Charles Lloyd překvapil při svém koncertě v Praze citacemi z Bhagavadgíty

Koncert amerického saxofonisty Charlese Lloyda s jeho kvartetem na festivale Struny podzimu, který proběhl 30. října v pražské Dvořákově síni Rudolfina, byl jedno velké překvapení. Už jen kvůli úžasným mladým muzikantům, kteří s tímto jazzovým veteránem do Prahy přijeli.

Charles Lloyd New Quartet na festivale Struny podzimu 30. října 2011, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Festival Struny podzimu letos nabízí jeden hudební zážitek za druhým. Vystoupení Charlese Lloyda a jeho kvarteta tak bylo další velkou očekávanou událostí. Zvláště proto, že poprvé zde vystoupil ještě v tehdejším Československu již v roce 1967. Tehdy ho v Praze doprovázely takové jazzové hvězdy jako například Keith Jarrett na klavír nebo Jack De Johnette na bicí.

Na tento koncert s Charlesem Lloydem přijela parta mladých muzikantů s názvem New Quartet, kterou tvořili Jason Moran na klavír, Reuben Rogers na kontrabas a Eric Harland na bicí. Sám Lloyd o této sestavě říká, že je to nejlepší kapela, co kdy ve svém životě měl.

Čtěte také: Jazzman Avishai Cohen okořenil pražský koncert latinoamerickými rytmy

Kolem půl osmé večer nastoupil na pódium konečně Charles Lloyd New Quartet, který se ihned pustil do hry. Během prvních dvou skladeb to však působilo, jako kdyby se kapela hledala, skladby se nesly v klidném tempu a vlnách, které nikoho neurazily, ale ani nepřekvapily.

Dojem ze začátku také kazil drobný problém se zvukem, kdy klavír nebyl příliš slyšet a zvuk bicích byl poněkud rozplizlý. Nicméně s ubíhajícími minutami se zvuk zlepšil, ale co hlavně – kapela začala fungovat jako jeden celek.

Charles Lloyd hrál celý koncert na saxofon mimo jednoho klavírního sóla Jasona Morana, kdy vzal do rukou chrastítka. Skladby se nesly v meditativním duchu a výkony muzikantů nepřestávaly posluchače udivovat. Přemýšlivě volené tóny či výkony muzikantů neustále dokazovaly, že tito hráči nejsou jen tak nějací exhibicionisté, kteří si potřebují svoji techniku před publikem dokazovat.

Kvarteto Charlese Lloyda fungovalo jemně, klidně a přesně jako švýcarské hodinky

Sóla Charlese Lloyda i jeho mladých hudebníků byla citlivě zahrána a atmosféra meditativních poloh skladeb se tak přenášela na publikum. Bubeník Eric Harland pro změnu ohromil posluchače svým sólem, které na bicí zahrál štětkami.

Nedá se rozhodně vyzdvihnout jen některého z těchto čtyř hudebníků na úkor ostatních, kapela fungovala jako celek a dýchala jako jedno tělo. Klavírista Jason Moran doprovázel měkce kapelu, aby i při svých sólech publikum zaujal svojí technikou, ale zároveň nepřitáhl veškerou pozornost diváků jen na sebe.

Názor fotografky Evy Makovské:

Na začátku se zdálo, že každý muzikant si hraje svou a koncert bude jakýmsi slavnostním jamováním. Opak byl pravdou. Účinkující mistrně ovládali své nástroje do nejjemnějších detailních tónů, každá skladba měla svou předem danou hudební linku. Jednotlivá sóla na sebe pozvolna navazovala, hudebníci si štafetu předávali mrknutím, úsměvem či letmým pokynutím hlavou.

Jako celek pak vše působilo neuvěřitelně propracovaně a profesionálně a přesto uvolněně a prodchnuté radostí ze hry. Naprosto mě uchvátil Eric Harland svými sóly na bicí. Hrál s přesností od nejjemnějších sotva postřehnutelných tónů, přidával na intenzitě, aby v zápětí opět ztlumil, a do hry se lehce zapojil pan Lloyd se svým saxofonem. Jedním slovem – paráda.

Vnímat ubíhající čas bylo velmi těžké, o to větším překvapením bylo, když se kapela začala loučit s publikem. V tu chvíli už hodinu a čtvrt hrála převážně improvizacemi vloženými do svých meditativních skladeb, které působily svěže a aktuálně, ačkoli jako by se nesly v duchu 60. let.

[youtube_660]Fn0xsx7r108[/youtube_660]

Po návratu na pódium za bouřlivého potlesku diváků vzal Charles Lloyd poprvé do rukou příčnou flétnu a ukázal, že i na ni umí velmi dobře hrát. Pro druhou přidanou píseň zase zahrál na původem maďarskou píšťalu zvanou Tárogató. Po odehrání do orientu laděných melodií a sóla na tuto píšťalu přisedl Charles Lloyd k Jasonu Moranovi.

Charles Lloyd zahrál mimo saxofon a příčnou flétnu i na maďarskou píšťalu Tárogató

Tento okamžik bezesporu patřil k nejsilnějším momentům koncertu, neboť oba muzikanti společně na klavír zahráli pomalými a jemnými tóny, což vytvořilo opět takřka meditativní atmosféru. V ten moment Charles Lloyd do klidné melodie začal svým charismatickým hlasem recitovat úryvky z indické posvátné knihy Bhagavadgíty, česky Písně vznešeného, čímž připomněl, že kromě svých hudebních schopností je také velmi vzdělaným a silně nábožensky založeným člověkem.

Tímto svým poselstvím se rozloučil s pražským publikem, které ho odměnilo velkým potleskem. Zpočátku tedy ne úplně výrazný koncert nakonec naprosto překvapil všechny přítomné a zapsal se tak do myslí všech lidí, kteří dorazili.

Charles Lloyd New Quartet

30. října 2011
Dvořákova síň, Rudolfinum

Festival Struny podzimu

Délka koncertu: 90 min

+ atmosféra (citace z Bhagavadgíty byly něco tak silného, že se na to nedá jen tak zapomenout)
+ výkony muzikantů (přemýšlivá sóla muzikantů a zbytečné neexhibování)

– zpočátku horší zvuk koncertu

Hodnocení: 80%