kterého naopak přirovnává ke slunci, květu, radosti; která by ho při troše Boží milosti mohla učinit méně nízkým. Ve skladbě haní taktéž lidskou vrtkavost, nestálost a marnivost. Básní nevesele prosakuje myšlenka, že náš život jednou skončí, zatímco Bůh je věčný.

Já kvílení, bublání,

tys zpěv, zvuk, pěkné varhany,

toužení, naříkání,

proníkáš na všecky strany:

tys světlem, já temnosti,

já bláto, a tys čistota:

tys milost, já tesknosti,

tys bezpečnost, a já psota.

Ty jsi sladkost, a já jed,

tys lahodný, já kyselý;

já žluč, hořkost, a tys med,

já smutný, a tys veselý:

já nemoc, tys zhojení,

já zimníce, tys uzdravení:

já hřích, ty odpuštění,

já nepravost, tys spasení.

Duchovní skladba Co Bůh? Člověk? poprvé vyšla roku 1658. V té době představovala nejen nejznámější Bridelovo dílo, ale také vůbec jednu z nejlepších poetických skladeb Evropy vůbec. Málokdo však ví, že v té době vystupoval autor pod pseudonymem. Podepisoval se nanejvýš iniciály F. B. (Fridirich Bridel). Poetická píseň, skladba či báseň, jak bývá hojně označována, se skládá ze sedmdesáti osmiveršových slok s šestnáctiveršovým úvodem. Používá nejčastěji střídavého a sdruženého verše.

Co bylo motivem autora?

Podle J. Vašicy, který napsal doslov k výtisku roku 1934, snažil se Bedřich Bridel o jakousi variaci myšlenek z exercicií sv. Ignáce z Loyoly, který byl zakladatelem jezuitského řádu. Budeme-li proud myšlenek sv. Ignáce parafrázovat, jde o to uvědomit si svou malost a snižovat se. Uvědomit bychom si podle něj měli, jak nepatrní jsme my sami oproti jiným lidem, jak nevýznamní jsou lidé oproti andělům, jaká porušenost a (cituji) tělesná hnusnost ovládá naše životy. Zkrátka a dobře motivem autora je poukázat na lidskou marnost a zrovna tak na Boží důležitost. Celá skladba je vlastně neustávajícím srovnáváním jednoho s druhým.

Proč knížku číst?

Protože je uceleným souborem zajímavých metafor, které vás mohou potěšit, a navíc se čte úplně sama. Přečtenou ji budete mít za chvilku, ale přemýšlet o ní můžete dlouho. Samozřejmě je také nabytá filosofickými otázkami, například Je skutečně lidská existence natolik pomíjivá? Ztrácíme na duchu tím, že naplňujeme svoje chtíče? A mnoho dalších, jaké si jen dokážete vymyslit. Odpovědi na ně už však musíte hledat na vlastní pěst. Tenká knížka Co Bůh? Člověk? je skvělou předlohou pro další zamyšlení a diskuze.

CO BŮH? ČLOVĚK?

Kdokolivěk?

Co já? Co ty?

Bože svatý?

Já hřích, pych, lest:

Tys sláva, čest:

Já hnis, vřed, puch:

Tys čistý duch:

Tak jak mohu,

o mém Bohu

zpívám, vzdychám

i pospíchám

k nohám padám,

chvály skládám,

jak i první,

tak v poslední

okamžení.