3 fotky 
Christian Morgenstern byl jedním ze zakladatelů moderní evropské poezie. Stal se básníkem toužícím stvořit věci dosud nevídané. A nejenom v tomto směru byl velmi úspěšný. Vždyť jeho básně překvapují mnohé i dnes.
Christian Morgenstern se nebál ani morbidity. Zdroj sxc.hu
Název sbírky Šibeniční písně odkazuje k tématu smrti, a to zcela oprávněně. Morgenstern se nebojí nejen smrti, ale i vyložených morbidit. Nejvýraznější je v tomto ohledu hned první báseň Šibeničníkova píseň pro Žofii, katovu holku. Formálně se jedná o milostnou píseň, ale její slova autor vkládá do úst lebce vystavené pro výstrahu na popravišti. A nutno říci, že tuto na pohled nelibou věc popsal velmi poeticky.
Forma proti obsahu
Rozpory mezi použitou formou a obsahem jsou znakem i jiných básní této sbírky. Například Porodní píseň aneb Znamení přímo přetéká strašidelnými obrazy bouře, sov tisknoucích se na okno a dalších podobných výjevů. Forma je však dětská, plná zdrobnělin. Dokazuje to i báseň Kůň, která svým dětsky fantazijním obsahem vzbuzuje představu básně pro děti. Čtenáři od ní očekávají pravidelný a důsledný rým tak silně, že je znovu a znovu zarazí, když dojdou na konec sloky a poslední verš se nerýmuje:
Kůň vida se nepochopen
mlaskl jenom jazykem
tak tiše jak je jen schopen
jde opět po schodech zpět
(Překlad Egon Bondy)
Povětšinou ale Morgenstern na jakýkoli obsah záměrně rezignuje. V básni Pátýpřesdevátý za sebe řadí motivy a osoby svých ostatních básní, aniž by mezi nimi vytvářel byť jen náznak souvislosti. Zato rým a rytmus drží s ocelovou pravidelností.
Vrcholem tohoto přístupu je báseň Velké Lalulá. Formálně ji lze snadno rozebrat. Tvoří ji tři pětiveršové sloky se střídavým rýmem a pravidelným rytmem, poslední verš tvoří vždy refrén. Ale takový rozbor nic nezmění na tom, že se báseň skládá z naprosto nesmyslné změti písmen a slabik.
Dadaismus měl blízko k abstraktnímu a surrealistickému umění. Na obrázku je Zimní krajina Kazimira Maleviče. Zdroj: wikimedia.org
Další básnický trik spočívá v tom, že si čtenář vytvoří jakési zdánlivé pravidlo, podle kterého odhaduje, jak bude báseň vypadat. Toto pravidlo je samozřejmě porušeno. Například v básni Nebe a země se Morgenstern pouští do velmi těžko uchopitelných metonymií a personifikací, na které si čtenář zvykne, než dojde k poslednímu verši.
Ten působí jako ze zcela jiné básně. Tuto lest použil Morgenstern i na úrovni celé sbírky. U básně Cecílie už čtenáře skutečně překvapí, že ho v ní vlastně nic nepřekvapilo.
Kouzlo jazyka
Netřeba snad ani psát, že je kniha plná slovních hříček a ukázek neotřelého přístupu k jazyku. Za zmínku ale stojí básně na jazyková témata. Především báseň Mezi časy, v níž figurují některé německé mluvnické časy v roli postav. Nebo téměř kaligramická báseň Trychtýře zužující se verš po verši jako trychtýř.
Noční taškář a sedmiprase
vzali se v celé kráse
ó běda!
Mají třináct dětí dnes
z nichž jedno byl roklinný pes
dva další byli srnci
Čtvrtá byla havranní myš,
pátý byl šnek i s domem již,
ó divy!
(Překlad Egon Bondy)
Zvláštní pozornost si zaslouží Měsíc. Báseň vychází ze skutečnosti, že měsíc během svého cyklu připomíná písmena abecedy. Od toho je jen krůček k tomu, prohlásit jej za pomůcku pro mluvčí autorova jazyka. Měsíc je německý, neboť tvoří německá písmena. Prohlášení nebeského tělesa za národní majetek musí připadat absurdní i tomu největšímu vlastenci či nacionalistovi.
Různé překlady
Někteří překladatelé, kupříkladu Emanuel Frynta, viděli v národnostním podchycení slabinu. Lidé, kteří spíše pochopí chyby jiných než své vlastní, by mohli snadno přehlédnout, že tato nesmyslná nacionalizace se týká i jich. Proto báseň počeštili a nechali měsíc tvořit písmena „česká“. Jiní, jako Egon Bondy, zůstali věrni německé variantě.
Pojmům jako „sedmiprase“ lze stěží přiřadit nějaký obsah. Zdroj: wikimedia.org
V souhrnu se dá říct, že Šibeniční písně jsou morbidní, nesmyslné, ale při těchto vlastnostech nesmírně promyšlené. Morgenstern, jeden z nejvýznamnějších představitelů dadaismu a nonsensové poezie, skvěle ovládal umění překvapovat a vyjádřit myšlenku i zdánlivě nesmyslnými slovy.
Zdroj: Morgenstern, Christian: Šibeniční písně. Praha: Labyrint 2010. Přeložil Egon Bondy
