Jestliže někdo chodí všude pravidelně pozdě, lze to označit za chorobu? V této souvislosti se mluví o takzvaných CLIPS, osobách s chronickým nutkáním chodit pozdě, a jak ve své publikaci uvádí americký vědec a spisovatel Tim Urban, může jít o skutečnou duševní poruchu, píše italský list Corriere della Sera.
Zdroj: Shutterstock.com
Urban, který vede blog s názvem Wait But Why, uvažuje o možnosti patologické predispozice, jež se týká té zóny mozku, kde vzniká nedostatek pozornosti a hyperaktivita a která je zodpovědná za to, že je člověk dezorientován pokud jde o vnímání času.
Jsou lidé, kteří neustále žijí s akademickou čtvrthodinkou zpoždění, jako by jejich hodiny byly trvale posunuty o 15 minut zpět. Jiní nedokážou dodržet žádný termín: zmeškávají pracovní schůzky, chodí pozdě k zubaři, ke kadeřníkovi, ale také na svatbu (svou vlastní) či na romantické večeře ve dvou.
Na jedné straně zde nepochybně jde o zvyk podceňovat čas nutný ke splnění nějakého úkolu a o tendenci dělat více věcí zároveň, na druhé straně v případě velkých chyb v plánování vznikají hypotézy, že jde rovněž o nevědomé důvody, jako by pokaždé vznikala jakási autosabotáž, anebo jde o zmatenost ve vnímání času.
Za tendencí chodit vždy pozdě se skrývají četné problémy, kterých si často nejsme ani vědomi. Můžeme to považovat za podvědomou snahu vykolejit sama sebe a stavět si do cesty překážky. Jak uvádí Urban, chronické zpožďování může mít původ ve stejné části mozku, kde se vyskytuje porucha pozornosti s hyperaktivitou (HKP), a může být považováno za generický problém patologického nedostatku sebekontroly a zkresleného vnímání.
Chronické opožďování však není zahrnuto v DSM 5, diagnostickém a statistickém manuálu mentálních poruch, mezinárodně používané příručce Americké psychiatrické společnosti pro klasifikaci a statistiku mentálních poruch. Je mnoho expertů, kteří s výše uvedenými hypotézami nesouhlasí a zdůrazňují, že nezdravý zvyk chodit všude pozdě není nijak patologický.
„Kdyby bylo zpožďování považováno za mentální poruchu, pak by za ni mohl být považován i zvyk nečistit si nikdy boty,“ říká profesor psychologie na Michiganské univerzitě Richard Nisbett.
Studie Sanfranciské státní univerzity však ukazuje na určitou souvislost mezi depresí a tendencí nechodit nikdy včas. Na vzorku dobrovolníků vyšlo najevo, že každá pátá osoba, která chodila pravidelně pozdě, zároveň trpěla depresemi. Diskuse je otevřená, ale jak se ukázalo, často jde pouze o zlozvyk, který se dá snadno odnaučit, a který tedy nelze omlouvat dušení poruchou.
Autor ČTK
