3 fotky 
China Miéville je značka, New Weird je značka, Milan Žáček je značka a troufám si tvrdit, že i samotný Laser-books je značka. Zadní strana Města a města pěje na knihu ódy. Logicky, k čemu všemu to všechno směřuje? K jednomu velkému POZOR!
Ilustrace na obálce knihy Město & město Autor: Edward Miller
Na počátku bylo obyčejné město ve východní Evropě. Nebo také neúrodná pustina – záleží na tom, k jaké teorii se kloníte. Mnohem důležitější však je, že pak se něco stalo, a na jednom místě náhle stála dvě města. Měla společné ulice, společná náměstí, rozdílné domy a rozdílné občany. Besźané vidí jen Besźany, Ulqomané vidí jen Ulqomany a všechny odděluje jemná blána ignorance, ke které jsou občané vychováváni už od mládí. Když náhodou někdo zákony nevidění poruší, jeho zločin bude posuzován organizací Trans-g, jež existuje kdesi mimo jakékoli vnímání a dohlíží na správnou koexistenci obou městských států. Aby byl obrázek kompletní, je třeba zmínit i Orciny, mytické pohádkové třetí město existující kdesi uprostřed, na místech, která Besźané připisují Ul Qomě a Ulqomané Besźelu. Že se to zdá jako strašný binec? Také, že je – alespoň prvních padesát stran. Pak do toho všeho čtenář vplyne jako ryba a náhle se zdá každá drobnost naprosto logická.
China Miéville si v Městě & Městě vlastně zahrál na čtenáře. Zatímco ve svých předchozích knihách se ukázal jako mistrný vypravěč, který načrtne úžasný svět a pak stvoří takový příběh, jenž poutavou formou provede čtenáře všemi kouty univerza, v nové knize se stylizoval na úplně opačnou stranu. Chtěl si také něco užít. Chtěl si vyzkoušet, jaké je to být čtenářem, který čte něco… něco… takového. A právě proto je tahle kniha taková, jaká je. Má výborné pasáže, kdy se na povrch vrací Miévillův um a kdy prostředí i zápletka kráčí pospolu – Tyador Borlú řeší vraždu, nachází další a další vodítka, a přitom nám bezděky odhaluje, jak to chodí na obou stranách barikády ignorance. Čtenář obrací stránky freneticky dál a dál, aby zjistil, zda skutečně existuje to Orciny nebo kdo jsou ksakru ti Trans-g.
Pak ale najednou přijde úsek textu, kdy se prostředí a děj od sebe odtrhnou a vyprávění začíná skřípat. „Proč do háje řešit takovýhle banální případ, proč tak složitě, proč tak špatně? Vždyť na tom přece nikomu vůbec nezáleží,“ řekne si čtenář, který si už už byl jistý, že konečně odhalí další mystérium Ul Qomy a Besźelu. Detektivní zápletka je natažená na tři sta stran, nastavuje se, kde se dá, a stejně to nakonec k ničemu nevede. Čtenář deset stran před vysvětlujícím rozhovorem pochopí, proč a kdo je vrahem a zjistí, že to opravdu vědět ani nechtěl. Co je však horší, ve stejné chvíli mu i dojde poslední střípek záhadné skládanky Miévillova světa a je náhle v šoku. Ano, bylo to krásné, ale jen do doby, než zjistil, o co jde. Zpětně už to vůbec tak přitažlivě nevypadá a kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby si knihu přečetl znovu.
Co se dá o Městu & Městu dále říct? Že je autentické a zároveň povrchní. Za celou dobu se o soukromém životě postav a o jejich historii nedozvíme ani ťuk, vynahrazuje nám to však plastičnost jejich chování. Ve vypjatých scénách nadávají, v melancholických dumají a jindy logicky řeší. Jejich jediným pozadím, ze kterého vycházejí, je však atmosféra města. Takže v základu jsou to jen šedí panáci, pouze někteří se tu a tam ozvláštňují.
V neposlední řadě se musím zmínit i o slavném měsíci, který dělí vydání českého a britského vydání. A že ten je tu opravdu vidět. Jsem častým čtenářem knih od Laseru a ještě nikdy jsem neviděl tolik korektorských opomenutí jako tady. Stejně tak překlad Milana Žáčka je nedodělaný. Ano, v určitých pasážích exceluje, jak jsme zvyklí, ale někdy to prostě nejde. Jednou se stalo, že věta prostě nedávala smysl, ačkoliv jsem si byl jist, že po chvíli zkoumání bych přišel na její původní znění v angličtině, které by smysl dávalo. Nerad to říkám, ale Laser se prostě měl vykašlat na fanoušky a ještě nějakou dobu to pozdržet. Alespoň měsíc dva.
Město & Město se mnohým nebude líbit. Fanoušci Miévilla s ním praští o zem, protože genialita Nádraží Perdida se ukazuje jen sporadicky stejně jako originalita Krále krysy či ostatních děl. Nebude se líbit ani lidem, kteří Miévilla (a klidně i celou fantastiku) okusí poprvé. Je to náročný román, protože se v něm musí hledat. Najít ta místa, která jsou stejně skvělá a úžasná jako Nádraží Perdido, a podívat se jim pod povrch. Zjistíte, že pod příběhem, který hraje prim (už jen kvůli tomu, že ani v jedné scéně nechybí hlavní hrdina, navíc podpořený ich-formou), se skrývá realita stejně bizarní, nádherná a podpořená morálním poselstvím jako Nový Krobuzon nebo Armada. Je třeba zapomenout osmdesát procent vyprávění a dívat se jinam. Právě tam najdete výjimečnost této knihy.
Ve Městě & Městě si Miéville prostě zaexperimentoval tak, že to není přitažlivé, ačkoliv po dlouhých probdělých nocích nad rukopisem, by i tenhle text šlo dovést k dokonalosti. Jak tedy z recenze vyplývá, otázka nezní, zda Město & Město koupit či nekoupit, otázka zní, zda se budete schopni podívat pod slupku nezáživného vyprávění a objevit, jak se chtěl Miéville cítit. Objevit, že autor si tu chtěl vyměnit roli se čtenářem. Objevit, že tuhle knihu si musíte podle připravených instrukcí uvařit sami.
Název originálu: The City and The City
Český název: Město & Město
Autor: China Miéville
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 336
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 289 Kč
Hodnocení: *** (60%)
