Chick Corea a Gary Burton očarovali publikum hravým jazzem

!Fotogalerie!Leckdo by si dnes možná řekl, že lidé v důchodovém věku už mají své nejlepší časy za sebou, v případě jazzového dua klavíristy Chicka Corey a vibrafonisty Garyho Burtona platí však pravý opak. Oba tito pánové jsou stále skvělí muzikanti.

Chick Corea a Gary Burton při svém vystoupení v Praze, Foto: Aneta Trajerová, Topzine.cz

V sobotu 26. března byl očekávaný koncert v Kongresovém Centru zahájen už pár minut po osmé hodině, kdy oba muzikanti vstoupili na pódium za bujarých ovací do zaplněného sálu. Po krátkém úvodu začali muzikanti představení skladbou Love Castle, která  připomněla slavnou desku Chicka Corey My Spanish Heart z roku 1976.

Neuvěřitelně rychlé improvizace a vzájemná komunikace brzy ukázaly, že oba muzikanti s jejich brilantní technikou fungují společně jako dobře promazaný stroj. Jejich vzájemné doplňování se a energie, kterou oba vynakládali, nemohly žádného diváka nechat chladným, po každém zajímavém výkonu se muzikanti dočkali vděčného potlesku.

V první polovině koncertu Chick Corea s Garym Burtonem předvedli například nádhernou verzi beatlesácké skladby Eleanor Rigby, kdy publikum mohlo jen s úžasem sledovat, jak se dá interpretovat takováto známá píseň způsobem zcela inovativním. Hravé a přitom tak citlivé improvizace dokázaly vždy posluchače odvést od původní melodie, aby ho ve vhodném okamžiku přivedly zpět k ústřednímu tématu.

Ochutnávka z nového alba

Během první poloviny se diváci také dozvěděli, že duo muzikantů chystá novou nahrávku, ze které Corea s Burtonem zahráli chystanou skladbu s názvem Mozart´s Ghost Dancing. Po zhruba hodině koncertu Gary Burton oznámil krátkou pauzu a diváci si tak mohli na chvíli utřídit dojmy ze skladeb, které se na ně do té doby hrnuly.

Druhá polovina koncertu se nesla v duchu vzpomínek obou muzikantů na své hudební vzory z minulosti. Kromě Coreovy skladby Brasilia z roku 1985 byly ostatní písně převážně převzaté například od Davea Brubecka či Thelonia Monka. Střídání sól a pozorování vzájemné komunikace obou muzikantů bylo v tu chvíli skutečnou lahůdkou pro každého jazzového gurmána.

Jeden přídavek po bouřlivém potlesku

Jistota, s jakou oba muzikanti ovládali své nástroje, byla prostě ohromující. Závěr koncertu patřil skladbě La Fiesta, kterou Chick Corea připomněl své španělské kořeny. Tato skladba nejlépe vystihuje podstatu dua Corea – Burton. Neuvěřitelné tempo skladby, nádherné improvizace, hravost obou hráčů a vzájemná souhra byly nádhernou tečkou za tímto výjimečným koncertem.

Publikum odměnilo následně oba dva hráče bouřlivým potleskem, za který se jim muzikanti odvděčili návratem s jemným, ale přesto velmi energickým jazzovým standardem, po kterém se s obecenstvem definitivně rozloučili. Přes drobnou usedlost obou pánů oproti dřívějším experimentálnějším časům stále zůstává velmi živý dojem z jejich vystoupení, kdy jejich skladatelská hravost, radost ze vzájemné hudební komunikace a geniální hráčská technika se stávají i dnes vzorem pro mnohé jazzové posluchače a muzikanty.