3 fotky 
V letech 1935 až 1938 vznikala v našem pohraničí a na vybraných vnitrozemských liniích soustava velkých či menších betonových pevností. Vyvstávají před námi při toulkách v okolí hranic státu jako mlčící a opuštění svědci své doby. Tyto markantní stavby, patřící k nejdokonalejším evropským pevnostním systémům, nazýváme Československé opevnění.
Objekt lehkého opevnění, Zdroj: archiv Tom Miška
Bít se či bránit
Nutnost budovat opevnění cítila československá armáda proti nepřátelským státům. Pokud by Československo vstoupilo do války, pevnosti by musely odolávat Německu, Rakousku, Maďarsku i Polsku.
Zajištění státních hranic trápilo naše obyvatele už od vzniku samostatné republiky. Když se do role německého kancléře jmenoval Adolf Hitler, potřeba ochrany se zdála víc než nutná. Nabízely se dvě varianty:
- naverbování monumentální armády, která se bezhlavě postaví proti nepříteli a bude ochotna zanechat za sebou všechno pěkné, i své životy
- nebo jít cestou menšího odporu a schovat své vojáky do pevnostních linií táhnoucích se po celém obvodu ohrožené hranice.
Plánem bylo, za předpokladu, že linie udrží nepřátelskou armádu do doby otevření západní fronty, vyčkávat na pomoc spojenců.
Betonová ohrada drží stádo v bezpečí a pohromadě
Systém opevnění se skládal z objektů lehkého opevnění, těžkého opevnění a z dělostřeleckých tvrzí. Neprodyšnou linii doplňovaly překážky proti pěchotnímu vojsku i proti vozidlům, které přehrazovaly veškerá strategická místa a důležité komunikace.
Koordinací výstavby i návrhem se zabývalo Ředitelství opevňovacích prací a Rada pro opevňování. Pro vlastní řízení konkrétní stavby se začaly zřizovat ženijní skupinová velitelství. Dlouho před skončením finálních úprav byla přijata Mnichovská dohoda a plno napůl postavených objektů zůstalo stát uprostřed polí, odkázaných jen na případné pokusy německé armády. Postupem času se začaly skrývat ve stínu monokultury smrků vysázených německými utlačovateli.
Objekt těžkého opevnění
Objekty těžkého opevnění
První ze soustavy bednění na svět vykoukly objekty těžkého opevnění. Měly být situovány na nejohroženějších úsecích bojových linií, a to na severní Moravě, předměstí Bratislavy a Komárna. Měly disponovat složitými technickými zařízeními a vybavením, schovanými za masou betonových zdí silnějších více než metr.
Na našem území bylo postaveno 226 těžkých objektů z původně projektovaných 1 276 bunkrů.
Dělostřelecké tvrze
Každá tvrz byla projektována jako komplex pěchotních srubů těžkého opevnění. Základem linie bunkrů je vchodový objekt, který soustavou podzemních tunelů spojuje všechny ostatní objekty. V rámci celé tvrze mohou být budovány pozorovatelny a minometné či dělostřelecké sruby.
Celkem bylo na našem území navrženo 17 dělostřeleckých tvrzí. Známé jsou pevnosti Bouda, Hanička či Dobrošov.
Objekty lehkého opevnění
Tento typ objektu měl doplňovat linie opevnění společně s těžkým opevněním a tvořit neprůchozí hranici boje. Zahraniční konstrukce vzor 36 byla postupem času vylepšena ryze českým bunkrem vzor 37, nazývaný řopík. Zdokonalení spočívalo mimo jiné v řešení odvětrávání a zakomponování objektů do členitého terénu.
Oproti plánu výstavby 15 463 objektů se podařilo budovatelům dokončit necelých 10 000 betonových staveb.
V poslední době narůstá možnost navštívit některé nově rekonstruované objekty. Pevnostní muzea jsou přístupna zájemcům téměř po celém pohraničí. Nejvíce nadšenců provozuje muzea právě ve východních Čechách a na severní Moravě.
Navštivte některé z připravených expozic vojenské vybavenosti.
- MO-S 5 Na trati – jeden z prvních srubu po francouzském vzoru u nás
- K-S 5 U potoka – jediný srub na Králicku s maketou pancéřového zvonu
- Slavné dělostřelecké tvrze Hanička, Bouda a Dobrošov ve východních Čechách
- a mnoho jiných zajímavých pevnostních srubů, otevřených většinou o víkendech, i přesto je vždy lepší si prohlídku objednat předem, vyhneme se nepříjemným situacím
Osud betonových kolosů
Díky podepsání Mnichovské dohody připadla většina sudetského území nenáviděnému Německu a Československo ztratilo s pohraničím téměř všechny betonové pevnosti.
V dnešní době většina objektů chátrá. Avšak i teď se najdou nadšenci a příznivci této naší neslavné etapy, kteří vztyčí nad obranným monumentem československou vlajku a bunkry na vlastní náklady restaurují. Někteří je dokonce mění v muzea zašlé slávy mrtvých projektantů a s nadšením i dnes provedou po svém opevněném království zbloudilé turisty a návštěvníky.
