5 fotek 
O tom, že život v Anglii během prvních let vlády královny Viktorie rozhodně nebyl žádné peříčko, vás přesvědčí Dickensův román Oliver Twist. Kniha, dokončená v roce 1838, nechává čtenářům nahlédnout až na dno tehdejší společnosti, kam se lidé obvykle dostávali jen kvůli nepřízni osudu.
Barney Clark jako Oliver Twist ve stejnojmenném filmu Romana Polanského (2005) Zdroj: sonypictures.com
Silný, poutavý příběh, k jehož napsání vedly autora vzpomínky na jeho vlastní neradostné dětství, kdy byl kvůli špatné sociální situaci rodiny nucen od dvanácti let pracovat v továrně, má bezpochyby šanci zaujmout čtenáře i dnes. Ačkoliv je kniha poněkud objemnější, nemusíte se bát dlouhého, nezáživného úvodu. Vtaženi do děje budete okamžitě a stejně tak rychle přijde i rozčarování nad tehdejšími sociálními poměry.
Nelehká situace dětí bez rodiny
Sledování životního příběhu osiřelého chlapce Olivera Twista začíná líčením ubohých, jen těžko snesitelných podmínek v útulku pro děti bez domova, jimž byl vystaven spolu se svými vrstevníky, snášejícími podobný úděl.
Poté, co všechny útrapy a ústrky, které dospělí nevinnému dítěti způsobovali, přesáhly únosnou mez, rozhodl se teprve desetiletý Oliver jednou pro vždy opustit své rodné město a hledat živobytí v širém světě. Po několikadenním vyčerpávajícím putování tak přichází do Londýna, kde se záhy dostává do podivné společnosti (seskupené kolem prohnaného starého žida Fagina), která se pohybuje hodně daleko za hranicí zákona.
Londýn, hlavní město britského impéria, Zdroj: sxc.hu
Po všemožných peripetiích, při nichž jde chlapci několikrát o život, se Olivera nakonec ujímají velmi kultivovaní, vzdělaní lidé, u nichž nachází tolik potřebnou lidskou blízkost, lásku a porozumění. Navíc se podaří odhalit jeho původ, a tak nakonec po zemřelém otci zdědí pohádkové bohatství.
Sociální nespravedlnost a tíha morálních zákonů
Oliver Twist je realistickým románem, v němž autor kritizuje životní podmínky tehdejší Anglie, kdy prakticky neexistovalo žádné sociální zajištění. Zároveň poukazuje na nesmyslnost upjaté, ale ve skutečnosti falešné morálky, jejíž pravidla dokázala lidem velice ztrpčovat život a často je dostávala do bezvýchodné situace. S ironií líčí poměry v institucích, které měly zaopatřovat chudé, a vyjadřuje soucit s opuštěnými dětmi, pro něž jejich krutí opatrovníci nenašli jediné vlídné slovo.
Příběh se odehrává v první polovině 19. století, kdy v evropských zemích zela obrovská propast mezi bohatým a chudým obyvatelstvem, mezi poklidným, šťastným životem a nezměrnou bídou, z níž jen málokdy bylo úniku. Charles Dickens nás přivádí do nejzanedbanějších londýnských čtvrtí, špinavých uliček a polorozpadlých domů, kde v tehdejší době trávili svůj čas lidé z okraje společnosti.
Dnes je Londýn kultivovaným městem, ale dřív? Foto: Kristýna Motlová, TOPZINE.cz
V kontrastu s tím zobrazuje příjemné, zdravé prostředí obývané příslušníky vyšších společenských vrstev. Lidé s dobrým sociálním postavením, u nichž malý Oliver nakonec najde domov, jsou zde líčeni jako nadmíru dobrosrdeční a laskaví. Díky nim hoch poprvé v životě pozná vlídné zacházení a pocítí, že ho má někdo rád. V jejich vnímavých duších utkví jako vděčné a citlivé dítě, ačkoliv o něm jeho bývalí opatrovníci z útulku pro chudé neprávem tvrdili pravý opak.
„Úryvek líbezné melodie nebo zurčení vody v lesní tišině, či vůně květiny, nebo vyslovení známého slova někdy náhle vyvolá matnou vzpomínku na výjev, který se v tomto životě nikdy neudál – vzpomínku, která se rozplyne jako dech; kterou jako by probudilo nějaké krátké rozpomenutí na šťastnější bytí dávno minulé; kterou ani sebevětším vypětím vůle již nikdy nedokáže mysl znovu přivolat.“
Neobvyklá situace čeká na čtenáře i před samotným závěrem příběhu. Dozví se totiž, co se děje s lidskou psychikou, jakmile člověk spáchá nejtěžší zločin. Mysleli jste si, podobně jako já, že s bezohledným, otrlým ničemou taková situace ani nehne? Autor je jiného názoru. Hrůzná představa těla zbaveného života pronásleduje zločince Dickensova románu až do jeho poslední chvíle. „Nikdo ať nemluví o vrazích unikajících spravedlnosti ani nenadhazuje, že prozřetelnost spí. Jediná předlouhá minuta těchto trýznivých muk vydala za sterou násilnou smrt.“
Oliver Twist v knižní i filmové podobě
Do češtiny byl Oliver Twist poprvé přeložen v roce 1844. Dnes se asi nejčastěji setkáte s překladem Emanuely a Emanuela Tilschových, pocházejícím z roku 1966. Toto vydání je plně srozumitelné, jen místy se pro navození dobové atmosféry objevují archaismy a několik málo postav se oslovuje onikáním. Osoby z londýnského podsvětí mezi sebou mluví argotem, vyznívajícím značně komicky.
Čtěte také: Literární kvíz: Známe klasiky světového realismu?
Přestože kniha zrovna nepatří mezi nejútlejší, čte se poměrně dobře. Děj je dost napínavý a komplikovaný, neboť zde probíhá několik dějových linií současně a velmi zdlouhavě se odhalují složité příbuzenské vztahy v Oliverově rodině.
Obrátit Olivera na dráhu zloděje se Faginovi a jeho kumpánům nepodaří Zdroj: sonypictures.com
Pokud nemáte času nazbyt a nemůžete nad knížkou strávit řadu večerů, zkuste se podívat na některé z četných filmových zpracování. Nejnovější filmová adaptace, natočená režisérem Romanem Polanskim, byla do kin uvedena v roce 2005. Zajímavostí je, že natáčení probíhalo v naší domovině, a to v Praze, Berouně a Žatci.
„Rosa jako by se na zelených lístcích třpytila jiskřivěji a vánek mezi nimi ševelil hudbou zpěvnější, ba sama obloha jako by svítila modřeji a jasněji. Takový vliv má stav našich vlastních myšlenek dokonce i na vzhled venkovního světa. Lidé, kteří při pohledu na přírodu a na své bližní reptají, že všechno je temné a chmurné, mají pravdu – jenže toto ponuré zbarvení je jen odrazem jejich vlastních zkalených očí a srdcí. Skutečné barvy jsou lahodné a vyžadují jasnější zrak.“
