Není to tomu britskému géniovi už trochu trapné? Takhle si chodit pro ceny Arthura C. Clarkea, to se jen tak každému nepovede. China Miéville si však svůj triumf na konci letošního dubna vychutnal už potřetí, tentokrát za román Město a město.
China Miéville
Britský spisovatel svérázného vzezření se tak stal rekordmanem v počtu obdržených cen Arthura C. Clarkea, které už od roku 1987 každoročně uděluje odborná pětičlenná porota. Na britské literární ocenění, jež za svého života podporoval sám klasik světové sci-fi Arthur C. Clarke, jsou každoročně nominovány nejlepší sci-fi romány, které v uplynulém období ve Velké Británii vyšly.
Letošní enormní zájem o nominované tituly potvrdil i administrátor ocenění Tom Hunter. „Reakce na nominace byly vynikající a debata o nich opravdu vášnivá. Co mě však potěšilo vůbec nejvíce,“ pokračoval Hunter, „byl fakt, že každý nominovaný titul si našel své zastánce.“
Hunter též doplnil, že zvolit vítěze bylo tento rok obzvláště složité, s výsledkem je však nadmíru spokojen. „Město a město je výborná kniha od jednoho z našich nejlepších autorů, a to v každém z žánrů,“ poklonil se nenápadně rozmanitosti Mievillovy tvorby, „pro cenu Arthura C. Clarkea je to fantastický výsledek.“
Miéville si poprvé na sošku ve tvaru knižní zarážky a s ní spojený peněžní grant, jehož výše vždy odpovídá roku udílení (pro rok 2010 tedy byla 2010 britských liber), sáhl v roce 2001, když byl porotou vyzdvižen mezi ostatními nominovanými jeho román Perdido Street Station (2000, č. Nádraží Perdido, Laser-books 2003, 2007 a 2010). O čtyři roky později svůj úspěch zopakoval s příběhem Iron Council (2004, č. Železná rada, Laser-books 2005 a 2010). Letošním vítězstvím se britský experimentátor vyšvihl do popředí držitelů ceny, když se odtrhl od dvojice Geoff Ryman a Pat Cadiganová. Ti se doposud museli spokojit pouze se dvěma nominacemi.
Ze zbývajících autorů užší nominace na cenu Arthura C. Clarkea znají čeští čtenáři některé romány Chrise Woodinga (česky třeba Klubko nářků), Kima Stanleyho Robinsona (Zelený Mars) a také Arthura Robertse (nebo přesněji A. R. R. R. Robertse, ano, toho, co napsal třeba Hoblit aneb Cesta tam a samé zmatky).
Jméno britské spisovatelky Gwyneth Jonesové se sice také v posledních letech objevilo hned několikrát, zatím však pouze u povídek (naposledy Rudá Sonja a Lessingham v zemi snů umístěná v antologii Zrcadlovky). Naopak u britského romanopisce a baviče Marcela Therouxe se jedná spíše o vzácnou návštěvu žánru.
