5 fotek 
Ano, i po tolika staletích je vžité spojovat Dona Quijota s nepoučitelným snílkem, jenž usiluje o ušlechtilé ctnostné ideály a přesto na společnost působí směšně. Přitom z díla Miguela de Cervantese Saavedry vyplývají i další skutečnosti.
Don Quijote, celým názvem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, je vrcholným dílem španělské renesance. Dvoudílný renesanční román vznikl původně za záměrem satiry rytířských románů, které měly v 16. století ve Španělsku velkou popularitu. V nich smělí rytíři vykonávali hrdinské činy a bojovali s různými nadpřirozenými nestvůrami. V průběhu Saavedrovy knihy se tento záměr oslabuje, dostává nový rozměr, takže není možné jednoznačně říct, že Don Quijote působí opravdu jen směšně.
Miguel de Cervantes y Saavedra – voják, básník a spisovatel. Zkušenosti z válečných tažení zúročil ve svých dílech. Nejvíce proslul románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Dva díly tohoto románu mu posléze zajistily světový věhlas.
Vlastní obsah románu není nikterak složitý. Hrdinou je, jak už tušíme, chudý vesnický zeman Don Quijote, který je vášnivým čtenářem rytířských románů. V rytířském světě se však zhlédne natolik, že se snaží ideál hrdinství a ctnosti sám napodobit. Vyzbrojí se starým kopím a štítem, osedlá vyhublého koně Rocinantu a vydá se do světa za dobrodružstvím. Za dámu svého srdce si zvolí prostou děvečku ze sousední vesnice, kterou pojmenuje jako princeznu: Dulcinea z Tobosa.
Don Quijote se Sancho Panzou na cestách
První jeho projížďka však končí neblaze. Svým zjevem vyvolává smích a nakonec ho zbijí nějací kupci. Na další cesty se tedy vyzbrojí zbrojnošem, pohodlným Sancho Panzou, jemuž za to, že bude jeho sluhou, slíbí vladaření na ostrově. Společně zažívají mnoho příhod, z nichž jsou některé již legendární: bitva s větrnými mlýny, jež rytíř považuje za obry; zápas s měchy vína, utkání se se stádem ovcí, zápas s domnělým nepřátelským vojskem nebo útok na lvy, kteří si pomateného Quijota ani nevšimnou.
Kritika rytířských románů, nebo společnosti?
Všechny tyto zážitky končí rytířovým zesměšněním nebo výpraskem. Don Quijote se nakonec setkává s Dulcineou, navrací se domů a vystřízliví ze svých rytířských fantazií. Návrat ke zdravému rozumu pro něj však znamená smrt. Jak bylo opomenuto úvodem, záměr zesměšnění rytířského románu nabývá v knize další rozměr. Je tomu tak proto, že postupem četby přestává být honba za čistým úmyslem vtipná. Kontrast mezi oduševnělým rytířem a realitou způsobuje, že směšně nepůsobí ani tak rytíř, jako egoistická a hrabivá společnost.
Čtěte také: Jaké jsou rysy evropské renesance? Není to jen Shakespeare!
Na rozdíl od renesance italské byla ta španělská ještě stále pod vlivem katolické církve, od níž se nedokázala oprostit. I tak byly na krátkou dobu vytvořeny příznivé podmínky pro rozvoj humanistických a obrozených myšlenek. Zejména o období 16. a 17. století hovoříme jako o zlatém věku španělského písemnictví, v jehož čele stojí právě autor Cervantes Saavedra se svým Donem Quijotem. Mimo rytířský román se zde objevil druh románu pikareskního, který položil základy pozdějšímu realistickému románu.
Pikareskní román je druh dobrodružného románu, jehož ústřední postavou je vynalézavý, chytrý šibal, který svého důvtipu využívá ke lstivým úskokům, krádežím a podvodům. Prostřednictvím tohoto románu je nastavováno satirické zrcadlo chamtivým kněžím a šlechticům, ale někdy i celé španělské společnosti.
Faktem je, že si Miguel de Cervantes Saavedra prožil neblahé osudy. Protože pocházel z rodiny zchudlého šlechtice, neměl možnost soustavného vzdělávání, a tak raději vstoupil do armády. V námořní bitvě proti Turkům ztratil levou ruku. Když se vracel z tažení, byl zajat Turky a nakonec odvlečen do Alžíru jako otrok. Po pěti letech byl vykoupen a oženil se s osmnáctiletou dívkou. Avšak pro své dluhy skončil ve vězení. Konec svého života strávil v Madridu, ale nikdy se nevymanil z celoživotní bídy.
Podobizna autora románu o Donu Quijotovi
Proč o někom říkáme, že se chová jako don kichot? Nejběžněji tak označujeme člověka, který se neustále o něco snaží, upřímně a čistě věří ve svůj cíl, ten je mu ale na míle vzdálen. Když však svého cíle dosáhne, může se během velmi krátké doby proměnit v opravdového rytíře. Pozoruhodně vykreslena byla tato situace například v Idiotovi Dostojevského. Jedná se právě o takového snílka, s hlavou v oblacích, s čestným, upřímným srdcem, ale nedostatečným smyslem pro realitu a realistické hodnocení vlastních schopností.
Zdroj: Prokop, Vladimír: Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. Sokolov: O.K.-Soft 2004.
