8 fotek 
Česká taneční platforma 2012 nabídla divákům průřez aktuální nabídkou českého tance. Dramaturgie se při výběru řídila dvěma pravidly, aby ukázala členitost domácí scény. Chtěla poskytnout přehled jak co do kvality, tak co do různosti.
Platformu zahájila Lenka Bartůňková Lágrimou, krásným site-specific projektem Zdroj: tanecniplatforma.cz
Skončil 18. ročník České taneční platformy. Těšila se mimořádnému zájmu diváků a vysokému uznání zahraničních hostů. Bylo se na co dívat. Taneční divadlo, dialog současného tance s afro dance, vizuálně působivý čistý tanec i emocemi a provokacemi nabité večery sklízely ovace.
Site-specific art je umění využít speciální místo k divadelnímu nebo výtvarnému představení, aniž by autoři výrazně změnili prostředí. Site-specific se většinou koná v zajímavých venkovních prostorech, které se dají kreativně a unikátně využít. Dílo se musí s prostředím vzájemně doplňovat.
Program tvořilo dvanáct představení hlavní části a doprovodný program nabídl jedno site-specific taneční představení, vernisáž fotografií současného tance, seminář o čtení tance a diskusi na téma světlo v českém tanci. Platforma také zorganizovala burzy projektů, kde se dalo seznámit s tvůrci, a nechyběla ani after party s kapelou Zrní.
Takhle to vypadalo na burze projektů Meet the artists
Ateliér čtení tance postuloval otázku recepce tance jako vztahu mezi významem a představivostí. V diskuzi se přetavila čerstvá divácká zkušenost diskutujících do instrumentálního rozlišení divadelní dramaturgie a taneční dramaturgie, přičemž dramaturgie divadelní získala v tomto rozlišení negativní náboj. Podobná kategorizace byla vyjádřením dojmů některých účastníků diskuze. Rozlišení, které nabídl John Ashford, se hodilo ad hoc, bylo zřejmé, když jej překonal zmínkou o Lloydu Newsonovi a jeho fyzickém divadle.
Tančilo se i na after party s kapelou Zrní
Ukázalo se, že v diskuzi kritiků a choreografů chyběla jednotná pojmová platforma, jež by umožnila posunovat se dál ve společném porozumění. Taneční kritika je do velké míry odkázána na pojmy, které byly rozpracované k reflexi jiných umění. Zřejmě by stálo za to vyvinout úsilí k homogenizaci pojmového aparátu. Mám za to, že účastníci rozuměli i pojmu význam v různých kontextech.
Hosté platformy pokračovali v pondělí prohlídkou Duncan Centre, taneční konzervatoře, kde zhlédli představení Planetoid LV-426 mladé choreografky jménem Maia. Její práce patřila k čistým tanečním zážitkům letošní platformy.
John Ashford, ředitel Aerowaves a dlouholetý lídr londýnského divadla The Place, přijal místo v porotě
Vyvrcholením platformy bylo bilancování a hodnocení několika porot. Tříčlenná, mezinárodně obsazená porota Institutu Světelného Designu udělila již počtvrté v řadě Cenu za světelný design. Získal ji Pavel Kotlík za citlivou spolupráci se švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm v inscenaci souboru VerTeDance Found & Lost. Porota jej ocenila za: „ …jasně čitelnou schopnost světlem definovat a ustavit funkční prostor, který tanečníky ani neskrýval, ani nedusil, a byl konzistentní s koncepcí představení – podporoval ji.“
Čtěte také: Lágrima je slza na poslední cestě. Tančí se sakrální slavnost
Devítičlenná mezinárodní porota hlasovala o udělení cen Taneční inscenace roku a Tanečník/Tanečnice roku. Vyhlášení těchto prestižních ocenění proběhne u příležitosti Gala-openingu festivalu TANEC PRAHA 2012 v pondělí 4. června v divadle Ponec. Porota se rozhodla upozornit zejména na nové tváře. Nejvíce nominací na cenu Tanečník/Tanečnice roku získaly Lucia Kašiarová, Martina Hajdyla Lacová a Bára Látalová.
Nominace na ocenění Taneční inscenace roku 2012 získali (v abecedném pořadí):
Brut – NANOHACH & Fabrice Ramalingom
Kolik váží vaše touha? – VerTeDance a kol.
Muži – SKUTR & Adéla Laštovková Stodolová
Nedotknutelní – Spitfire Company
Solos (part III) – ME-SA & Martina Hajdyla Lacová
VerTeDance jsou s inscenací Kolik váži vaše touha? mezi nominovanými na cenu Taneční inscenace roku 2012
Cenu diváků získala inscenace Afrika – smíření. Vytvořila ji Monika Rebcová ve spolupráci s vynikajícími interprety různých národností: dvě Češky doplnily Japonka, Kubánka a Daudet Grazai z Pobřeží Slonoviny. Původní hudbu složil Ondřej Anděra. Těsně za touto inscenací se umístila tato díla: inscenace Kolik váží vaše touha? tanečního seskupení VerTeDance a česko-francouzský projekt Brut seskupení NANOHACH.
Afrika – smíření Moniky Rebcové a kol.
Mezinárodní porota ve svém hodnocení mimo jiné řekla: „Vysoká úroveň celé platformy je v příkrém rozporu s podmínkami, ve kterých tito umělci tvoří. Nechápeme, že tato kvalita nemá výrazně vyšší podporu.“ Zakladatelka festivalu Česká taneční platforma Yvona Kreuzmannová dodává: „Český tanec si zaslouží maximální pozornost, ne almužnu, kterou ho obdarovává Ministerstvo kultury ČR. Je předním reprezentantem naší země v zahraničí.”
Afrika – smíření. Inscenační tím, který získal cenu diváků
Projekt domácí taneční platformy je velmi užitečný a stimulující pro českou taneční scénu i široké publikum. Za připomenutí stojí, že Česká taneční platforma předchází očekávanému mezinárodnímu festivalu Tanec Praha 2012, který začíná 28. května a patří mu celý červen.
