Čínský nobelista Gao Xingjian: V sedmnácti jsem přečetl českého Haška

Jako vůbec první čínsky píšící autor získal Nobelovu cenu za literaturu. Prozaik, dramatik, básník, esejista a v neposlední řadě malíř Gao Xingjian při své druhé návštěvě Prahy představil novou knihu. Bible osamělého člověka je stejně jako předchozí román Hora duše zárukou nevšedního literárního zážitku.

„Maminka mi doporučila, ať si každý den zapisuji věci do deníku,“ řekl Gao při návštěvě Prahy., Zdroj: Nakladatelství Academia

Pekingský rodák Gao Xingjian žije od roku 1988, kdy musel opustit Čínu, v Paříži. V roce 1997 přijal také francouzské občanství. V Pekingu vystudoval překladatelství se specializací na francouzštinu. Podle překladatele Denise Molčanova ho ke studiu jazyků přiměla maminka, sám Gao se však této interpretaci brání.

Nebudu mít ani na boty

Od dětství tíhnul k malbě a chtěl studovat výtvarné umění. Nadání měl zřejmě v ruce, jelikož jeho profesor na gymnáziu, který mu dával soukromé hodiny, mu studium umění doporučil. „Maminka si však s hrůzou představila, že bych skončil jako ti chudí umělci, které viděla ve filmech. Že nebudu mít ani na boty,“ řekl při nedávné návštěvě Prahy sám Gao.

Čtěte také: Autor Satanských veršů Salman Rushdie vzpomíná na život pod hrozbou smrti

Dalším přáním bylo studium divadla. Jenže na akademii byla podmínka minimální výšky 170 cm. Gaovi chyběly dva centimetry. A proto šel na přání maminky studovat francouzštinu.

„Psát jsem začal v osmi letech. Maminka mi doporučila, ať si každý den zapisuji věci do deníku,“ řekl Gao s tím, že si deník opravdu začal psát. Se západní literaturou se navíc setkával právě díky matce. „V deseti letech mě bavily pohádky, např. bratři Grimmové. Na gymnáziu jsem měl načteno už mnoho velikánů klasické západní literatury. V sedmnácti letech už jsem přečetl českého Haška,“ pochlubil se autor před českými čtenáři.

Studium francouzštiny díky českému časopisu?

Navíc sám Gao pracoval později jako překladatel pro jedno nakladatelství, což byla další možnost, jak se mohl v Číně setkat se západní literaturou. K této práci se také váže zajímavá historka.

Literární časopis s názvem Perspektivy, který vycházel v Praze, měl i svou mezinárodní mutaci v čínštině. „V Perspektivách otiskly jednu ukázku o životě ve Francii, byla to vlastně anekdota,“ začal vyprávět Gao.

Gao ve svých knihách velmi často a očividně rád střídá formy vyprávění., Zdroj: Nakladatelství Academia

„Anekdota pojednávala o surrealistech, kteří přes den ve Francii malují zdi a večer v kavárnách pořádají manifesty. Jednou večer zanechala v kavárně jistá básnířka malého kojence. Majitelce baru řekla, že si pro něj přijde, ale samozřejmě tak neučinila. Majitelka se tedy zeptala přítomných básníků a malířů, zda neví, kdo je otec dítěte. Nikdo samozřejmě odpověď neznal. Proto je požádala, aby všichni štamgasti jejího baru přispívali na výchovu tohoto sirotka. Všichni její žádosti vyhověli a dítě bylo vychováváno za tyto peníze,“ řekl Gao.

„Proto jsem si řekl, že se musím naučit francouzsky, když jsou Francouzi tak hodní,“ uzavřel s úsměvem spisovatel.

„Osud je zkrátka jedna velká náhoda,“ podotkl před pražskými fanoušky Gao.

Já, on, ona… my?

Gao ve svých knihách velmi často a očividně rád střídá formy vyprávění. Jednou se mu hodí ich-forma, jindy er-forma a někdy zase du-forma. Právě du-forma dělá z Gaových knih zcela netradiční literární zážitek: jako by si autor snažil držet odstup, hlavnímu hrdinovi (sobě?) se snažil diktovat, co si má myslet, co má říct nebo jak se v té konkrétní situaci zachovat. Na druhou stranu tak Gao rozehrává hned několik příběhů najednou.

„Jedna nadmíru vážná Němka,“ povídáš se smíchem, abys uvolnil napětí.
„Už jsem ti řekla, že nejsem Němka.“
„Dobrá, tak Židovka.“
„Jenom ženská,“ dodala tak trochu unaveně.
„To je ještě lepší.“
„Proč lepší?“ znovu slyšíš ten podivný tón.
Ty na to, že Židovku jsi ještě nikdy neměl.
„A žen jsi měl hodně?“ v očích se jí zablýsklo.
„Musím říct, že po odchodu z Číny docela dost,“ přiznáváš barvu, nemáš, proč bys lhal zrovna jí.

Ač již po pár stránkách převládá pocit, že kniha je jasně autobiografická, sám Gao to popírá. Kritici se podle něj mýlí, kniha o něm není. V Bibli osamělého člověka představuje doprovod hlavního hrdiny opět mladá žena. S ní sdílí mnohem víc než jen nechuť k normám. K těm normám, které ale svým způsobem definují a vymezují život lidského jedince.

Osud je zkrátka jedna velká náhoda

V Bibli se střídají kapitoly reflektující jak minulost, tak především i současnost hlavního hrdiny, čínského dramatika, která je ovšem na minulosti pevně závislá. Kromě historických i současných poměrů v Číně je v knize patrné další stěžejní téma: vlastní sexualita. Hlavní hrdina pomalu, ale zřejmě zcela záměrně poodkrývá nejniternější část svého já, vztahy se ženami, ke kterým sice chová upřímný cit, i tak se ale delšímu vztahu brání.

Za román Hora duše získal Gao Xingjian v roce 2000 Nobelovu cenu za literaturu. Kniha se stala světovým bestsellerem a v současné době je na pultech knihkupců druhé vydání, které je doplněno o autorovy autentické fotografie popisovaných míst.

Název: Bible osamělého člověka
Název originálu: Yi ge ren de shengjing
Autor: Gao Xingjian
Překlad: Denis Molčanov
Počet stran: 447
Vydalo: Nakladatelství Academia, Praha, 2012
Doporučená cena: 495 korun

Hodnocení: 90 %